Centrální zamykání W123 pohání podtlak. Netěsnost hledá tovární postup tlakoměrem

Centrální zamykání nebylo u řady 123 součástí základní výbavy. Anglická Wikipedie ho vede v seznamu příplatkové komfortní výbavy a popisuje ho jako podtlakové. Není to jen technická poznámka pod čarou: znamená to, že se závada nehledá multimetrem, ale tlakoměrem – a že má číselnou mez.

Zamyká rozdíl tlaků

Úvodní úkon 80-010 tovární dokumentační sady StarTek k řadě 123 vykládá princip obecně. Válec je přepažený membránou; jedna komora se vysaje, druhá zůstane na atmosférickém tlaku a rozdíl mezi nimi pohne membránou směrem k podtlaku. Pohyb se přenese táhlem. Když se podtlak a vzduch prohodí, obrátí se i směr pohybu – proto zvládne jedna soustava zamykání i odemykání.

Úkon 80-020 to převádí na vůz. Zamknutím levých dveří řidiče klíčem nebo pojistným knoflíkem se přestaví ovládací ventil v podtlakovém spínači, který v těch dveřích sedí. Jedna komora vakuového členu v ostatních dveřích se vysaje, druhá se naplní vzduchem a táhla zapadnou do pojistných knoflíků. Stejným způsobem se ovládá víko kufru a dvířka nádrže.

Mechanika má přitom přednost před podtlakem. Táhlo má podle příručky západkovou pružinu, takže se každý zámek dá zvednout rukou i při zamknuté soustavě; při dalším centrálním zamknutí se západka sama vrátí do výchozí polohy.

Zásobník vzadu a spor o počet zamknutí

Podtlak bere soustava ze sání motoru. U vznětových motorů to nejde – příručka píše, že v jejich sání není podtlaku dost a že si žádají čerpadlo. Z téhož čerpadla přitom žije i posilovač brzd.

V sacím vedení je zpětný ventil. Když podtlak u motoru klesne, ventil se zavře a obě soustavy oddělí, takže v zamykání podtlak zůstane. Druhý zpětný ventil chrání zásobník. Právě díky němu jde vůz po vypnutí motoru ještě několikrát zamknout.

Kolikrát, na tom se prameny neshodnou. Tovární příručka mluví přibližně o osmi až deseti zamknutích, dílenská příručka Haynes pro naftové vozy řady 123 z let 1976 až 1985 uvádí až deset. Rozchází se dolní hranice, ne horní.

Barva hadičky říká, který okruh je který

Vedení jsou z tvarově stálého polyamidu; podle příručky se v ostrých ohybech přerušují a spojují gumovými díly – koleny, T-kusy a Y-kusy. Rozeznat se dají podle barvy:

• zamykací vedení: žluto-červené,
• odemykací vedení: žluto-zelené,
• sací vedení od rozdělovače v motorovém prostoru k zásobníku: u sedanu a kupé šedo-žluté v prvním provedení a žluto-šedé ve druhém, u kombi žluto-šedé.

Co je ještě těsné

Úkon 80-260 začíná tabulkou mezí. Celá soustava měřená bez zásobníku smí ztrácet 6 mbar za minutu při podtlaku 400 mbar. Jednotlivý díl smí u sedanu a kupé ztrácet 6 mbar za minutu při 300 mbar; v oddílu téže příručky pro kombi stojí na témž řádku 5 mbar za minutu. Předepsané měřidlo má číslo 116 589 25 21 00.

Postup je vylučovací. Sací vedení se vytáhne a zaslepí, zkoušečka se připojí na zpětný ventil, soustava se vysaje v odemknutém stavu a odečte se nárůst tlaku; totéž se zopakuje v zamknutém. Podle toho, ve kterém stavu tlak roste, se pozná okruh. Když roste v obou, jsou na řadě zpětné ventily a po nich podtlakový spínač ve dveřích řidiče.

Uvnitř okruhu se jde po dílech. Nejdřív levé zadní dveře – rozdělovače jsou pod kobercem a krycí lištou vlevo v prostoru pro nohy. Pak pravé přední dveře, pravé zadní dveře, dvířka nádrže a víko kufru, tentokrát zprava. Když jsou oba okruhy pravých předních dveří těsné, zbývá propojovací vedení.

Jedno místo příručka zdůrazňuje sama: než se vymění vakuový člen, mají se zkontrolovat hadice a jejich spoje. Po výměně netěsného členu se okruh měří znovu, a to zase od motorového prostoru.

Od srpna 1976 je pod přístrojovou deskou ventil navíc

Výbava patří k roku výroby, ne k řadě, a tady to platí doslova. Příručka upozorňuje, že od srpna 1976 má žluté sací vedení pod přístrojovou deskou ještě jeden zpětný ventil, bílo-černý. A hned dodává, že se tenhle ventil navíc nesmí použít na jiném místě soustavy, protože pak už není zaručená její správná funkce.

V americkém provedení se zadní dveře otevírají jinak

Rozdíly mezi trhy nekončí u světlometů. U všech provedení pro USA jdou podle příručky zadní dveře otevřít zvlášť teprve tehdy, když se nejdřív ručně zvedne jejich pojistný knoflík; pravé přední dveře se otevřou i bez toho. U ostatních provedení se bez zvednutí knoflíku otevřou pravé přední i oboje zadní.

Po zásahu do zámku se seřizuje vůle

Haynes přidává k montáži předního dveřního zámku krok, který se u vozu bez centrálního zamykání nedělá: vakuový člen se má nastavit tak, aby táhlo v odemknutém stavu nemělo vůli. Volný chod vnější kliky uvádí příručka jako 0,04 palce, tedy 1 mm.

Když se soustava opravit nepodaří, vůz to nezastaví. Zásobník doslouží, podtlak zmizí – a vůz se podle tovární příručky zamyká a odemyká ručně, dveře po dveřích. Netěsné zamykání je tedy vada pohodlí, ne pojízdnosti. Na rozdíl od většiny vad pohodlí má ale v dokumentaci číslo, tabulku a pořadí kroků.

Zdroje

• Mercedes-Benz StarTek, dokumentační sada k řadě 123 (archive.org) – úkony 80-010, 80-020, 80-250, 80-260 a 80-900
• Larry Warren, John H. Haynes: Mercedes-Benz Diesel 123 Series 1976 thru 1985, 4 and 5 cylinder (Haynes Repair Manual, 1986; archive.org)
• Mercedes-Benz W123 – anglická Wikipedie

Obě dílenské příručky jsou anglicky. Údaje z nich jsou přeložené a přepsané vlastními slovy, čísla ponechána tak, jak je uvádějí.