Vlnovcová trubka u W123 se má při nárazu zlomit dřív, než sloupek řízení vjede do kabiny

Mezi převodkou řízení a sloupkem pod volantem má řada 123 díl, který na fotce vypadá jako výrobní vada: trubku se zvlněnou stěnou, něco mezi harmonikou a vlnitým plechem. Německy se jí říká Wellrohr, v anglicky psané tovární dokumentaci corrugated tube. Je to záměr a podle archivu značky ji dostala jako první právě řada 123.

Archiv to shrnuje jednou větou. Převodka a plášťová trubka sloupku jsou spojené vlnovcovou trubkou, ta se při nehodě může zlomit do strany, a tím klesá riziko, že sloupek vjede do prostoru pro posádku. Německá Wikipedie popisuje totéž, jen místo o straně mluví o „různých směrech“; pramen u té věty nemá.

Kudy hřídel vede

Sestava je ze dvou kusů. Horní hřídel se točí v plášťové trubce na dvou kuličkových ložiskách a drží volant. Dolní hřídel je ten s vlnovcem: začíná u spojky na šneku převodky, prochází gumovou průchodkou v přední stěně do kabiny a nahoře zapadá plochým profilem do druhé spojky. Tovární list 46-620 ze servisní sady StarTek k tomu dává čtyři momenty: matice volantu 80 N·m, matice plášťové trubky na příčník 25 N·m, tytéž matice na dolní držák 10 N·m a imbusové šrouby obou spojek 25 N·m.

Cesta k té trubce vede přes půl palubní desky. Dolů jde kryt pod deskou, volant, přístrojovka i s lankem rychloměru a hadičkou tlaku oleje, konektor kombinovaného přepínače a zámek řízení. U vozů se zádržným systémem, tedy s airbagem a předpínačem pásů, posílá list ještě na zvláštní oddíl postupu k volantu.

Plášťová trubka má dvě provedení a liší se pružinou, která tlačí na horní ložisko: první tlačnou, druhé talířovou. Rozebrání i zpětné složení chtějí dva podomácku vyrobené přípravky: výtlačný kus na vyražení kroužků ložisek a nástroj, kterým se pružina při montáži stlačí naplno, než na hřídel přijde přídržný kroužek. Měsíc výroby ani rozmezí čísel podvozku list u těch dvou provedení neuvádí.

Do strany se s ní nesmí

Tovární postup varuje dvakrát a pokaždé stejně: netlačit silou, protože vlnovec dolního hřídele je kvůli svému uspořádání na boční síly poměrně citlivý. Plášťová trubka se přitom stahuje dolů a dolní hřídel se vyndavá bokem, tedy právě tím směrem, ve kterém se má vlnovec při nárazu zlomit.

Změřit se u něj dá jediná věc. List 46-630 žádá zkontrolovat délku a souosost dolního hřídele a v oblasti vlnovce připouští nejvýš 2 mm boční házivosti. Krok o spojce na dolním hřídeli pak končí pokynem vyměnit celý hřídel; opravu postup nezná. Kontrolní délka „a“ je 322 ± 0,5 mm u vozů s posilovačem řízení a 369 ± 0,5 mm u ruční převodky. Posilovač je podle archivu značky v sériové výbavě až od faceliftu ze září 1982, takže u staršího vozu se hřídel měří, nehádá.

Haynes to zná, mazivo má jiné

Druhý pramen je dílenská příručka Haynes pro naftové vozy řady 123. V tabulce údajů má u řízení rovnou spojení safety collapsible column, tedy bezpečnostní sbalitelný sloupek, a v kapitole 10 dělí práci na dva oddíly: celý sloupek (oddíl 12) a samostatně spojku s vlnovcovou trubkou (oddíl 13). Varování o poškození vlnovce má u obou.

Dvě věci má navíc a jednu jinak. Navíc žádá odpojit záporný pól baterie, o kterém tovární list mlčí, a dovede vlnovec vyndat, aniž by šel dolů celý sloupek. Jinak má mazivo: gumovou průchodku v přední stěně a bílý plastový těsnicí kroužek na konci trubky maže bílou lithiovou vazelínou, kdežto tovární list na tatáž dvě místa předepisuje Shell Retinax A. Momenty se z jeho tabulky pro řízení přiřadit nedají, hodnoty v ní stojí odtržené od popisků; čísla výš jsou proto z továrního listu.

Volant se přesadí nejvýš o dva zuby

Poslední krok mají oba postupy stejný, a je to zkušební jízda. Když volant při jízdě rovně nestojí rovně, jde ho na drážkování přesadit doleva nebo doprava, ale nejvýš o dva zuby. Pokud to nestačí, žádá tovární list změřit sbíhavost od střední polohy řízení. Týž list popisuje i to, jak má volant při kolech v přímém směru vypadat: ramena vodorovně a to mírně prohnuté dole.

U předchůdce o tom archiv mlčí

Že je vlnovec novinka řady 123, tvrdí archiv značky a ověřit se to dá jen nepřímo. Jeho stránka o sedanech řad 114 a 115 z let 1973 až 1976 jmenuje z bezpečnostní výbavy čtyřramenný volant převzatý z řad 107 a 116, opěrky hlavy a samonavíjecí pásy od března 1973. O vlnovcové trubce v ní není ani slovo.

Proti tomu stojí drobnost z továrního listu 46-625. Ten radí vodicí kus podomácku vyrobeného přípravku udělat z hřídele řízení modelů 114, 115 nebo 116. Je to pokyn o materiálu na nářadí, ne o tom, jestli ty řady měly stejnou trubku – a dokud se nenajde pramen, který o jejich sloupku mluví přímo, zůstane u toho.

Zdroje

• Mercedes-Benz Classic: 123 series saloons, 1975–1985
• Mercedes-Benz Classic: „Stroke Eight“ saloons, 114/115 series, 1973–1976
• Tovární dokumentační sada StarTek pro řadu 123, listy 46-610, 46-620, 46-625 a 46-630
• Haynes: Mercedes-Benz Diesel 123 Series 1976–1985, kapitola 10
• Mercedes-Benz Baureihe 123, německá Wikipedie

Všechny podklady jsou anglicky nebo německy. Text je z nich přeložený a přeformulovaný, čísla se ověřovala v originálech.