Hadička odtoku kondenzátu z klimatizace se u W123 mění při každé demontáži výparníku

Vůz s klimatizací za horkého dne vyrábí vodu. Vzduch se na žebrech výparníku ochladí pod rosný bod, vlhkost z něj zkondenzuje a steče dolů. U řady 123 odtéká ze skříně výparníku hadičkou k tunelu. Dokud to funguje, nikdo o té hadičce neví. Tovární dílenský list 83-536 z dokumentační sady StarTek jí přesto otevírá úvodní poznámku celého úkonu, ještě před prvním krokem demontáže.

Stará hadička se zpátky nevrací

Ta poznámka je krátká a nemá žádnou podmínku: když jde ven výparník, hadička odtoku kondenzátu mezi jeho skříní a tunelem se vždycky vyměňuje za novou. List na ni vede dvě čísla dílů a dělí je měsícem výroby. Do listopadu 1977 se montuje díl 123 832 28 94, od prosince 1977 díl 123 832 41 94. Čím se od sebe liší, list neříká; má jen ta dvě čísla a datum mezi nimi.

Zajímavější je, co stojí o kus dál. Poznámka mluví o jedné hadičce, kdežto montážní krok 29 nasazuje hadičky dvě, ve výkresu označené čísly 22 a 34. Jestli se povinná výměna týká i té druhé, se z listu vyčíst nedá, a kudy pod tunelem vedou, v něm taky není. Končí to větou o tunelu.

Průchodnost odtoku není rada, ale krok

Druhý list, 83-538, popisuje výměnu samotného výparníku a jeden jeho montážní krok se snadno přejde. Skříň se má vyčistit a přitom se hlídá dokonalá průchodnost hrdla, na které hadička dosedá. Je to očíslovaný krok mezi ostatními, ne poznámka v závorce.

Týž list řeší ještě jednu věc, která rozhodne o objednávce. Skříně výparníku dodávali dva výrobci, Behr a Siemens/thermal, a výparníky se mezi nimi zaměnit nedají. Poznávací znaky jsou vidět zvenčí: klimatizace se skříní od Behru má od srpna 1980 nálepku a před srpnem 1980 ji nemá, klimatizační automatika téhož výrobce má nálepku vždycky a k tomu bílou páku hlavní vzduchové klapky. U Siemensu nese páka hlavní klapky číslo dílu a u automatiky je černá. Které soustavy vůz vůbec mohl dostat, se u řady 123 liší podle trhu a modelového roku.

Cesta k hadičce vede přes přístrojovou desku

Kdo si myslí, že se odtoková hadička vymění zespodu, plete se. Tovární postup začíná vypuštěním chladiva a asi dvou litrů chladicí kapaliny, pak jdou ven sedadla řidiče, střední konzola a přístrojová deska. Skříň výparníku se totiž snímá společně se skříní topení a hadička se z jejího hrdla uvolňuje až po odpojení potrubí chladiva.

Utahovací momenty má list dva, oba na přípojkách u expanzního ventilu: sací hadice 7/8 palce 29 až 37 N·m, tlaková hadice 5/8 palce 15 až 18 N·m. Za zmínku stojí, že tentýž ventil vede tabulka jako expanzní, kdežto krok 13 postupu jako vstřikovací.

Jedna ročníková změna je i uvnitř skříně. Do července 1980 se kapilára regulátoru teploty zasouvá do vodicí trubky výparníku až po žlutou značku; od srpna 1980 se místo toho vkládá čidlo mezi žebra výparníku a do skříně přijde gumová průchodka. Není to kosmetický rozdíl, ale dvě různá místa uchycení.

Druhý pramen na výparník nemá nic

Dílenská příručka Haynes pro naftovou řadu 123 slova výparník ani kondenzát neobsahuje ani jednou; ověřili jsme to hledáním v celém jejím textu. Sama to vysvětluje v kapitole 3, oddílu 13: kvůli zvláštnímu nářadí, vybavení a znalostem a kvůli rozdílům mezi soustavami opravy klimatizace nad rámec uvedeného nepokrývá. To uvedené jsou tři věci – prohlídka kondenzátoru před chladičem s vymetením listí a hmyzu, kontrola stavu hadic a napnutí řemene kompresoru.

O odtocích ale Haynes mluví, jen jinde. Kapitola 11, oddíl 2 říká, že vůz má odvodňovací soustavu, aby se voda nedržela v karoserii ani na podvozku, a že se odtoky kontrolují pokaždé, když je vůz zvednutý; k té kontrole doporučuje šroubovák a svítilnu. Ve stejném oddílu stojí i roční vyčištění spodku párou, respektive po 12 000 mílích, právě proto, aby šel spodek prohlédnout na rez a na poškozené brzdové potrubí.

Proč to u čtyřicetiletého vozu není maličkost

Voda, která nemá kudy odtéct, skončí v podlaze. U řady 123 to není teorie: kupní příručka klubů Mercedes-Benz popisuje ucpaný odtok na přepážce, pod nímž se drží špína a plech prorezaví dovnitř do vozu. Odtok kondenzátu je jiná trubka a jiná soustava, ale konec má stejný.

Klimatizace nebyla u řady 123 samozřejmostí, ale příplatkem, a to drahým: podle přepisu ceníku platného od července 1983 stála položka Klimaanlage pod kódem 58/0 celkem 3 511,20 marky a klimatizační automatika s kódem 58/1 rovných 4 218 marek. Kdo takový vůz dnes má, drží kus výbavy, na kterou dílenská literatura mimo tovární sadu sahá jen okrajově.

Praktický důsledek je nepohodlný. Hrdlo odtoku si podle tovární dokumentace hlídá ten, kdo skříň výparníku zrovna otevřel, tedy člověk s vymontovanou přístrojovou deskou. Majiteli zbývá to, co Haynes radí u karoserie: podívat se pod vůz na odtoky pokaždé, když je zvednutý. Postupy tady popisujeme podle dokumentace, ne z vlastní práce na voze; utahovací momenty a čísla dílů si před prací ověřte v příručce ke konkrétnímu provedení.

Zdroje

• Mercedes-Benz StarTek, dokumentační sada pro řadu 123 – dílenské listy 83-536 a 83-538
• Larry Warren, John H. Haynes: Mercedes-Benz Diesel 123 Series 1976 thru 1985 – kapitoly 3 a 11
• Přepis ceníku Mercedes-Benz W123 platného od července 1983 (meinbenz.de)
• Mercedes-Benz W123 – anglická Wikipedie

Anglické a německé podklady jsme přeložili a přeformulovali.