Tovární příručka dává ložiskům předních kol W123 vůli 0,01 až 0,02 mm

Vůle v ložiskách předního kola se u Mercedesu řady 123 počítá na setiny milimetru. Tovární dokumentace ji předepisuje jako rozsah, ke kterému patří i místo měření a přípravek; bez obojího je číslo k ničemu.

Náboj drží dvě kuželíková ložiska a matice s imbusem

Náboj sedí na čepu těhlice na dvojici kuželíkových ložisek, větším vnitřním a menším vnějším. Svírá je svěrná matice, kterou proti povolení jistí imbusový šroub, a přes ni je naražená krytka naplněná mazivem. Pod krytkou je ještě kontaktní pružina odrušení rádia; u vozů s ABS drží těhlice navíc snímač otáček, který se před demontáží náboje vyšroubuje.

Tabulka v listu 33-320 tovární dokumentační sady StarTek pro řadu 123 jmenuje obě ložiska označením i číslem dílu: vnitřní LM 48 548 C/10 pod číslem 001 980 29 02, vnější M 126 49/10 pod číslem 000 981 63 05. Radiální těsnicí kroužek má dvě provedení: bez ABS 50 × 70 × 13,5/6,5 (011 997 60 46), s ABS 50 × 67,5 × 13,5/8 (005 997 44 47). Že díl v té tabulce stojí, ovšem neznamená, že sedne na konkrétní vůz: rozhoduje provedení náboje, tedy i to, jestli má vůz ABS.

Vůle 0,01 až 0,02 mm se měří na přírubě, ne na kole

List 33-300 předepisuje axiální vůli ložisek 0,01 až 0,02 mm. Jednotku sama hlavička té tabulky v naskenované podobě nemá, ostatní rozměry v téže skupině listů, tedy rozteče šroubů 104 a 112 nebo házivosti, ale v milimetrech jsou. Celý postup staví na úchylkoměru A 1 podle DIN 878 v držáku s číslem 363 589 02 21 00. Seřizuje se tak, že se povolí imbusový šroub svěrné matice a matice se dotahuje za současného otáčení nábojem, dokud nejde otočit jen se značným odporem. Pak se matice vrátí asi o třetinu otáčky zpátky a ranou plastovým kladivem do čepu se uvolní zbylé předpětí.

Než se k tomu člověk dostane, musí dolů kolo a stranou brzdový třmen. Vůz patří na stojany, ne na samotný zvedák, a odšroubovaný třmen se zavěsí na drát: viset na brzdové hadici nesmí. Destičky se před měřením odsunou od kotouče, aby o něj nedřely.

Vlastní měření chce úchylkoměr opřený o náboj s předpětím asi 2 mm; za přírubu se pak tahá a tlačí a mezi jednotlivými odečty se nábojem několikrát otočí. Tovární list u toho výslovně varuje, že se náboj během měření otáčet nesmí, protože každé pootočení se na úchylkoměru projeví a naměřená hodnota pak neplatí. Imbusový šroub svěrné matice se nakonec dotahuje na 14 N·m.

Haynes zkouší kývání kolem a jeho mez je šestkrát vyšší

Dílenská příručka Haynes pro naftové vozy řady 123 z let 1976 až 1985 má ložiska v kapitole 1, oddílu 23 a popisuje totéž seřízení: dotáhnout, povolit o třetinu otáčky, klepnout kladivem. Kontrolu ale řeší bez měřidla. Chytit pneumatiku nahoře a dole, kývat s ní a pohne-li se o víc než 0,005 palce (0,13 mm, přepočet vlastní), mají ložiska ven na prohlídku.

Rozdíl mezi dvěma setinami a třinácti není spor dvou předpisů. Tovární číslo se odečítá na přírubě náboje, Haynesovo na obvodu pneumatiky, tedy o poloměr kola dál, a převodní vztah mezi nimi neuvádí ani jeden pramen. Praktický důsledek je ten, že rukou za kolo se tovární tolerance nezměří. Volné ložisko vede Haynes v seznamu závad hned dvakrát: u hluku, který zní stejně při plynu jako při jízdě setrvačností, a u velké vůle v řízení.

Mazivo se v listopadu 1982 změnilo a míchat se nesmí

Tovární listy počítají mazivo na gramy: celkem asi 60 g, z toho asi 45 g do náboje s ložisky a asi 15 g do krytky, kterou se plní zhruba po okraj lemu. Celé množství se má navážit předem, ještě než montáž začne.

Druh maziva se přitom za výroby změnil. Do října 1982 měly vozy sériově mazivo na valivá ložiska podle listu provozních hmot 265, od listopadu 1982 vysokoteplotní podle listu 265.1 a to platí i jako opravné pro starší vozy. Tovární list zakazuje obě maziva míchat: kdo do náboje s původní náplní přidá vysokoteplotní, má vyměnit celou náplň. Haynes předepisuje lithiovou nebo molybdenovou vazelínu na ložiska kol třídy 2 a v postupu mluví o vysokoteplotní vazelíně, konkrétní tovární list ovšem nejmenuje.

Meze, po kterých jde díl ven

List 33-320 dává k náboji i kontrolní hodnoty. Boční házivost příruby smí být nejvýš 0,03 mm, druhá mez v téže tabulce, 0,05 mm, patří házivosti měřené ve střední rovině a list ji váže na kótu d svého nákresu. Rozteč šroubů brzdového kotouče je 104 mm, rozteč šroubů ráfku 112 mm.

Vnitřní kroužky ložisek sedí na čepu s posuvným nebo lehce lisovaným uložením a při opravě smí podle listu zůstat radiální vůle 0,03 mm u vnitřního a 0,025 mm u vnějšího ložiska. Když je vůle větší, posílá tovární postup na lepidlo: Omnifit Type 80 Red M nebo H ze sady 002 989 69 71, případně Loctite 640 pod číslem 002 989 20 71. Šrouby brzdového kotouče se dotahují na 115 N·m.

V plánu údržby stojí ložiska u výměny náplní

Interval uvádí Haynes, a pro každý trh jiný. Americké vozy mají promazání a seřízení předních ložisek po 30 000 mílích (asi 48 000 km, přepočet vlastní) nebo po třiceti měsících, britské po 45 000 km do srpna 1982 a po 60 000 km u mladších vozů. Ve stejné položce plánu je i výměna oleje v automatu a palivových filtrů, takže se to dělalo najednou.

Ani jeden z obou pramenů není návod psaný nad rozebraným vozem: čísla i pořadí kroků jsou z dokumentace a pro konkrétní vůz rozhoduje jeho provedení a rok výroby. Kdo úchylkoměr nemá, pozná kýváním kola jen vůli, která je už za mezí.

Zdroje

• Tovární dokumentační sada StarTek pro řadu 123, listy 33-300, 33-310 a 33-320 (seřízení vůle, demontáž náboje, kontrola dílů)
• Larry Warren, John H. Haynes: Mercedes-Benz Diesel 123 Series 1976 thru 1985, kapitola 1, oddíl 23 a plán údržby
• Mercedes-Benz W123 na anglické Wikipedii (rozsah výroby a rozdělení sérií)

Oba dílenské prameny jsou anglicky. Text z nich vychází, ale je psaný vlastními slovy; hodnoty jsou převzaté v jednotkách, ve kterých je uvádějí, a kde je přepočet náš, je to u čísla napsané.