Druhé provedení zadního okna W123 se pozná podle lišt na zadním sloupku

Kdo si otevře tovární postup na výměnu zadního okna W123, najde ho tam dvakrát. List 67-200 z dokumentační sady pro řadu 123 popisuje demontáž nejdřív v prvním provedení, pak ve druhém, a rozdíl mezi nimi není ve skle. Je v kabeláži vyhřívání a pozná se zvenčí.

Kudy vede proud k vyhřívání

U prvního provedení se začíná v kufru: odšroubuje se kostřicí vodič vyhřívání vpravo a odpojí kladný vodič v konektoru vlevo. Teprve pak jde dolů obložení obou zadních sloupků, na které má sada vlastní úkon 68-449.

Druhé provedení se do kufru vůbec nechodí. Obložení sloupků se sundá stejně, ale vodiče se odpojují v konektorech na levém i pravém zadním sloupku. Poznávací znak je podle listu vidět zvenčí, aniž se sáhne na nářadí: jsou to vodicí lišty proudu vzduchu na zadním sloupku. K čemu na voze jsou, list neříká, stejně jako neuvádí měsíc ani číslo podvozku, od kterého se provedení mění. Kdo chce vědět, co má před sebou, musí se podívat na sloupek.

Sklo drží guma, ne lepidlo

Zadní okno se do karoserie sází stejně postaru jako čelní sklo. Guma se zevnitř vozu stáhne plastovým klínem přiloženým za bodově svařovaný lem okenního otvoru a sklo se opatrně vytlačí ven. List u toho výslovně varuje před dvěma věcmi, které se přitom dají poškodit: kontaktními vodiči vyhřívání a bočními vodicími lištami.

Zpátky se sklo vtahuje dvěma šňůrami. Sklo se odloží vypouklou stranou dolů, nasadí se guma a do ní ozdobný rám. Do přidržovací drážky gumy přijdou dvě namazané šňůry a celá guma se potře glycerinem nebo mastkem. Sestava se zvenčí vsadí do otvoru a srovná, pak jeden tlačí zvenčí na sklo a druhý zevnitř tahá šňůru odspodu, čímž přetahuje těsnicí ret přes lem. Tahat se má rovnoběžně se sklem, jinak se ret potrhá.

Spára mezi sklem a gumou i mezi gumou a karoserií se nakonec vyplní továrním tmelem s číslem dílu 001 989 31 20. Přebytečný tmel se podle listu sundá lepicí páskou.

Ozdobný rám a voda pod krytem

Ozdobný rám kolem zadního okna má vlastní úkon 67-220 a začíná krokem, který ho vyřazuje z prohlídky na stojícím voze: nejdřív se vymontuje zadní okno. Až potom se posunou kryty v dolních rozích a horní kryt mezi bočními rámy a rám se vypáčí z gumy plastovým klínem. Před zpětnou montáží se drážka v gumě lehce potře benzinem.

Jeden krok z listu 67-200 stojí za pozornost i tomu, kdo sklo nikdy měnit nebude. Než se nasadí horní kryt, má se spára horních ozdobných rámů vyplnit tmelem, aby pod ním nemohla téct voda na zadní okno. Kdo tedy po předchozí opravě najde pod lištou vlhko, ví, kde tmel chybí.

Vyhřívání se po půl hodině vypne samo

Americká schémata z téže sady kreslí u okruhu vyhřívání časové relé a připisují k němu, že se automaticky vypne třicet minut po zapnutí. Stejná poznámka je ve schématech pro modelové roky 1980, 1981, 1982 i 1983, takže vyhřívání, které samo zhasne, není závada, ale předepsané chování. Návod k obsluze z téže sady (list OM-34, podvozek 123 D, modelový rok 1985) ale u téhož okna píše, že se vypne nejpozději po dvaceti minutách. Deset minut rozdílu mezi dvěma továrními dokumenty nevysvětluje ani jeden z nich.

Seznam umístění dílů pro modelový rok 1982 klade spínač na horní konzolu a časové relé za levou stranu přístrojovky. Jištění je z jiných let: schéma pro rok 1977 vede vyhřívané zadní okno na pojistce číslo 8 o 16 ampérech, výpis pojistek pro rok 1983 uvádí u položky Rear Defogger rovněž 16 ampérů a za hodnotou zkratku barvy pouzdra PK.

Dílenská příručka Haynes pro naftové vozy řady 123 to potvrzuje z druhé strany. Časové relé i vlastní spínač vyhřívání vede ve všech klíčích ke schématům, britských i amerických, od raných vozů po modelový rok 1982; u schématu pro roky 1978 a 1979 je spínač popsaný jako tlačítkový. Na montáž skla ale Haynes není k ničemu: kapitola 11, oddíl 40 posílá čtenáře k prodejci nebo do autoskla, takže tuhle část článku drží jediný pramen.

Co za to chtěl ceník

Přepis továrního ceníku platného od srpna 1980 vede pod kódem 248 položku Heckscheibe el. heizbar Verbund, tedy elektricky vyhřívané zadní okno z vrstveného skla, za 163,85 marky. V ceníku od července 1983 stojí táž položka 182,40 marky. Ke kterým modelům řady patřila, se z plochého přepisu poznat nedá; část sloupců u ní má pomlčku, tedy „nedodává se“, ale který sloupec je který vůz, přepis neprozradí.

Zdroje

• Mercedes-Benz, dokumentační sada StarTek pro řadu 123 – listy Chassis 67-200 (zadní okno), 67-220 (ozdobný rám) a schémata ETM pro modelové roky 1977 až 1983 včetně seznamů umístění dílů
• Larry Warren, John H. Haynes: Mercedes-Benz Diesel 123 Series 1976 thru 1985, Haynes Manuals 1986 – klíče ke schématům zapojení a kapitola 11
• Přepis továrního ceníku Mercedes-Benz pro řadu 123 platného od srpna 1980 a týž přepis pro ceník od července 1983

Tovární listy a schémata jsou v angličtině, ceník v němčině. Údaje z nich jsou přeložené a přeformulované, ne opsané.