Elektrická okna se do W123 nedodělají samotným okenním zvedákem, chtějí i vlastní jištění

Elektrické stahování oken si u Mercedesu W123 objednal jen ten, kdo si připlatil. Vyměnit kliku za motor pak vypadá jako práce na jedno odpoledne. Tovární dokumentace na takovou dodělávku návod nemá – popisuje výměnu dílu na voze, který výbavu dostal z výroby. Vyčíst se z ní ale dá, co k té výbavě kromě zvedáku patří.

Dokumentace dělí okna podle pohonu, ne podle dveří

V tovární sadě pro řadu 123 má stahování oken skupinu 72 a v ní dvojí listy. Klikový zvedák popisují listy 72-180 (přední dveře) a 72-181 (zadní), elektrický 72-185 a 72-187. Jsou to opravdu jiné díly, ne doplněk k témuž mechanismu: elektrický zvedák drží podle listu 72-185 tři matice vpředu a dva šrouby vzadu a vyjímá se dolů i s motorem, kdežto klikový se odpojí od lišty a vytáhne otvorem ve dveřích. U kupé drží elektrický zvedák tři matice a jeden šroub.

U zadních dveří list 72-187 začíná tím, že se z výplně vymáčkne kolébkový spínač; teprve pak jde dolů výplň a fólie za ní. Ta fólie je těsnění proti vodě a prachu a list výslovně žádá poškozenou vyměnit a pečlivě přilepit. Při montáži se podle obou listů spojují vodiče stejné barvy k sobě a dolní doraz okna se doseřizuje šroubem na rameni zvedáku.

Britská příručka Haynes vede totéž v kapitole 11, oddílech 15 a 16, a dvě věci navíc: u vozů s elektrickými okny se při snímání výplně odpojuje spínač a před prací se odpojuje záporný pól baterie a odkládá stranou, aby se nemohl vrátit na svorku. Tovární list odpojení baterie nežádá.

Dvě pojistky křížem a relé, které se za výroby přestěhovalo

Kde ta výbava přestává být dílem dveří, ukazují americká schémata zapojení z téže sady. Ve schématu pro modelový rok 1977 mají okna dvě samostatné pojistky mimo číslovanou řadu: pojistka a po 16 A napájí levé zadní a pravé přední okno, pojistka b po 16 A levé přední a pravé zadní. Rozdělení je tedy do kříže a stejné dvojice vede i schéma pro rok 1983.

Pro hledání závady je to vodítko, které se hodí znát dopředu: když přestane jezdit jedno přední a jedno zadní okno na opačných stranách vozu, není to shoda náhod, ale jedna pojistka. Její hodnotu ovšem z pozdějšího schématu vyčíst nejde – sloupec s ampéry se ve výpisu pojistek z roku 1983 do strojově čitelné podoby skenu nedostal, takže 16 A je údaj z roku 1977. O barevném značení pojistek platí u těchhle dvou totéž co u zbytku skříně.

Samo relé oken visí podle schématu z roku 1977 na pojistce 4 spolu se zapalovačem a osvětlením odkládací schránky a seznam umístění součástek je klade za přístrojovou desku. Schéma z roku 1983 už je vede v přehledu relé pojistkové skříně. Kdo tedy hledá relé podle staršího schématu v mladším voze, hledá je o kus vedle.

Bezpečnostní spínač zadní okna zamkne

Spínače nesedí jen ve dveřích. Obě schémata kreslí skupinu spínačů v konzole u řidiče – přední okna, obě zadní a k tomu bezpečnostní spínač. Poznámka u schématu z roku 1977 říká, že zadní okna nejdou otevřít, dokud není sepnutý; verze z roku 1983 to samé píše o zadních spínačích. Seznam umístění součástek k tomu klade do konzoly dva konektory okruhu oken.

Elektrická okna proto nejsou dvě šňůry do dveří, ale okruh se dvěma přívody, relé, konzolí a samostatnou logikou pro zadní sedadla. Skupina 82, tedy elektrická výbava karoserie, k nim přitom vlastní dílenský list nemá; stěrače, rádio i vyhřívání sedadel ho mají.

Ceník počítal příplatek jen pro montáž v závodě

Že šlo o drahou položku, je vidět z dobových ceníků Mercedes-Benz, jejichž přepis vede web meinbenz.de. V ceníku číslo 31 platném od 4. 8. 1980 stojí dvoje elektrická okna (kód 58/3) 700,60 marky a čtvery (58/4) 1 248,65 marky. V ceníku číslo 38 od 1. 7. 1983 je to 780,90 a 1 385,10 marky a v ceníku číslo 43 od 10. 12. 1984 už 837,90 a 1 487,70 marky. Část toho růstu jde na vrub dani z obratu, kterou ceníky vykazují zvlášť a která se mezi čísly 31 a 38 zvedla z 13 na 14 %.

Nejlevnější naftový sedan, tedy 200 D, stál v témž ceníku z roku 1980 23 458,80 marky. Čtvery elektrická okna z něj dělají necelých 5,3 % – ten podíl je vlastní dopočet, ceník ho neuvádí. A pod tabulkou příplatků stojí věta, která k dodělávkám sedí obzvlášť: kupní ceny příplatkové výbavy platí jen pro montáž ve výrobním závodě.

Co v dokumentaci k dodělání chybí

Dílenské listy ani schémata nikde neříkají, kudy vést vodiče z karoserie do dveří, jakou průchodkou a jak silným vodičem. Neuvádějí ani to, jestli plech dveří vozu s klikou má všechny závity a otvory, které elektrický zvedák potřebuje – listy počítají s tím, že se do dveří vrací týž díl, který z nich vyšel. Kdo tuhle úpravu plánuje, má tedy k dispozici popis cílového stavu, ne cestu k němu.

Rozdíl v ceníku mezi dvěma a čtyřmi okny mimochodem ukazuje i míru práce: zadní dveře znamenají další dva zvedáky s motorem, další spínače ve výplních, přesun zadní vodicí lišty a bezpečnostní okruh navíc. Čtvery okna stojí v ceníku z roku 1980 1 248,65 marky proti 700,60 za dvoje, tedy asi 1,8násobek.

Zdroje

• Tovární dokumentační sada pro řadu 123 – dílenské listy 72-180, 72-181, 72-185 a 72-187 a schémata zapojení pro modelové roky 1977 a 1983
• Haynes: dílenská příručka pro naftové vozy řady 123, 1976 až 1985 (Haynes Manuals North America, 1986) – kapitola 11, oddíly 14 až 16
• Přepis továrního ceníku číslo 31 z roku 1980 a číslo 38 z roku 1983

Tovární listy, schémata i britská příručka jsou anglicky, ceníky německy. Údaje z nich jsou přeložené a přeformulované, ne opsané.