Hlídač rozdílu tlaků ve W123 rozsvítí tutéž kontrolku jako zatažená ruční brzda

Červená kontrolka brzd bývá v autech jednoznačná: zapomenutá ruční brzda. U řady 123 to tak jednoduché není. Tovární dokumentace jí dává příčiny tři a ta třetí sedí přímo na hlavním brzdovém válci.

Tři příčiny v jednom listu

Úkon 42-035 popisuje kontrolku v přístrojové desce jako kombinovanou. Rozsvítí se, když je zatažená ruční brzda. Rozsvítí se také tehdy, když je v jedné z komor vyrovnávací nádobky málo brzdové kapaliny. A u hlavních válců, které mají hlídač rozdílu tlaků, ještě potřetí: jakmile rozdíl mezi oběma brzdovými okruhy přesáhne 12,5 + 2,5 baru přetlaku. Co znamená to druhé číslo, list nevysvětluje; týž zápis stojí v dokumentaci řady u pojistného ventilu čerpadla posilovače řízení.

Hlídač zkracují listy na DDW a věta o něm je opatrná: platí pro hlavní válce, které jím vybavené jsou. Spínač se šroubuje do tělesa válce a dotahuje momentem 15 až 20 N·m, uzavírací zátka nad řídicím pístem 15 až 30 N·m (úkon 42-315). Jak přesně ten píst spínač ovládá, tovární listy nepopisují – uvádějí mez, ne princip.

Návod k obsluze zná jen dvě

Americký návod k obsluze, který leží v téže sadě, vypisuje u červené kontrolky odrážky dvě: zataženou ruční brzdu a málo kapaliny v nádobce. Rozdíl tlaků v něm nepadne ani jednou. Rozpor to není. Návod popisuje výbavu, kterou má vůz jistě, kdežto dílenský list mluví i o té, kterou dostal jen někdo.

Zato návod přidává, co si má řidič z kontrolky odnést za jízdy. Svítí-li červená při povolené ruční brzdě a klíči v poloze 2, je v nádobce málo kapaliny – a příčinou bývá buď ojeté obložení, nebo netěsnost. Doplnit a jet dál tedy neřeší nic.

Ojetá obložení hlásí druhá kontrolka

Vedle červené má vůz ještě žlutou kontrolku obložení a ta se chová jinak. Po otočení klíče do polohy 2 svítí a po nastartování musí zhasnout. Když se rozsvítí při brzdění, jsou ojetá obložení předních kol. Zadní kola snímač nemají.

Snímačem je klips zasunutý do obložení; kabel z něj vede do konektoru na třmenu a při výměně destiček se z něj vytahuje (úkon 42-160). Snímač, kterému se prodřela izolace kontaktního kolíku nebo poškodilo vedení, se podle listu zpátky nevrací. Meze tloušťky obložení vede dokumentace vlastní tabulkou; kontrolka je k nim doplněk, ne náhrada měření.

Haynesova příručka pro naftové vozy řady 123 popisuje totéž zapojení, ale u snímačů v destičkách píše „u některých provedení“ – americký návod je bere jako běžnou výbavu. Její klíč ke schématům vede hlídání hladiny a hlídání ruční brzdy jako dva samostatné spínače a kontrolku obložení zvlášť, tedy stejně jako tovární listy.

Kudy to vede

Schéma 54-270, datované rokem 1977, kreslí celou soustavu do jednoho obrázku: kontaktní snímače levého a pravého předního obložení, spínač hlídače rozdílu tlaků, spínač kontroly kapaliny a spínač nožní ruční brzdy. V přístrojové desce má obložení vlastní kontrolní pole, kdežto kapalina, ruční brzda a rozdíl tlaků sdílejí jedno. Legenda k tomu vede pojistku číslo 15, svorku 61 alternátoru a výstražné zařízení, u kterého má poznámku o hlídání pásů.

Zkouška je stlačení gumové čepičky

Ověřit kontrolku zvládne každý, kdo otevře kapotu. Gumová čepička na vyrovnávací nádobce se stlačí ve směru šipky, kontakt se sepne a kontrolka se musí rozsvítit. Kontaktní vložku z nádobky vyjmout nejde.

Ročníková změna je tu jediná: od října 1978 má nádobka větší objem a dva kontakty, takže se mačkají po jednom za sebou. Haynes popisuje tutéž zkoušku z druhé strany – po montáži hlavního válce žádá stlačit černé gumové výstupky na víku nádobky a podívat se na přístrojovou desku.

Při doplňování kapaliny platí dvě varování z úkonu 42-010, obě přímo u kroku. Kapalina rozpouští lak, takže se nesmí dostat na karoserii. A i stopa minerálního oleje soustavu zničí: pak se celá proplachuje a hlavní válec jde ven.

Po výměně destiček může zůstat svítit

Závěr výměny obložení nese v listu 42-160 poznámku, kterou je snadné přejít. U vozů s hlídačem rozdílu tlaků se kontrolka po výměně rozsvítit může a zhasne až po stlačení uvolňovacího kolíku na spínači. Haynes mu říká resetovací kolík a řadí ho do téhož kroku. Kdo o něm neví, hledá závadu, která žádná není.

Nová obložení se podle téhož listu zajíždějí několika zabrzděními z 80 na 40 km/h mírným tlakem na pedál, mezi nimi se nechají vychladnout. Brzdit až do zastavení a pořádně se má teprve se zajetými.

Nejčastěji tak kontrolka hlásí hladinu, a ta klesá dvěma cestami: obložením a netěsností. Proto stojí v návodu k obsluze i v úkonu 42-010 tatáž věta – brzdová kapalina se mění jednou ročně, nejlépe na jaře, protože pije vlhkost ze vzduchu a klesá jí bod varu. Tovární postup k tomu žádá nalepit po každé výměně na posilovač brzd nový štítek s rokem a měsícem té příští, aby se příště nemuselo počítat zpátky.

Zdroje

• Tovární dokumentační sada StarTek pro řadu 123 – úkony 42-010, 42-035, 42-160, 42-310 a 42-315, schéma 54-270 a americký návod k obsluze (listy OM-10 a OM-53), archive.org
• Larry Warren, John H. Haynes: Mercedes-Benz Diesel 123 Series 1976 thru 1985, kapitola 9 (brzdy) a klíče ke schématům zapojení, archive.org
• Mercedes-Benz W123 na anglické Wikipedii

Tovární listy i Haynesova příručka jsou anglicky. Údaje z nich jsou přeložené a přepsané vlastními slovy, ne převzaté doslova.