W123 / S123 Historie a zajímavosti 15. 9. 2026 aktualizováno 22. 10. 2026 4 min čtení

Pět kombi 280 TE jezdilo od října 1984 v Berlíně na směs benzinu a vodíku

Daimler-Benz ukázal vodíkové kombi 280 TE veřejnosti na Hannover Messe v dubnu 1982, vedle něj stál elektrický T-model s motorem o výkonu 30 kW. Vodík vezl vůz v hydridovém zásobníku ze dvou modulů nad zadní nápravou, benzin v nádrži na 35 litrů. Od 8. října 1984 jezdilo pět takových vozů a pět dodávek 310 na čistý vodík v berlínském testu podporovaném spolkovým ministerstvem pro výzkum.

Kombi 280 TE bylo nejsilnějším T-modelem řady 123. Typový list v archivu Mercedes-Benz mu dává označení 123.093, šestiválec M 110 o objemu 2 746 cm³, od dubna 1978 výkon 136 kW a 19 789 vyrobených kusů mezi květnem 1978 a lednem 1986. Na témž kombi ale továrna postavila i dva výzkumné vozy, které si nikdo koupit nemohl: jeden jezdil na elektřinu, druhý na směs benzinu a vodíku.

Béžové kombi Mercedes-Benz 280 TE řady 123 zaparkované u silnice — Sériové kombi 280 TE z roku 1984 v nizozemském Katwijku. Zkušební vozy z Hannoveru ani z Berlína na snímku nejsou. Foto: Rutger van der Maar, Wikimedia Commons (CC BY 2.0)

Hannover 1982: elektrické a vodíkové kombi na jednom stánku

Ilustrovaná kronika archivu Mercedes-Benz klade obě premiéry na veletrh Hannover Messe 21. až 28. dubna 1982. Daimler-Benz tam podle ní ukázal svůj první výzkumný osobní vůz s elektrickým pohonem: kombi řady 123 s elektromotorem o výkonu 30 kW (41 k) a nikl-železovou baterií o hmotnosti 600 kg, které se zkoušelo v běžném provozu. Vedle něj stál 280 TE s dvoupalivovou soustavou na benzin a vodík, podle kroniky poprvé před širokou veřejností.

Podrobnosti doplnil text Mercedes-Benz Classic k čtyřicátému výročí, který v dubnu 2022 otiskl klubový Oldtimer-Ticker. Motor spaloval proměnnou směs plynného vodíku a benzinu a obě paliva se tankovala i vezla zvlášť: benzin v obyčejné nádrži na 35 litrů, vodík v nízkoteplotním hydridovém zásobníku ze dvou modulů nad zadní nápravou. Sériový 280 TE má podle typového listu nádrž na 80 litrů za zadní nápravou; kolik místa zabraly oba moduly a jak daleko vůz na vodík dojel, ani jeden z obou pramenů neuvádí.

Vodík vázaný v kovu místo tlakové lahve

Hydridový zásobník neskladuje vodík jako plyn pod tlakem. Podle německé Wikipedie se vodík rozpouští v kovu nebo kovové slitině a vzniká z něj sloučenina, hydrid kovu; zpátky se uvolní snížením tlaku a mírným ohřevem. Nevýhodou je hmotnost kovové náplně a pomalé plnění i vydávání plynu, výhodou bezpečnost, protože vázaný vodík nepotřebuje vysoký skladovací tlak.

Že Daimler-Benz tuhle cestu zkoušel už před hannoverskou premiérou, dokládá heslo o vodíkovém spalovacím motoru na téže Wikipedii s odkazem na časopis Kraftfahrzeugtechnik z roku 1979. Za největší překážku vodíkového pohonu se tehdy považovalo právě uložení plynu ve voze a hydridovým zásobníkům z hořčíkovo-niklového granulátu, jaké Daimler-Benz zkoušel, dával časopis větší naději než bateriím. Proč výzkumný 280 TE jezdil na směs s benzinem, a ne na čistý vodík jako pozdější dodávky, ani jeden z pramenů nevysvětluje.

Berlín od 8. října 1984: pět kombi a pět dodávek

Druhý zápis kroniky datuje začátek berlínského programu na 8. října 1984. Podporovalo ho spolkové ministerstvo pro výzkum a technologii a jezdilo v něm deset vozů: pět kombi 280 TE se soustavou na benzin a vodík a pět dodávek 310 na čistý vodík. Snímky u zápisu nesou popisky „Mercedes-Benz 280 TE, smíšený provoz benzin-vodík“ a „Mercedes-Benz 310 H2“ (překlad z angličtiny). Kdy zkouška skončila, kronika neříká; v jejích zápisech za roky 1983 až 1988 už slovo vodík nepadne.

Kombi tedy vozila dvě paliva, dodávky jedno. Proč to továrna rozdělila právě takhle, kronika nevysvětluje, a klubový text o dodávkách mlčí úplně.

Co o zkoušce vyšlo tiskem

Inženýři Daimler-Benz o projektu psali do odborného časopisu International Journal of Hydrogen Energy. V roce 1982 vyšel článek H. Buchnera o hydridovém vozidlovém projektu Daimler-Benz (ročník 7, číslo 3, strany 259 až 266) a v roce 1988 článek K. Feuchta a spoluautorů o výsledcích berlínské flotilové zkoušky (ročník 13, číslo 4, strany 243 až 250). Podle evidence OpenAlex na první z nich odkazuje 43 dalších prací a na druhý 19. Oba texty jsou za placenou zdí a otevřené evidence Crossref a OpenAlex k nim nemají ani souhrn, takže konkrétní výsledky, nájezdy a poruchy z Berlína tenhle článek neuvádí; víc než název, autory a strany se z veřejných míst vzít nedá.

Kde se prameny rozcházejí

Německá Wikipedie píše v hesle o řadě 123, že Daimler-Benz představil 280 TE s vodíkovým pohonem jako zkušební vůz v roce 1983. Kronika archivu i text Mercedes-Benz Classic mají duben 1982 a u věty na Wikipedii žádný pramen nestojí, takže tady platí datum továrny. Táž věta hesla přidává, že se od roku 1982 dal sériově koupit typ 200 s bivalentním pohonem na zkapalněný plyn a benzin, s plochou nádrží pod podlahou místo válce v kufru; ani k tomu pramen neuvádí a přehled sedanů řady v archivu žádný plynový typ nevede. Že sedla ventilů šestiválce M 110 nejsou na provoz s autoplynem stavěná, jsme psali dřív.

Klubový text uvádí u elektrického kombi výkon 30 kW a nikl-železovou baterii, kronika k tomu přidává 600 kg její hmotnosti. Jiný údaj o dojezdu, rychlosti nebo počtu postavených elektrických vozů nemá ani jeden z nich a do berlínské desítky elektrické kombi podle kroniky nepatřilo. Co o jeho pohonu a dojezdu uvádějí pozdější texty a v čem si odporují, rozebíráme zvlášť.