Rez u W123 začíná v rozích předních blatníků. Chybějící rez je taky nález

Řada 123 se vyráběla od listopadu 1975 do ledna 1986 a podle anglické Wikipedie jí vzniklo 2 696 915 kusů – sedan pod označením W123, kupé C123 a kombi S123. Pověst nezničitelného vozu si vysloužila mechanikou. U plechu je to jinak: kupní příručka Svazu klubů Mercedes-Benz mluví o silném rozptylu, kdy rané kusy můžou být na odpis už s 50 000 km, kdežto pozdní ujedou 250 000 km, aniž se potkají se svářečkou.

Nejdřív rohy předních blatníků

Klubová příručka má o prvním místě jasnou větu: rez se zakousne nejdřív do rohů předních blatníků pod nárazníkem. Je to prý natolik „sériové“, že nedůvěru budí spíš vůz, kde tam rez není. Pokud už blatníky někdo vyměnil, patří další otázka na to, proč se to dělalo.

Odpověď bývá nepříjemná. Přední výběžky rámu, které mají v motorovém prostoru probíhat naprosto rovně, jsou podle příručky měkké a pevnou příčnou vazbu dostávají až v úrovni přední nápravy. Náraz, který nepřišel přesně kolmo, proto přední část zkroutí rychle. Spáry kolem masky a kapoty se tedy prohlížejí stejně pozorně jako plech sám. U nově osazeného blatníku pak příručka zdůrazňuje pečlivé utěsnění k hornímu šroubovému spoji čelní stěny, hlavně u vozů bez plastových krytů podběhů.

Voda, která nemá kudy odtéct

Druhé místo zvenčí vidět není. Odtok na přepážce mezi motorovým prostorem a kabinou – tvarem připomíná krabičku od kinofilmu a visí přímo na stěně – se podle klubové příručky ucpává u všech provedení. Špína se pak drží pod posilovačem brzd a pod baterií a prorezaví dovnitř do vozu. O patro výš koroduje okolí úchytu vzpěry kapoty, o kus dopředu se vydouvá výztuha nad tlumiči.

Americký Hemmings popisuje totéž z druhé strany. Trouchniví plech pod baterií a hlavně ten pod ním, protože právě k němu je uchycen přední zkrutný stabilizátor. K prohlídce přidává odvodňovací trubky a otvory v kapsách závěsů kapoty a ve střešním okně.

U střešního okna to pokračuje. Britský průvodce Classics World uvádí, že prorezavělé odtokové hadičky patří k běžným příčinám mokrých podlah u nohou a že vana pod oknem umí zkorodovat tak, až se střecha přestane hýbat. Ani jedna z těch oprav není levná.

Prahy, zvedací body a zadní podběhy

Okolí zvedacích bodů jmenují všechny tři příručky. Ta klubová k tomu přidává podmínku, která se dá snadno přehlédnout: rez tam nesmí být už neodborně „ošetřená“. Na zadních koncích prahů se výslovně nesmí objevit narychlo navařený plech.

Vnitřní prahy slábnou ve výšce sloupku B a Hemmings připomíná, že se kvůli tomu vyplatí nadzvednout koberec. Zadní podběhy se podle klubové příručky vydouvají brzy, závěrečný plech koroduje pod zadními světly nebo od příčníku zavazadlového prostoru a do prohlídky patří i pohled do prohlubně pro rezervu. Tu jmenuje i Classics World mezi místy, na kterých vozy propadají u britské technické prohlídky.

Kde má prohlídka skončit

S načatými podběhy nebo s vyměněnými blatníky se dá žít, byť oprava podběhů umí být hodně drahá. Klubová příručka ale stanoví hranici: když se rez dostala na zadní podélníky v přechodu do podběhu a na vnitřní stranu zvedacích bodů, je čas hledat jiný vůz.

Druhá taková hranice je vzadu nahoře. Sedany a coupé C123 podle Classics World rezaví pod odkládací deskou za zadními sedadly a zvenčí se to ohlásí bublinami kolem zadního skla nebo u lišt sloupků. Vinu nese stárnoucí těsnění skla, které pouští vodu dovnitř. Je to nosná část karoserie, takže co je vidět zvenku, znamená práci pro někoho, kdo tomu rozumí.

Kombi má vlastní seznam

Kombi S123 rezaví podle klubové příručky nejraději vzadu vpravo. Páté dveře korodují na všech koncích a rozích, nejčastěji tam, kde se drží voda u spodního těsnění skla. Zvláštní kapitolou jsou kapoty, které u kombi rezaví víc než u ostatních karoserií. Sedanu a coupé dělá starost víko kufru, jež se rozjíždí od spodní lišty, a dveře, které rez schovávají pod gumovou hranou.

Classics World k tomu přidává palivovou nádrž: rozpadá se a nová se už nevyrábí, takže zbývá použitá, nebo zakázková.

Ročník váží víc než tachometr

Bezrezavý vůz první série, tedy kus do září 1979, je podle klubové příručky naprostá rarita. Kusy od září 1982 naopak vydrží i bez velké péče.

Kdy se ochrana zlepšila, ale zdroje neříkají shodně. Klubová příručka klade plastové kryty podběhů do září 1982, kdežto Classics World je uvádí mezi změnami roku 1980 a rovnou k nim píše, že vozy po roce 1980 mají ochranu proti rzi „na svou dobu vynikající“. Týž britský průvodce zároveň datuje do roku 1980 i hranaté světlomety pro celou nabídku, které anglická Wikipedie řadí až k roku 1983. Podle nás je proto u konkrétního vozu spolehlivější dívat se, co na něm doopravdy je, než dopočítávat ochranu z ročníku.

Rez, kvůli které se nejezdí

Dvě místa nejsou o ceně, ale o bezpečnosti. Zadní šikmá ramena pod pružinami bývají u vozů s vysokým nájezdem prorezavělá po obvodu a prasklá, podle klubové příručky zvlášť u kombi se samočinným vyrovnáváním výšky. Hemmings uvádí totéž rameno, jen umístění popisuje jako místo, kde sedí tlumič.

Druhým místem jsou přední pružiny. Silně zkorodovaný kus se má podle klubové příručky vyměnit hned po koupi: rezavé důlky působí jako vrub, pružina praskne naráz a kvůli svému vyklenutí vyletí ven, načež se pneumatika zaklíní nahoře v podběhu.

Čerstvý nástřik podvozku není dobrá zpráva

Hemmings má k prohlídce ještě poznámku, která obrací obvyklé pořadí: ochranný nástřik podvozku umí vlhkost místo vyhnání uzavřít uvnitř. Silná čerstvá vrstva pod vozem tedy podle nás prohlídku neukončuje, ale prodlužuje o otázku, co je pod ní.

Zdroje

• Kaufberatung W 123 (Verband der Mercedes-Benz Clubs, PDF)
• Mercedes-Benz W123: A Durable Classic from 1976-1985 (Hemmings)
• Mercedes W123 buyer’s guide (Classics World)
• Mercedes-Benz W123 – anglická Wikipedie

Německé a anglické podklady jsme přeložili a přeformulovali. Popsané nálezy pocházejí z dokumentace a z odborných kupních příruček, ne z vlastní práce na voze.