Tovární list vede u řady 123 tři provedení spoje mezi svodem a výfukovým potrubím

Výfuk vypadá jako díl, který se buď koupí, nebo nekoupí. U Mercedesu W123 to tak jednoduché není. Hned na prvním spoji, tedy mezi výfukovým svodem a předním potrubím, se za dobu výroby vystřídala tři provedení a každé chce něco jiného. Tovární úkon 49-100 je vypisuje vedle sebe.

Tři provedení, dvě z nich s koulí

První provedení drží pružina. Svod má kouli uvnitř, potrubí kouli na konci a mezi přírubou a maticí sedí distanční díl s pružinou. Ta se podle listu stahuje rovnoměrně tak dlouho, až se závity dotýkají, a pak se povolí zpátky o dvě až tři otáčky. Dotažená na doraz tedy nezůstává.

Druhé provedení už pružinu nemá. Svod zůstává s vnitřní koulí, potrubí ale končí nálevkou a koule je samostatný díl, u kterého list výslovně žádá hlídat správné usazení. Šrouby příruby se dotahují na 20 až 25 N·m. Třetí provedení pořadí obrátilo: koule je pevně spojená se svodem, potrubí má zase nálevku a moment zůstává stejný.

U prvního i druhého provedení stojí v listu výjimka. Neplatí pro modely 123.183 a 123.190, tedy pro naftová kombi 240 TD a 300 TD. Třetí provedení je vypsané pro naftové modely 123.1 bez omezení.

Když se mění svod, mění se často i potrubí

Na konci listu je poznámka, kterou samotné číslo dílu neprozradí. Kvůli snižování skladových zásob se svody s vnitřní koulí měly po vyprodání přestat dodávat, takže se s přechodem na svod s koulí vnější počítalo dopředu. Továrna k tomu dává dvě pravidla. Potrubí s koulí, tedy první provedení, se má vyměnit taky. Potrubí s nálevkou z druhého provedení se dá použít dál, když se z něj odstraní samostatná kulová vložka.

Je to údaj z dobové dokumentace, ne z dnešního katalogu. Co je k sehnání teď, tovární list neříká a říct nemůže.

Moment se řídí motorem, ne dílem

Tady se listy jednotlivých motorů rozcházejí. U naftových čtyřválců OM 615 a OM 616 i u pětiválce OM 617 dostává samojisticí matice mezi svodem a přírubou výfuku 20 až 25 N·m. U zážehového čtyřválce M 115 a u šestiválce M 110 je to 30 N·m. Benzinový čtyřválec má navíc dvě příruby na mezikusu, horní na 20 a dolní na 15 N·m, a pokyn, že mají zůstat rovnoběžné a nesmějí se o sebe opřít. Těsnění mezi svodem a přírubou se u něj mění vždycky.

Přeplňovaný pětiválec je zvláštní případ, protože mu první spoj nedělá svod, ale turbodmychadlo. Příruba na ně se dotahuje týmiž 20 až 25 N·m, těsní ji kroužek ze spékaného kovu a list žádá očistit kuželové plochy potrubí i ten kroužek smirkovým plátnem od usazenin.

Objímky výfuku mají naproti tomu u všech čtyř motorů 7 N·m. Tady se dá tovární číslo porovnat s druhým pramenem: dílenská příručka Haynes pro naftové vozy řady 123 vede u objímek 7 N·m a u matice svodu 20 až 25 N·m, tedy 5 a 15 až 18 librostop. Obě sady sedí na kus.

Nejdřív zavěsit, pak dotahovat

Druhé a třetí provedení má u kroku dotažení stejnou podmínku: přírubu ke svodu dotáhnout teprve tehdy, když celá soustava visí v gumových kroužcích. Haynes to říká obecněji, zato pro celý výfuk. Žádný šroub nedotahovat naplno, dokud díly nesedí na svých místech a nevisí na pryžových závěsech.

Zbytek úkonu je o milimetrech. Objímky koncového tlumiče se sázejí asi 10 mm před držáky v podlaze, protože se výfuk za tepla natáhne a musí mít kam. U šestiválce k tomu přibývá odstup středního tlumiče od podlahy, asi 20 mm. Boční držák na převodovce se montuje bez pnutí a pod jeho objímkou leží čtyři talířové pružiny na každou stranu. Jak se skládají, ukazuje obrázek v listu. Slovní popis se mezi motory liší, takže se na něj spoléhat nedá.

Nový rezonátor se zkracuje na míru. Položí se přesně nad vymontovaný díl, obkreslí se podle něj délka trubky a řez se vede 80 mm od značky s úchylkou minus 10 mm směrem k tlumiči. Zásuvná hloubka pak vyjde na 70 až 80 mm. Gumové kroužky se mimochodem dodávaly ve dvou tvrdostech a podle listu se od sebe poznají stisknutím, tedy stejně nenápadně jako gumy uložení motoru.

Datované ročníkové změny jsou v téhle skupině dvě. Zážehový čtyřválec má u řady 123 od března 1979 na předním potrubí ohebnou vsuvku a objímka bočního držáku se před spojením se zadní částí dotáhne jen lehce, aby se vsuvka odlehčila. Šestiválcové modely 123.03, 123.05 a 123.09, tedy sedan, kupé a kombi, mají celou soustavu ve dvou provedeních: první do dubna 1978, druhé od května 1978. Čím se liší, popisek výkresu neuvádí.

Zadřený spoj se nahřívá, Haynes sahá i po pilce

Zasunutý spoj mezi středním a koncovým tlumičem po letech nepovolí. Tovární list na to má jedinou radu: potrubí nahřát, a protože se to dělá pod vozem, vložit mezi podlahu a výfuk ochranný plech. Haynes jde jinudy. Doporučuje penetrační olej a připouští, že někdy nezbude než díly rozříznout pilkou na železo nebo hořákem, přičemž hořák si vyhrazuje pro toho, kdo s ním umí. Samojisticí matice se podle továrního listu mění vždycky za nové. Haynes tenhle pokyn u výfuku nemá, i když u přírub spojovací hřídele nové matice žádá.

Kontrolu výfuku má Haynes v plánu údržby ve stejné položce jako výměnu oleje, tedy po 5 000 mílích (7 500 km) nebo po pěti měsících; britské vozy po srpnu 1982 mají 6 000 mil (10 000 km). Americké tovární pracovní listy počítají po svém. Prohlídka se dělá na studeném voze, nejdřív tři hodiny po jízdě, a kromě netěsností, koroze a stavu závěsů se při ní má prohlédnout i podlaha karoserie. Díra nebo rozevřený šev v ní pustí výfukové plyny do kabiny.

Zdroje

• Tovární dokumentační sada StarTek pro řadu 123, úkon 49-100 ve složkách motorů 615, 617, 110 a M115 (archive.org)
• Larry Warren, John H. Haynes: Mercedes-Benz Diesel 123 Series 1976 thru 1985, kapitola 4A oddíl 10, kapitola 1 oddíl 11 a plán údržby (archive.org)
• Mercedes-Benz Baureihe 123, typová tabulka s kódy podvozků (německá Wikipedie)

Tovární listy i příručka Haynes jsou anglicky. Údaje z nich jsou přeložené a přepočítané, ne opsané.