Statický výboj při vystupování z W123 vzniká podle tovární příručky na posádce

Elektrostatický výboj se v dílenské příručce neřeší často. Řada W123 na něj přesto vlastní list má a jeho závěr jde proti tomu, co si o kopajícím autě myslí většina lidí. Karoserie podle listu 91-300 sklon k nabití nemá, protože náboj svádějí pneumatiky do země samy. Nabitý je ten, kdo v autě seděl.

Rada, ne postup

List 91-300 patří v tovární dokumentační sadě StarTek ke skupině sedadel a na rozdíl od sousedních listů nepopisuje žádnou demontáž. Elektrostatické náboje podle něj vznikají při nízké relativní vlhkosti, když se o sebe nevodivé materiály třou nebo když se od sebe oddělují. Boty s podrážkou z izolujícího plastu nebo z gumy ten účinek zesilují. Vyloučit se náboje nedají, zmírnit jejich následek ano.

Pneumatiky vozů jsou podle listu „optimálně vodivé“ (v originále optimally conductive), karoserie proto k nabití sklon nemá a uzemnění k vozovce by žádoucí nápravu nepřineslo. Nabíjí se posádka, hlavně u sedadel z MB Texu nebo z kůže a při odpovídajícím oblečení.

Kůži jde ošetřit, na koženku list nic nemá

U kožených sedadel předepisuje list přípravek Mercedes-Benz na kůži s číslem 000 986 05 71. Nanáší se spoře čistým hadrem a po zaschnutí se povrch lehce přeleští měkkým čistým hadrem. Účinek vydrží asi tři až čtyři týdny, takže je to úkon na opakování, ne oprava.

MB Tex, tedy tovární koženka, se podle téhož listu ošetřit účinně nedá. Zbývá návyk, který list popisuje: při vystupování se chytit vodivého kovu, třeba kliky dveří, a pustit ho teprve poté, co se člověk ze sedadla zvedne. Nepříjemný výboj, který je podle listu cítit jako rána elektřinou, tím odpadne. Jak jsou sedadla řady 123 stavěná a proč jsou tvrdá, popisuje samostatný text o jejich sedmi vrstvách.

Odrušovací pružina pod krytkou náboje

Jednu součástku spojenou s odrušením tovární listy jmenují a sedí v předním kole. Dílenský list 33-300 nechává hned po stažení krytky náboje sundat kontaktní pružinu odrušení, ještě než se povolí imbusový šroub svěrné matice; list 33-310 ji při skládání zpět vkládá zase dovnitř a krytku plní předepsaným mazivem. Haynesova příručka pro naftové vozy řady 123 ji v kapitole 1, oddílu 23 jmenuje radio static suppressor, ale řadí ji o krok dál: svěrnou matici povolí imbusovým klíčem dřív, než pružinu vyndá.

K čemu ta pružina je, neuvádí ani jeden z obou pramenů. Oba ji jen jmenují jako součást postupu, který se točí kolem něčeho jiného – kolem vůle ložisek předních kol.

Co o vodivosti pneumatik říká patent

Tovární věta o vodivých pneumatikách má oporu jinde. Patent US 5 518 055 A, který Michelin podal 20. 9. 1994 a který mu byl udělen 21. 5. 1996, začíná rozborem toho, odkud se náboj na voze bere: z mechanických i elektrických součástí uvnitř vozu, z aerodynamického tření a ze styku pneumatiky s vozovkou. Vyrobí ho podle patentu i hřídel otáčející se v ložisku. Odvádějí ho pneumatiky do země.

Jsou v něm i čísla, která tovární list nemá. Pneumatiky vyrobené mezi lety 1940 a 1970 měly běhounové směsi s vysokým měrným odporem a naměřené napětí na nich dosahovalo až 16 000 V; odpor od ráfku k vozovce podle prací, které patent cituje, často přesahoval 100 000 megaohmů. Spravily to vodivé saze v běhounu. Roli hraje i povrch vozovky: beton podle patentu odvádí náboj rychleji než asfalt a přejetí kovového poklopu kanálu se ozve jako rušení v rádiu na AM. Rádio ostatně bylo u W123 příplatková výbava.

V jednom se prameny rozcházejí. Patent počítá s tím, že nabitý bývá i vůz a že rána čeká na toho, kdo se ho dotkne krátce po zastavení. Tovární list řady 123 tvrdí, že karoserie sklon k nabití nemá. Patent přitom mluví o pneumatikách obecně a o těch nevodivých zvlášť, kdežto tovární list o pneumatikách, se kterými vůz odjel z výroby.

Silika ten výpočet přepsala

Continental v tiskové zprávě z 11. 3. 2025 uvádí, že siliku použil v běhounové směsi poprvé v roce 1994 a že první sériovou pneumatikou s ní byl ContiEcoContact CP z roku 1995. Dnes podle něj silika saze v běhounu z velké části nahradila.

Michelinův patent je z téhož roku a řeší přesně tu potíž, která z toho plyne: běhoun bohatý na siliku má nižší valivý odpor, ale vede hůř. Patent proto přidává na rameno pneumatiky odváděcí prstenec o měrném odporu kolem 100 megaohm-centimetrů a celkový odpor od ráfku k vozovce drží pod asi 100 megaohmy. Pro dnešní W123 z toho plyne jediné: jezdí na jiných pneumatikách, než o jakých tovární list psal. Jestli ta pneumatika vede, rozhoduje její konstrukce, ne vůz, který na ní stojí. Jaké rozměry tovární tabulka pro řadu 123 připouští, je v článku o kolech a pneumatikách.

Kde jiskra přestává být nepohodlím

Haynes má v úvodních bezpečnostních pokynech větu, která se hodí přečíst dřív, než se rozdělá palivová soustava: jiskra z obvodu, z doteku dvou kovových ploch nebo ze statické elektřiny nashromážděné v lidském těle umí zapálit benzinové páry, a ty jsou v uzavřeném prostoru výbušné. To je jediné místo, kde statická elektřina v jeho příručce znamená víc než nepříjemné píchnutí do prstu.

Co v tom listu chybí

Jediné číslo. List 91-300 nemá mez, kontrolní hodnotu ani zkoušku, takže se podle něj nedá zjistit, jestli konkrétní vůz náboj opravdu odvádí. Měřítko má patent, jenže ten měří pneumatiku, ne auto. Majiteli tak zbývá to, co list nabízí: u kůže přípravek, u koženky ruka na kovu. A uzemňovací pásek k vozovce list výslovně odmítá.

Zdroje

• Tovární dokumentační sada StarTek pro řadu 123 – dílenské listy 91-300, 33-300 a 33-310
• Haynes: Mercedes-Benz Diesel 123 Series 1976 thru 1985 – kapitola 1, oddíl 23, kapitola 11, oddíly 3 a 4, a úvodní bezpečnostní pokyny
• Patent US 5 518 055 A (Michelin Recherche et Technique) – vodivost pneumatik a odváděcí prstenec u běhounu se silikou
• Continental: tisková zpráva z 11. 3. 2025 – třicet let siliky v pneumatikách

Podklady jsou anglické. Text je přeložený a přeformulovaný vlastními slovy, čísla jsou ověřená proti oběma příručkám i proti patentu.