Sedm vrstev a záměrně tvrdá výplň: jak Mercedes stavěl sedadla W123

Prospekt bývá výčet barev a příplatků. Katalogy, které Mercedes vydával k řadě W123, jsou v tomhle jiné: říkají, z kolika vrstev je poskládané sedadlo, proč je jeho výplň tvrdší a co je pod povrchem palubní desky. Několik těch katalogů je dnes naskenovaných v Internet Archive, takže se dá číst původní znění, ne převyprávění.

Sedm vrstev nad ocelovým pružinovým jádrem

Německý katalog naftových modelů 200 D, 240 D a 300 D z roku 1981 popisuje stavbu sedadla přesně: sedm vrstev, odspodu pevné ocelové pružinové jádro, nad ním několik vrstev výplně a navrchu potahová látka s vysokým podílem vlny. Ta podle výrobce propouští vzduch a odvádí tělesnou vlhkost.

Že to není chyba ve strojovém přepisu skenu, potvrzuje francouzské vydání téhož katalogu ze srpna 1981: mluví o sedmi vrstvách nad pevným roštem s ocelovými pružinami a o potahu s vysokým podílem vlny stejně.

Tvrdost výplně katalog nezastírá, on ji obhajuje. Výplň je podle něj spíš tuhá proto, že měkké polstrování podle výzkumů unavuje. K tomu popisuje tvarování, které má držet pánev z boků a podpírat páteř, aby se sedělo rovně.

Pružení samotného sedadla bylo sladěné s odpružením vozu a s polohou sezení. Není to jen německá formulace: list technických dat modelu 280 E pro australský trh z června 1981 to v angličtině říká doslova stejně.

Co k sedadlům patřilo z výroby

Technická data v německém katalogu vypisují u sedadel tohle: přední sedadla stavitelná podélně a v úhlu opěradla, ukotvená tak, aby vydržela náraz, a sklopná do lehátkové polohy. Vpředu tříbodové pásy se samonavíječem a bezpečnostní opěrky hlavy, vzadu dva tříbodové pásy se samonavíječem a uprostřed pás břišní.

Jedna položka se mezi katalogy liší. Francouzský katalog modelů 280 a 280 E z července 1976 uvádí u sedadla řidiče i výškové stavění; v seznamu naftových modelů o pět let později není. Který vůz ho měl a kdy, z těch dvou listů nevyčtete – liší se model, rok i trh.

Výběr čalounění byl široký. Podle anglické Wikipedie si zákazník mohl vybrat mezi látkou, vinylem MB-Tex, velurem a kůží a k tomu přikoupit dřevěné obložení palubní desky a středového panelu. Velur za příplatek jmenuje i francouzský katalog z roku 1976, takže v nabídce byl od začátku.

Palubní deska je plech pod pěnou s otevřenými póry

Tentýž francouzský katalog popisuje palubní desku jako plech potažený polyuretanovou pěnou s otevřenými póry. Právě otevřené póry mají zařídit, že se deska při nárazu poddá postupně a úměrně jeho síle a že přitom pohltí část energie. Německý katalog z roku 1981 k tomu přidává obložení interiéru, které má chránit dokola.

Do stejné kapitoly patří drobnosti, které se v seznamu výbavy ztratí: polstrované sluneční clony se zrcátkem na straně spolujezdce a polstrované opěrky rukou na dveřích. Australský list je vypisuje jmenovitě. Vedle bezpečnosti řeší kabina i vzduch – německý katalog počítá deset vstupních otvorů a topení, které se dá nastavit zvlášť pro řidiče a spolujezdce.

Volant se čtyřmi prvky, airbag až později

Bezpečnostní řízení popisuje francouzský katalog jako sestavu čtyř prvků: velká polstrovaná deska na náboji volantu, pod ní deformovatelný nárazový hrnec, trubka řízení s harmonikovým úsekem a převodka posazená daleko za přední nápravou. Německé znění mluví místo harmoniky o vlnovcové trubce; je to tentýž díl popsaný jinými slovy.

Airbag v té sestavě nebyl a dlouho ani nepřibyl. Podle anglické Wikipedie se airbag řidiče objevil v příplatkové nabídce až u třetí série, tedy od září 1982. U vozu, který ho má, je ve volantu pyrotechnická nálož. Demontáž volantu se u takového kusu dělá podle dílenské dokumentace a s odpojenou baterií, ne od oka.

Co se v kabině měnilo za deset let

Německá Wikipedie dělí výrobu na série a u každé vypisuje, co se změnilo. Od srpna 1979, tedy s druhou sérií, přišel o deset milimetrů menší volant v jiném provedení, převzatém z řady W126, modernější kolébkové přepínače, jiné zámky bezpečnostních pásů, menší opěrky hlavy a nové vzory potahů. Opěrky té první série mají v němčině přezdívku „Hasenohren“, zaječí uši.

Od září 1982 se s třetí sérií změnilo víc. Přední opěradla dostala vytvarovaná záda, aby vzadu zbylo místo na kolena. Do výplní dveří přibyl látkový díl. Na palubní desku přišla lišta ze zebrana. Potahy dostaly nové vzory a sedadla se čalounila celá látkou – boční díly z koženky skončily. Lepší střešní lišty měly snížit hluk větru a mřížky výdechů u modelů 280, 280 E a u všech kupé přestaly být chromované.

Kupé řady C123 šla po dřevu vlastní cestou: palubní deska a středový panel v první sérii z kořenice ořechu, od září 1979 ze zebrana.

Jedno vodítko ale samo nestačí. Táž stránka u výčtu upozorňuje na „Serienzwitter“, sériové křížence: vozy z přechodných období nesou znaky dvou sérií zároveň, takže podle volantu vyjde jedno datum a podle mřížky výdechu jiné.

Kde katalogy mlčí

Nejsou v nich čísla, která by přečalounění opravdu pomohla: podíl vlny v procentech, typ ani hustota pěny, tloušťka jednotlivých vrstev, čísla dílů. Z prospektu se dozvíte, kolik vrstev sedák měl, ne z čeho přesně byly; ta část patří do dílenské dokumentace a odhadovat se nedá. Podle nás je stejně pozoruhodné už to, že výrobce vůbec zveřejnil počet vrstev – údaj, který zákazník neuvidí ani nezkontroluje.

Zdroje

• Mercedes-Benz 200 D, 240 D, 300 D – německý katalog, 1981 (Internet Archive)
• Mercedes-Benz 200 D, 240 D, 300 D – francouzský katalog, srpen 1981 (Internet Archive)
• Mercedes-Benz 280 a 280 E – francouzský katalog, červenec 1976 (Internet Archive)
• Mercedes-Benz 280 E – technická data pro Austrálii, červen 1981 (Internet Archive)
• Mercedes-Benz Baureihe 123 – německá Wikipedie
• Mercedes-Benz W123 – anglická Wikipedie

Německé a francouzské podklady jsme přeložili a přeformulovali, čísla jsme ověřovali proti oběma jazykovým vydáním. Popsané údaje pocházejí z dobových materiálů výrobce, ne z vlastní práce na voze.