Vlečený W123 s automatem smí podle továrního návodu ujet nejvýš 120 kilometrů

Vlečení je u W123 jedna z mála věcí, ke kterým dílenská dokumentace mlčí. Skupina 40 tovární sady StarTek řeší zvedání vozu, kola, pneumatiky i sněhové řetězy, ale úkon o vlečení v jejím výpisu není ani jeden. Zbývá americký návod k obsluze a v něm jediná strana, list OM-78.

Tažná oka jsou na obou koncích vpravo

Podle listu sedí tažná oka zespodu na předku i na zádi, obojí na pravé straně vozu. Návod k nim chce pevnou spojku a jmenuje tažnou tyč; o lanu se v něm nepíše. Haynesova příručka pro naftové vozy řady 123 dodává, na čem ta oka visí – na nosných dílech karoserie, ne na nárazníku ani na jeho držácích.

Sto dvacet kilometrů a padesátka

Vlečený vůz smí mít podle návodu všechna kola na zemi, ale jen s volicí pákou v poloze „N“, jen do vzdálenosti 120 kilometrů (75 mil) a jen do rychlosti 50 km/h (30 mph). Haynes vede tytéž meze, jen v mílích. Prameny si tedy neodporují: 30 mph je 48 km/h a 75 mil 120,7 km, takže tovární dvojice čísel je jen zaokrouhlená do metrické soustavy (přepočet vlastní).

Proč zrovna tahle dvě čísla, neuvádí ani jeden pramen. Oba mluví jen o tom, že jinak hrozí poškození automatické převodovky, a dál to nerozvádějí.

Delší cesta znamená kardan dolů

Nad krátký odtah do nejbližší dílny doporučuje návod odpojit spojovací hřídel u příruby rozvodovky. Je to doporučení, ne příkaz, ale stojí přímo v odstavci o vlečení. Haynes ho nemá: v jeho oddílu o odtahu spojovací hřídel nepadne ani jednou.

Roztlačit se dá, ale až v poloze S

Naftový W123 s automatem jde nastartovat i zataženým a návod na to má vlastní postup. Páka jde do „N“, klíč do polohy 2 a vůz se rozjede za tažným vozidlem. Teprve po dosažení 30 km/h (18 mph) se studenou převodovkou nebo 50 km/h (30 mph) s teplou se přeřadí do „S“ a plyn se sešlápne až na podlahu. Jakmile motor naskočí, plyn se pustí a páka se okamžitě vrací do „N“.

Poloha „S“ přitom není žádný startovací režim. Týž návod ji popisuje jako Slope, tedy polohu pro střední stoupání a klesání, ve které převodovka řadí nejvýš na třetí rychlost. Zpátky do „N“ se má přeřadit i tehdy, když motor za pár vteřin nechytne – jinak podle listu hrozí poškození převodovky. Další pokus se dělá od začátku: kus cesty v „N“ a pak totéž znovu. Stejným způsobem prý jde motor nastartovat i při rozjezdu z kopce.

Naskočený motor pak má nejméně minutu běžet na volnoběh, než se vůz rozjede. Důvod je v žhavení: začne už s klíčem v poloze 2 a po roztlačení se hned nepřeruší, takže se během té minuty vypne samo. Baterie musí být u toho připojená. Sousední strana návodu tuhle podmínku klade na vlečení vůbec, nejen na roztlačení.

Bez běžícího motoru nepracuje posilovač

Varování je v listu hned u postupu, ne až na konci: s vypnutým motorem nepracuje posilovač brzd ani posilovač řízení a na obojí je potřeba podstatně větší síla. U naftové řady 123 to není maličkost, protože posilovač brzd bere podtlak z čerpadla poháněného motorem.

Haynes tutéž větu opakuje a přidává tři věci, které tovární list nemá: uvolněnou ruční brzdu, odemčené řízení s klíčem v poloze pro vypnuté zapalování a pojistný řetěz u každého vlečení. K tomu jednu obecnou větu, která u čtyřicet let starého vozu platí dvojnásob: dodržet se musí i všechny místní předpisy.

Když jde jedna náprava nahoru, návod volí zadní

Poslední část listu je odtah se zvednutou jednou nápravou a tovární postup rovnou říká, která varianta je lepší: ta se zvednutou zádí. Háky ve tvaru T se v obou případech zavěsí do otvorů v rámu. Vpředu k tomu přijde pod nosník chladiče dřevěný hranol o průřezu čtyři krát čtyři palce (asi 10 × 10 cm) a délce čtyř stop (asi 1,2 m), tažná tyč se opře před něj a pojistné řetězy jdou na spodní ramena zevnitř od pružin. Vzadu se týž hranol podloží s distančními špalíky pod prodloužení rámu a tyč se opře o nárazník. Přepočet palců a stop je vlastní, návod je americký a metrické rozměry u dřeva neuvádí.

Co k tomu říká dnešní český zákon

Tovární padesátka je přísnější než dnešní český předpis. Zákon č. 361/2000 Sb. o silničním provozu dovoluje v § 34 jet při vlečení nejvýš 60 km/h. Na lano se smí vléct jen vozidlo, které má bez závad řízení a účinné brzdy; na tyč stačí bezvadné řízení, jenže vozidlo bez účinných brzd pak nesmí být okamžitou hmotností těžší než to vlečné. Vzdálenost mezi vozidly nesmí přesáhnout 6 metrů, u lana nesmí klesnout pod 2,5 metru a u tyče pod metr. Spojnice musí být zřetelně označená: tyč příčnými červenými a bílými pruhy širokými 75 milimetrů, lano červeným praporkem nebo štítkem nejméně 300 × 300 milimetrů.

Dva odstavce téhož paragrafu míří na to, co se u odtahu snadno přehlédne. Řidiči obou vozidel si mají předem dohodnout způsob dorozumívání a vléct víc než jedno motorové vozidlo, případně vozidlo s přívěsem, zákon zakazuje. Na dálnici je vlečení podle § 35 dovolené jen tehdy, je-li nutné vozidlo z dálnice odstranit, a jen k nejbližšímu výjezdu. Je to dnešní znění, ne to, které platilo v době, kdy řada 123 sjížděla z linky.

Kdy se vyplatí lehnout si pod vůz

Sto dvacet kilometrů je na odtah z dovolené málo a právě proto stojí za pozornost ta věta o kardanu. Tovární postup ji píše jako doporučení pro každý odtah, který není kousek do nejbližší dílny. Že by tím limit padl, ale návod netvrdí; říká jen, že se poškození převodovky vyloučí najisto. Rozhodnutí, kdy se vyplatí lehnout si pod vůz a odšroubovat přírubu, tak zůstává na majiteli.

Zdroje

• Tovární dokumentační sada Mercedes-Benz StarTek pro řadu 123 – návod k obsluze, listy OM-78 (vlečení, roztlačení, odtah se zvednutou nápravou), OM-77 (připojená baterie) a OM-50 (polohy volicí páky); výpis skupiny 40 v části Chassis
• Larry Warren, John H. Haynes: Mercedes-Benz Diesel 123 Series 1976 thru 1985 – oddíl „Jacking and towing“ v úvodních stranách
• Zákon č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích – § 34 (vlečení motorových vozidel) a § 35 (dálnice)
• Mercedes-Benz W123 na anglické Wikipedii – přehled řady

Tovární návod i Haynesova příručka jsou anglicky; údaje z nich jsou přeložené a převyprávěné, ne opsané.