Rádio přišlo do W123 ze sady výrobce a otvor pro anténu se vrtal do pravého blatníku

Rádio vede dílenská příručka k řadě W123 jako zvláštní výbavu: v klíčích ke schématům zapojení má hvězdičku, kterou tentýž klíč vykládá jako zvláštní výbavu, a jeden ze seznamů součástí u něj píše rovnou „optional extra“. Tovární list k montáži odkazuje na sadu výrobce přijímače. Vůz na rádio přípravu měl – jenže tou to končilo.

Přívod k rádiu visel na zapalovači cigaret

Tovární list 82-500 z dokumentační sady StarTek pro řadu 123 odbývá napájení rádia dvěma větami: přijímač jede z přídavného svazku, který se mezikonektorem vloží do přívodu zapalovače cigaret, a pojistka, která k rádiu patří, sedí v kladné větvi právě tohohle svazku. Dílenská příručka Haynes to potvrzuje z druhé strany: vložená pojistka rádia neleží v pojistkové skříni na přepážce, ale hned vedle přijímače. Co je v té skříni a proč se barvy starých torpédových a novějších nožových pojistek neshodují, rozebírá samostatný text o pojistkách.

Přístrojová deska měla vlevo i vpravo výřezy pro reproduktory a podle téhož listu se další dva daly namontovat do odkládací desky pod zadním oknem. Svazek i úplný montážní návod byly součástí každé montážní sady výrobce rádia. Automobilka tedy dala místo a proud, zbytek přišel v krabici s přijímačem.

Kóty otvoru pro anténu jsou schované v listu o blatníku

Kóty otvoru pro anténu nestojí v listech o rádiu, ale až na konci listu 88-100, tedy tam, kde se popisuje výměna předního blatníku, hned za krokem o konzervaci dutiny. Patří na pravý přední blatník a je dané dvěma kótami: a = 138 mm a b = 24 mm. Průměr díry se má přizpůsobit typu antény, žádnou jednu hodnotu list neuvádí.

Od čeho se obě kóty měří, ukazuje obrázek u listu – a ten se v textové podobě skenu nedochoval. Z pramene je tedy k dispozici rozteč, ne vztažné hrany, a kdo díru vrtá, musí si je najít v obrazové části. Na rozdíl od přijímače, který jde vyndat beze stopy, je otvor v blatníku zásah, ze kterého zpátky vede jen plech.

Spínač antény má tři polohy a jednu z nich pro kazety

Automatickou anténu popisuje list 82-530 a datuje ji do výbavy od roku 1977. Ovládá se vlastním spínačem, a to jen při zapnutém rádiu:

• střední poloha – po zapnutí rádia anténa sama vyjede asi o 30 cm; krátkým stisknutím spínače se vysune do polohy, ve které je příjem nejlepší;
• zaaretovaná poloha pro vysunutí – anténa vyjede na plnou délku;
• zaaretovaná poloha pro zasunutí – anténa nevyjíždí vůbec, což list dává do souvislosti s přehráváním kazet, nebo se po předchozím vysunutí celá zasune.

Po vypnutí zapalování nebo rádia zajede anténa vždycky úplně dolů. Americké schéma zapojení pro modelový rok 1977 popisuje tutéž funkci a výsuv uvádí v palcích: asi 12 palců, tedy 30,5 cm. S „přibližně 30 cm“ z továrního listu to sedí, přepočet palců je náš.

Vysunutí neukončí časovač, ale kontakt uvnitř antény

Okruh je jednoduchý a stojí na relé. Po zapnutí rádia se přes spínač antény nabudí cívka relé a sepne dva kontakty; motor pak dostane kladné napětí přes pojistku a řadu kontaktů a záporné přes kontakt relé. Jakmile je anténa venku asi 30 cm, jeden z těch kontaktů se sám rozpojí a obvod motoru se přeruší. Americké schéma dodává, čím: tři spínače okruhu ovládá táhlo od motoru antény a nakreslené jsou v poloze úplně zasunuté antény.

Pojistky jsou dvě a každá visí na jiné svorce: anténa na svorce 30, rádio na svorce 15 R. Nehybná anténa a mlčící přijímač tedy nemusí mít společnou příčinu, i když se ovládají jedním knoflíkem.

V americkém výpisu pojistek stojí rádio dvakrát

Výpis obvodů ve schématu pro modelový rok 1983 (typ 240 D) řadí automatickou anténu do jedné skupiny s hodinami, osvětlením interiéru, výstražnými světly, osvětlením kufru, výstražnou soustavou a rádiem. Jiná pojistka téhož výpisu vede zapalovač cigaret, osvětlení odkládací schránky, pravé vnější zrcátko – a rádio znovu. Přijímač je v tom výpisu tedy dvakrát, což jde dohromady s tím, že jeho přídavný svazek visí na přívodu zapalovače.

Hodnoty pojistek z tohohle skenu vyčíst nejde: sloupec s ampéry se do strojově přepsané podoby nedostal. Rejstřík obvodů ve schématu pro modelový rok 1977 vede napájenou anténu a rádio jako dva samostatné okruhy. Kdo hodnoty pojistek potřebuje, musí vzít obrazovou část schématu nebo se podívat na vůz: podle Haynese je hodnota vylisovaná na těle pojistky a vyznačená na víku pojistkové skříně, jehož vnitřní strana nese i obsazení jednotlivých okruhů.

Přijímač drží dva šrouby a dvě lišty

Demontáž rádia popisuje Haynes v kapitole 12, oddílu 17. Prvním krokem je odpojení záporného pólu baterie a odložení kabelu tak, aby se na pól sám nevrátil; příručka to zdůvodňuje tím, že by se jinak do elektrické soustavy vozu znovu dostal proud. Pak se stáhnou knoflíky, vypáčí krycí panel, vyšroubují dva upevňovací šrouby s lištami a přijímač se vytáhne z otvoru natolik, aby se daly odpojit konektory. Montáž je obrácený postup.

Je to postup podle dokumentace, ne podle vlastní zkoušky, a platí pro přijímač, se kterým vůz jezdil původně. Vůz s rádiem namontovaným později se drží jinak a příručka o něm nic neříká.

A ještě jedno varování z téže příručky, které s rádiem souvisí jen nepřímo, zato platí pro celý vůz: pojistku nikdy nepřemosťovat kouskem plechu ani fólie. U okruhu, který visí na trvalém napětí, to není rada, ale podmínka.

Zdroje

• Tovární dokumentační sada StarTek pro řadu 123 – listy 82-500 (rádio), 82-530 (funkce automatické antény) a 88-100 (přední blatník, rozvržení antény)
• Schémata zapojení pro modelové roky 1977 a 1983, typ 240 D, z téže sady – rejstřík obvodů, výpis pojistek a popis funkce antény
• Larry Warren, John H. Haynes: Mercedes-Benz Diesel 123 Series 1976–1985 – kapitola 12, oddíl 17 a úvod o pojistkách, klíče ke schématům zapojení

Tovární listy i dílenská příručka jsou anglicky; údaje z nich jsou přeložené a přeformulované, ne opsané.