Když se páčka směrovky W123 nevrací, žádá tovární postup přeměřit usazení přepínače

Páčka směrovky se má po zatáčce sama vrátit do střední polohy. Když to přestane dělat, nabízí se nový přepínač. Tovární list řady W123 k němu ale pouští až nakonec: nejdřív se má přeměřit, jak hluboko sedí na plášťové trubce sloupku řízení, a prohlédnout vratná vačka na hřídeli volantu. Popisuje to úkon 54-312 tovární dokumentační sady StarTek pro řadu 123.

Co ta páčka obsluhuje

Přepínač se jmenuje kombinovaný a americký návod k obsluze z téže sady u něj vypisuje tlumená světla, dálková, světelnou houkačku a směrovky vpravo a vlevo. Tlumená i dálková ale svítí až tehdy, když je otočný spínač světel otočený o dvě polohy; světelná houkačka funguje bez ohledu na jeho polohu.

Směrovka má dvě polohy a jen jedna z nich se vrací. Za tlakový bod se páčka přehodí, když se odbočuje, a podle návodu se pak vypne sama, jakmile se volantem otočí o dost velký úhel. Na přejetí do vedlejšího pruhu se má páčka jen přidržet na tlakovém bodu. Návod má k tomu ještě jednu poznámku: když jedna směrovka vypadne, kontrolka bliká a houká rychleji než jindy.

Ostrá vačka obrousí jazýček přepínače

Vracení dělá dvojice dílů. Na hřídeli volantu je vratná vačka, proti ní z přepínače trčí vratný jazýček. Tovární list přitom bere pořadí opačně, než by čekal ten, kdo drží v ruce ojetý přepínač: když jsou na jazýčku patrné stopy opotřebení, má se prohlédnout poloměr vratné vačky.

Důvod list říká rovnou. Vačka ostrá na vratných plochách jazýček obrousí, takže vyměněný přepínač narazí na tutéž hranu. Opravuje se proto vačka: hrana se zabrousí běžným brusným tělískem o průměru asi 6 mm, dokud nevznikne poloměr asi 0,8 mm.

Rozměr „a“ je 20,2 milimetru

Druhá polovina kontroly je o tom, jak hluboko přepínač na plášťové trubce sedí. List tomu říká rozměr „a“ a měří se hloubkoměrem asi 13 mm od středu závitové díry M4. Předepsaná hodnota je 20,2 mm s tolerancí od minus 0,2 do plus 0,4 mm.

Když hodnota do rozmezí nespadne, jde dolů volant a po něm plastové obložení plášťové trubky. Dosedací plocha přepínače se očistí od zbytků laku, odjehlí a opatrně srovná pilníkem, dokud předepsané vzdálenosti nedosáhne. Nic dalšího list nepředepisuje, žádnou podložku ani jiný díl. Čím se rozměr rozejde, přímo neříká; jmenuje ale zbytky laku a otřep, takže je nasnadě, kde se to bere.

Jestli musí ven volant, záleží na tom, co se dělá

Samotná výměna přepínače volant nepotřebuje. Úkon 54-310 to má hned v úvodní poznámce. Stáhne se gumová manžeta, vyšroubují upevňovací šrouby, povolí šroubky u kabelů dvojitého uhlíkového kontaktu houkačky a vlevo pod přístrojovou deskou se odejme kryt; za ním je čtrnáctipólový konektor.

Přeměření rozměru „a“ je jiná práce. Jakmile hodnota nesedí, posílá krok 4 úkonu 54-312 volant dolů, a tím se z elektrikářské výměny stane zásah do sloupku řízení.

Haynes pro naftové vozy řady 123 popisuje v kapitole 12, oddílu 4 tutéž demontáž ve stejném pořadí, ale začíná krokem, který tovární list nemá: odpojit záporný kabel baterie a odložit ho tak, aby se ke svorce nemohl vrátit. Konektoru říká multiplug a počet pólů neuvádí.

Vůz s airbagem má vlastní postup

Volant se u řady 123 snímá podle úkonu 46-610 a ten má dvě části, bez airbagu a s ním. Airbag řidiče je v továrním ceníku u řady 123 od ledna 1982, takže se druhá část týká jen pozdních vozů, a i u nich rozhoduje výbava konkrétního kusu, ne ročník.

Než se na takový volant sáhne, žádá list odpojit kostřicí kabel baterie, zakrýt pól a otočit klíč do nulové polohy. Vymontovaná airbagová jednotka se ukládá polstrovanou stranou nahoru a pod dohledem, nesmí se ani na chvíli zahřát nad 100 °C, a spadne-li z víc než 50 cm na tvrdou zem, do vozu se vracet nesmí. Náhradní díl je jen celá jednotka.

Zpátky na 80 N·m

Volant drží šestihranná matice, u druhého provedení zápustný šroub s vnitřním šestihranem, a utahovací moment je pro obojí 80 N·m. U vozu s airbagem je ten zápustný šroub samojisticí a podle listu se zásadně vyměňuje za nový.

Před nasazením musí značka na hřídeli mířit přesně nahoru, ramena volantu vodorovně a mírně prohnuté rameno dolů. Když volant při rovně stojících kolech přesto nedrží přímý směr, smí se v drážkování přesadit nejvýš o dva zuby; pokud to nestačí, jde se na sbíhavost. Haynes k tomu přidává krok, který v továrním listu není: před demontáží si označit vzájemnou polohu volantu a hřídele.

Obě části úkonu 46-610 končí toutéž větou: zkontrolovat funkci houkaček a samočinné vracení kombinovaného přepínače. Tovární postup tedy uzavírá zrovna ta zkouška, kvůli které celá oprava začala. Podle listu 54-312 vypadá tak, že se přepne směrovka doleva a volantem se pomalu točí doprava, dokud se páčka nevrátí.

Dvě provedení volantu, datum jen v jednom prameni

Volanty jsou v listu dvě a liší se tím, jak se člověk dostane k matici. U prvního provedení se z držáku houkačky stáhne celý polstrovaný střed, u druhého se malým šroubovákem vyjme jen znak značky, a list u něj výslovně varuje, že se střed stahovat nemá, aby se nepoškodil. Kdy se to změnilo, tovární list neuvádí. Datum má jen Haynes a klade ho k září 1979: starší vozy polstrovaný střed, mladší znak.

Celá oprava stojí na dvou číslech, 20,2 mm na plášťové trubce a 0,8 mm poloměru na vačce, a obě má jen tovární sada. Haynes neuvádí ani jedno a o vracení směrovky nemá řádek; jeho kapitola 12 popíše demontáž přepínače a tím to hasne. Kdo se řídí jen jím, skončí u nového dílu, protože jinou cestu tam nenajde.

Zdroje

• Tovární dokumentační sada StarTek pro řadu 123 – dílenské listy 54-310, 54-312 a 46-610 a americký návod k obsluze, strana 26
• Haynes: Mercedes-Benz Diesel 123 Series 1976 thru 1985 – kapitola 12, oddíl 4 a kapitola 10, oddíl 11
• Mercedes-Benz W123 na anglické Wikipedii – přehled řady a jejích sérií

Podklady jsou anglické. Text je přeložený a přeformulovaný vlastními slovy a čísla jsou ověřená proti oběma příručkám.