W123 / C123 / S123 Úpravy a mody 4 min čtení
Vyhřívané sedadlo ve W123 bere na rychlém stupni asi pět ampérů, na trvalém 1,3
Vyhřívání sedadel se do W123 objednávalo zvlášť za každé přední sedadlo. Tovární příručka u něj popisuje dva stupně, které nejsou dvě teploty: v trvalém provozu jsou obě topné rohože zapojené za sebou a berou asi 1,3 ampéru, na rychlém stupni vedle sebe a asi pět. Jak je soustava jištěná, se liší rokem výroby i trhem.

Vyhřívaná sedadla si zákazník řady 123 objednával zvlášť a zvlášť za každé sedadlo. Tovární dokumentace je k nim stručná – čtyři listy skupiny 82 v dokumentační sadě StarTek – a druhý dílenský popis k nim není. Příručka Haynes pro naftové vozy řady 123 z let 1976 až 1985 neobsahuje spojení „heated seat“ ani „seat heater“ ani jednou.
Dva stupně vyhřívání jsou dvě zapojení topných rohoží
V jednom sedadle jsou dvě topné rohože, jedna v sedáku a druhá v opěradle. Tlačítko má tři polohy: uprostřed je vyhřívání vypnuté, další dvě jsou trvalý provoz a rychlý ohřev. V trvalém provozu jsou obě rohože podle továrního listu spojené za sebou a při napětí 12 V odebírají asi 1,3 ampéru, což dává elektrický výkon kolem 15 W. Na rychlém stupni se přepojí vedle sebe, odběr stoupne na asi 5 A a výkon na asi 60 W.
Rozdíl mezi stupni tedy podle listu nedělá nic jiného než samo zapojení: buď proud protéká oběma rohožemi za sebou, nebo každou zvlášť. V tlačítku k tomu svítí kontrolka, dokud je vyhřívání zapnuté.
Přední sedadla hřejí i v poloze klíče jedna
Přední sedadla se dají zapnout v poloze zámku 1 i 2, zadní jen v poloze 2. Tovární list k tomu přidává pokyn nenechávat vyhřívání zapnuté při stojícím motoru déle, než je nezbytně nutné, aby netrpěla baterie. Když hřejí obě přední sedadla na rychlém stupni, je to podle uvedených hodnot dohromady kolem deseti ampérů, které nic nedobíjí.
Kontrola se dělá ampérmetrem na pojistce
Zkouška podle tovární příručky začíná tím, že se vyndá pojistka toho sedadla, které se měří, a na kontakty pojistkového pouzdra se připojí ampérmetr. Měří se se zapnutým zapalováním, tedy na živém obvodu. Hodnota se odečítá až po náběhu nejméně dvaceti sekund – dřív neplatí. Na trvalém stupni má vyjít asi 1,3 A na sedadlo, na rychlém asi 5 A, obojí při 12 V.
Když se naměřená hodnota výrazně liší, jde příručka po topných rohožích a po připojení spínače a výslovně žádá spojovat konektory jen podle shodné barvy. Samotná rohož se zkouší ohmmetrem na přerušení a na zkrat.
Jištění se liší rokem výroby i trhem
Americká schémata zapojení z téže sady jsou rozdělená po modelových letech, takže se na nich změna dá datovat. Ve schématu pro modelový rok 1977 (240 D) mají vyhřívaná sedadla vlastní pojistky, jednu pro přední a jednu pro zadní, vedené vedle přídavných pojistek a až d a pojistky žhavení. Hodnotu u nich seznam neuvádí, přestože u sousedních položek stojí: 16 A u okenních zvedáků, u motoru přídavného ventilátoru i u střešního okna a 50 A u žhavení.
Ve schématech od modelového roku 1980 už vyhřívání vlastní pojistku vypsanou nemá a místo toho se mění hodnota dvou pojistek: ve schématu pro modelový rok 1983 stojí u předních sedadel poznámka, že pojistka F4 je v tom případě 16 A, a u zadních, že F10 je 25 A. Výpis pojistek to značí hvězdičkou a přidává barvu pouzdra, růžovou u šestnáctky a modrou u pětadvacítky. Modrá pětadvacítka sedí s barevným kódem torpédových pojistek, kde modrá znamená právě 25 A.
Seznam umístění dílů z téže sady klade pojistkovou skříň vyhřívaných sedadel do levého zadního rohu motorového prostoru, spínače do středové konzoly a topné rohože do sedáku každého sedadla. U turbodieselu k tomu přibývá řídicí jednotka s relé pod každým předním sedadlem, kterou starší seznamy nemají.
Spínač má dvě provedení, rohož se dostane ven až s potahem
Spínač se vytlačí z krycí lišty a rozpojí se konektory. U prvního provedení jde vyměnit žárovku v tlačítku: tlačítko se z obou stran opatrně vytlačí nahoru, žárovka se vytáhne z objímky třeba kouskem gumové hadičky a nová se zatlačí zpátky. U druhého provedení se žárovka vyměnit nedá, a když nesvítí, mění se celý spínač.
Topná rohož se dostane ven až po vyndání sedadla a sundání potahu. Na pružné vložce, kterou list označuje anglicky jako rubber hair support, tedy na rounu z gumovaného vlákna, se má nejdřív označit poloha staré rohože; nová se na vložku přichytí a její kabel se při zpětné montáži protáhne oky v potahu. Jedna drobnost přitom prozrazuje, že sada dokumentace není úplná: list o kontrole posílá na výměnu rohože úkon 82-996, jenže ten v balíku není. Výměnu popisuje list 82-830.
V ceníku má zadní sedačka u řady 123 pomlčku
Tovární ceník číslo 31, platný od 4. srpna 1980, vede vyhřívání sedadel ve třech řádcích. Sedadlo řidiče má kód 870 a sedadlo spolujezdce kód 871, obojí za 230 marek bez daně, tedy za 259,90 marky kupní ceny včetně třináctiprocentní daně z obratu. Tečku, která v legendě ceníku znamená „dodává se jako příplatková výbava“, mají obě položky u všech čtrnácti sloupců řady 123, tedy u sedanů, kombi i kupé.
Třetí řádek, vyhřívání zadní sedačky pod kódem 872 za 519,80 marky, má ale ve všech sloupcích řady 123 pomlčku a tečky jen u řady 126. Americká schémata zapojení přitom zadní vyhřívaná sedadla i jejich spínače vedou, takže se v tomhle bodě německý ceník a dokumentace pro americký trh rozcházejí.
Přepis ceníku číslo 38 od 1. července 1983 má obě přední položky za 313,50 marky; daň z obratu se mezitím zvedla na čtrnáct procent. Pro srovnání, v témž ceníku z roku 1980 stála klimatizace 3 164 marek a ABS 2 429,50.
Co v dokumentaci k dodatečné montáži chybí
Tovární listy popisují soustavu tak, jak z výroby vyšla, ne její dodatečnou montáž. Ze schémat se dá vyčíst, že napájení jde přes pojistku na svorku 15 R nebo 15, tedy jen se zapnutým zapalováním, a že u druhého provedení přibývá odbočka na svorku 58d. Americké schéma vede u spínače vyhřívání osvětlení středové konzoly. Vodiče mají v obou schématech průřez 1,5 mm²; tovární list u nich uvádí červenou a šedožlutou, americké schéma šedožlutou a hnědou.
Ani jeden ze čtyř listů neuvádí trasu svazku ani číslo dílu, pod kterým se dal objednat. Kdo vyhřívání do vozu řady 123 dodělává, řeší tedy tuhle část bez opory v tovární dokumentaci – podobně jako u elektrických oken, kde samotný motor ze dveří taky nestačí.
Zdroje
- Tovární dokumentační sada StarTek pro řadu 123 – listy 82-800, 82-810, 82-820 a 82-830 a schémata zapojení pro modelové roky 1977 až 1983
- Larry Warren, John H. Haynes: Mercedes-Benz Diesel 123 Series 1976 thru 1985
- Ceník Mercedes-Benz číslo 31, platný od 4. 8. 1980
- Přepis ceníku číslo 31 a číslo 38 na meinbenz.de
Podklady jsou německé a anglické; čísla i pojmy z nich jsou přeložené a přeformulované, ne opsané.