U 280 a u kupé řady 123 prorezávají rohy nárazníku zevnitř od usazené nečistoty

Prohlídka se u nárazníku obvykle zastaví na chromu. U řady 123 je ale zajímavější to, co je pod ním. Kupní příručka Kaufberatung W 123 klubu VDH k tomu píše dvě věci: u 280 a u kupé rychle bledne lesk chromu na rozích nárazníku, a horší je, co se děje uvnitř – v rozích se usazuje nečistota a roh prorezaví skrz.

Vodicí držák sedí u každého provedení jinde

Tovární list 88-200 z dokumentační sady StarTek pro řadu 123 vede přední nárazník ve dvou provedeních, v anglickém znění jako „standard“ a „de luxe“. U prvního se nárazník při montáži zasouvá do vodicího držáku uvnitř gumového rohového krytu; list proto ukládá kryt předtím namočit mýdlovou vodou. U druhého se zasouvá do držáku, který je stranou na předním blatníku. Vzadu je dělení podle listu 88-220 stejné, jen držáky sedí na zadních blatnících.

Dílenská příručka Haynes pro naftové vozy řady 123 popisuje v kapitole 11, oddílu 37 tentýž rozdíl, ale dělí ho jinak: mluví o vozech s gumovými koncovými kryty a o vozech bez nich, u kterých je potřeba hlídat, aby nárazník zapadl do bočních držáků. Tovární sada přitom vede gumový kryt u obou provedení: úkon 88-205 má oddíl pro „standard“ i pro „de luxe“. V téhle jedné věci se prameny rozcházejí a rozhodnout to podle nich nejde.

Který vůz které provedení dostal, tovární list neuvádí vůbec. Vodítko dává německá Wikipedie k řadě 123: modely 280 a 280 E se podle ní od jednodušších čtyřválců až do roku 1982 lišily mimo jiné chromovanými nárazníky vtaženými do bočních dílů karoserie a chromová lišta pod zadními svítilnami byla vyhrazená jim.

Nečistota má do rohu kudy

Uchycení tomu, co příručka VDH popisuje, odpovídá. Přední gumový kryt se podle úkonu 88-205 nesundá zvenčí: napřed jde dolů nárazník, pak světlomet, potom šrouby ve výřezu světlometu i pod ním a nakonec matice, která drží kryt až v podběhu předního kola. Kryt tedy sahá do prostoru, kam kolo celý život stříká vodu a bláto.

Vzadu je to podobné, jen z druhé strany: zadní gumový kryt se podle úkonu 88-222 uvolní tak, že se v zavazadlovém prostoru sundá kryt a povolí dva šrouby. Spára, kterou tam ta nečistota jde, je tedy zároveň spárou, přes kterou se roh nárazníku dotýká vnitřku vozu.

Co s tím, tovární listy neřeší, protože popisují demontáž a montáž, ne údržbu. Prohlídka rohů zevnitř ale znamená tutéž práci jako výměna: nárazník i kryt dolů. Kdo obhlíží vůz před koupí, uvidí zvenčí chrom; rez v rohu ale příručka popisuje jako věc, která přichází zevnitř.

Dvě změny v uchycení krytu, obě z roku 1976

Přední kryt má podle listu 88-205 dvě provedení. To druhé je od září 1976 přišroubované zespodu dvěma šrouby do plechu, takže se při jeho demontáži už nemusí vyndavat světlomet; navíc se u něj šroubovákem vypáčí příchytka. Zadní kryt se změnil dřív: podle úkonu 88-222 se od dubna 1976 dotahuje z kufru jen jedním šroubem místo dvou.

Duben 1976 padne ještě do série 0,5, září 1976 už do první série. Německá Wikipedie dělí výrobu řady na sérii 0,5 od listopadu 1975 do srpna 1976, první sérii do července 1979, druhou do srpna 1982 a třetí do ledna 1986; zároveň upozorňuje, že se ve výrobě dobíraly skladové zásoby, takže existují vozy se znaky dvou sérií. U čtyřicet let starého auta je proto rozumnější podívat se, jak je kryt uchycený, než počítat měsíc výroby.

Kombi a vozy s centrálním zamykáním mají krok navíc

U kombi vede list 88-220 zadní nárazník zvlášť. Napřed se sundá krycí sklo couvací a mlhové svítilny, z pouzder se vytáhnou reflektory obou svítilen a odpojí dva vodiče, a teprve pak se povolí matice držáků. Haynes jmenuje tytéž tři díly, jen v jiném pořadí. Sedan a vůz ve výbavě „de luxe“ tenhle krok nemají.

Haynes k tomu přidává poznámku, kterou tovární list nemá: u vozů s podtlakovým centrálním zamykáním visí pod zadním nárazníkem zásobník podtlaku a jeho hadička se musí odpojit dřív, než nárazník půjde dozadu ven. Kdo o tom neví, utrhne ji.

Kdo při té práci poleze pod vůz, nesmí ho mít podepřený jen zvedákem – Haynes to píše jako výslovné varování a dodává, že tažná oka jsou sice pod nárazníky, ale jsou spojená s nosnými díly karoserie, ne s nárazníkem a ne s jeho držáky. Zvedák patří podle téže příručky do bodů v prahu.

Americké nárazníky přidaly sedanu 124 mm

Vozy pro americký trh dostaly jiné nárazníky a na délce vozu je to vidět. Anglická Wikipedie uvádí u sedanu 4 725 mm a s americkými nárazníky 4 849 mm, u kupé 4 640 mm a 4 763 mm. Rozdíl je tedy 124 mm u sedanu a 123 mm u kupé; to je vlastní dopočet z těch čtyř čísel, Wikipedie ho neuvádí. Německá Wikipedie popisuje americké provedení u snímku jako vůz se světlomety sealed beam a bezpečnostními nárazníky.

Pro kupujícího v Evropě to má praktický dopad: dovezený americký vůz nemá jen jiná světla, ale i jiné nárazníky a s nimi jiné držáky. Číslo dílu z evropského katalogu na něj proto nemusí sedět a že katalog díl pro řadu 123 vede, samo o sobě nestačí.

Zdroje

• Tovární dokumentační sada StarTek pro řadu 123 – úkony 88-200, 88-205, 88-220 a 88-222
• Haynes: Mercedes-Benz Diesel 123 Series 1976 thru 1985 – kapitola 11, oddíl 37 a úvodní kapitola o zvedání a vlečení
• Kaufberatung W 123, klub VDH (PDF, ceny v něm jsou z ledna 2002)
• Mercedes-Benz Baureihe 123, německá Wikipedie
• Mercedes-Benz W123, anglická Wikipedie

Tovární listy, Haynes i kupní příručka jsou anglicky a německy. Postupy i čísla jsou z nich přeložené a přeformulované, ne opsané.