Vedení hydropneumatiky má u naftových W123 z února až května 1979 vlastní tovární úkon

Kombi řady 123 mělo hydropneumatické vyrovnávání zádi v ceně, ostatní karoserie za příplatek. Soustava drží záď ve stejné výšce bez ohledu na náklad: čerpadlo hnané od motoru žene hydraulický olej přes regulátor do dvou vzpěr, které u takového vozu nahrazují zadní tlumiče, a ke každé vzpěře patří vlastní tlakový zásobník s plynovým polštářem. Celý okruh je popsaný v samostatném článku.

Olej má v té soustavě vlastní nádržku a u řady 123 sedí v motorovém prostoru vpravo. K téhle nádržce ale tovární sada vede úkon, který neplatí pro celou řadu, ani pro jeden typ, ani pro jeden trh. Jmenuje se přestavba sacího a tlakového vedení u modelu 123 se vznětovým motorem, nese číslo 32-641 a jeho pole působnosti je čtyři měsíce výroby.

Podmínka není číslo podvozku, ale poloha nádržky

Hned pod nadpisem si list vymezuje, na co se vztahuje: přestavba je jen pro vozy, u kterých je nádržka na olej v motorovém prostoru vpředu vpravo, a to je výroba od února do května 1979. Žádné koncové číslo podvozku, žádný kód motoru. Mechanik měl rozhodnout pohledem pod kapotu.

Přehledový list o celé soustavě přitom u řady 123 uvádí polohu nádržky jen slovy „na pravé straně motorového prostoru“. Čím se „vpředu vpravo“ z úkonu o přestavbě od téhle polohy liší, neříká ani jeden z obou listů, a z výkresů se to vyčíst nedá – kreslí nádržku samu, ne její okolí v motorovém prostoru. Stejně tak v listu nestojí, proč se vedení vůbec přestavuje a co bylo na původním provedení špatně.

Časově to sedí na jinou změnu z téhož okruhu: tlakové vedení se od února 1979 zúžilo z osmi na šest milimetrů a s ním se změnil i závit přípojek. Že spolu ty dvě věci souvisejí, ale žádný z listů netvrdí, takže je to shoda měsíce, ne doložená příčina.

Dvanáct dílů a jediné číslo, které se dotahuje

Utahovací moment má celý úkon jeden: 25 N·m na dutý šroub vysokotlaké rozpínací hadice na tlakovém olejovém čerpadle. Všechno ostatní jsou hadice, držáky a průchodky, u kterých list žádnou hodnotu nedává.

Seznam náhradních dílů má dvanáct položek a stojí u nich i čísla. Vysokotlaká rozpínací hadice je 123 320 39 72, olejová trubka sacího vedení na čerpadle 615 230 15 56, spojovací olejová hadice se prodává na metry pod číslem 114 997 04 82. Držáky jsou dva a každý jinam: 123 327 14 40 na hlavu válců a 123 327 13 40 na přední část vozu. K tomu po dvou kusech držáky hadic, gumové průchodky, jeden šroub M 6 × 22 a litrová plechovka hydraulického oleje 000 989 85 03. Za dodávku sady odpovídal podle listu závod 50, tedy PEW Sindelfingen.

Že katalog díl vede, ovšem neznamená, že sedne na konkrétní vůz. Čísla jsou z dobového továrního listu a o dnešní dostupnosti ani o tom, co se za ně dodává, neříkají nic.

Vzduchový filtr jde dolů, u klimatizace i celá nádržka

Postup má dvanáct kroků a začíná vyprázdněním nádržky. Hned u prvního kroku stojí poznámka, že u vozů s klimatizační automatikou se nádržka musí vyndat celá. Pak jde dolů vzduchový filtr a teprve potom se odpojuje tlakové vedení s vysokotlakou hadicí, a to na obou koncích, i sací vedení mezi nádržkou a čerpadlem.

Montáž jde opačně a končí kroky, které mají s dotahováním málo společného: zkontrolovat, kudy hadice vedou, a podle potřeby posunout jejich držáky. Potom doplnit nádržku, nastartovat a hledat netěsnosti.

Hladina se čte podle stejného pravidla jako u neupraveného vozu. Motor stojí, soustava je v provozuschopném stavu připraveném k jízdě a olej má být mezi značkami „max.“ a „min.“. U naloženého vozu je tedy správně na spodní značce, protože olej je v tu chvíli ve vzpěrách. Dílenská příručka Haynes pro naftové vozy řady 123 popisuje tohle čtení úplně stejně a u oleje posílá majitele k prodejci; konkrétní objednací číslo má jen tovární dokumentace.

Nádržka se za deset let stěhovala i jinde

Poloha nádržky není u téhle značky konstanta. Přehledový list ji vede u řady 123 vpravo a u řady 126 vlevo. Řada 116 dostala od konce roku 1975 plastové provedení a zároveň se u ní nádržka přesunula dopředu doleva; kde na těch vozech seděla předtím, list neříká. Do té doby byla kovová a její víko sloužilo zároveň jako filtrační vložka, uvnitř seděl obtokový ventil proti přetlaku při ucpaném filtru a odvzdušňovací čepička bránila pěnění oleje.

Vlastní odstavec má v listu i typ 123.193 pro Severní Ameriku. Do modelového roku 1985 měl nádržku vpravo a k ní vlastní držák i držák vysokotlaké rozpínací hadice; od modelového roku 1985 se u něj nádržka přesunula z pravé strany motorového prostoru doleva. Důvod ani u jednoho stěhování v dokumentaci není.

Co z toho plyne pro dnešního majitele

Naftový vůz z jara 1979 s vyrovnáváním zádi je jediná skupina, u které se hodí podívat, jestli přestavbou prošel. Rozhodne pohled na vedení mezi nádržkou a čerpadlem a na to, jestli jsou na voze oba držáky z úkonu – jeden na hlavě válců, druhý vpředu. U vozu, který přestavbou neprošel, platí původní provedení, a to tovární list nepopisuje vůbec.

Postup je tu opsaný z dokumentace, ne odzkoušený na voze. Zásobníky drží plyn pod tlakem i po vypnutí motoru, takže první krok každé práce na okruhu je vypustit ho podle vlastního úkonu, ne povolit šroubení. Sousední listy k tomu zakazují běžné otevřené klíče, protože poškodí přípojky vedení, a žádají na duté šrouby vždy nové měděné těsnicí kroužky.

Zdroje

• Tovární dokumentační sada StarTek pro řadu 123, listy 32-641 Conversion of suction and pressure line on model 123 with diesel engine, 32-501 (popis soustavy) a 32-630 (vypouštění a plnění) – archive.org, položka w123startek
• Haynes: Mercedes-Benz Diesel 123 Series 1976 thru 1985, kapitola 1 (kontrola hladiny) a kapitola 10, oddíl 10 (popis soustavy)
• Heslo o řadě W123 a o jejím kombi na anglické Wikipedii – ročníky a karoserie

Tovární listy jsou anglicky, citované pasáže jsou přeložené a přeformulované.