Tlakový spínač srazí turbodieselu W123 dávku nafty kolem 1,1 baru plnicího tlaku

Přeplňovaný pětiválec je v řadě 123 nejsilnější naftový motor, jaký se do ní montoval. Archiv Mercedes-Benz vede u kombi 300 TD Turbodiesel (123.193) motor OM 617 D 30 A, tedy 617.952, s 92 kW (125 koní) při 4 350 otáčkách a 250 N·m při 2 400. Sériová výroba začala v říjnu 1980, předsérie o jedenáct měsíců dřív. Sedan 300 D Turbodiesel (123.133) byl podle téhož archivu exportní model pro Severní Ameriku a Japonsko a začínal na 89 kW; na evropskou úroveň se dostal až od října 1982. Kolik měla která naftová verze, srovnávají tovární datové listy.

Na volnoběhu jede motor jako nepřeplňovaný

Tovární list 09-450 popisuje soustavu bez obalu: turbína sedí mezi výfukovým svodem a výfukovým potrubím, je připojená na olejový okruh motoru kvůli mazání i chlazení a na společném hřídeli s ní běží kolo kompresoru. Na volnoběhu a při nižším částečném zatížení se podle listu žádné užitečné předstlačení nekoná a motor pracuje jako atmosférický. Teprve s rostoucím zatížením a otáčkami stoupá průtok výfukových plynů a kompresor začne tlačit.

Maximální otáčky rotoru uvádí tovární list jako asi 100 000 za minutu. Haynes ve své kapitole o turbodmychadlu píše až 140 000. Obě čísla jsou v pramenech napsaná jako údaj, ne jako odhad, a ani jeden pramen neříká, za jakých podmínek platí; do textu proto patří obě.

Aby tlak nešel nad míru, nese skříň turbíny regulační ventil. Tlak se snímá na skříni kompresoru a vede se k ventilu hadičkou; jakmile se dosáhne dané hodnoty, ventil začne otevírat obtokový kanál a část plynů jde rovnou do výfuku. Plnicí tlak se tím drží na stálé úrovni.

Kolik má být a jak se to měří

Zkušební hodnota z listu 09-425 je jednoznačná: 0,7 až 0,8 baru přetlaku při plném zatížení, poloze voliče „L“ nebo „S“ a 4 000 otáčkách. Předepsané měřidlo je zkoušečka 617 589 02 21 00 s rozsahem 0 až 1,6 baru, připojovací závit M 10 × 1. Měří se buď na potrubí plnicího vzduchu místo zátky, nebo přes rozbočku na výstupu přepínacího ventilu.

Příručka nabízí dvě cesty: válcovou zkušebnu, nebo zkoušku za jízdy s měřidlem v kabině. U té druhé sama varuje, že se má držet co nejkratší – vůz se drží na 4 000 otáčkách plným plynem proti provozním brzdám, takže veškerou hnací energii maří brzdy vozu.

Dvě pojistky, obě přes jednu membránu

Přeplňovaný pětiválec dostal ochranu proti přetížení a stojí na plnicím korektoru vstřikovacího čerpadla, kterému dokumentace říká kapsle ALDA. Je to membránová komora na řadovém čerpadle Bosch, do které jde plnicí tlak a která podle něj přidává dávku paliva. Odvětrat ji tedy znamená vrátit dávku na hodnotu nepřeplňovaného motoru.

První pojistka hlídá samotný plnicí tlak. V potrubí plnicího vzduchu sedí tlakový spínač; když tlak vystoupá nad 1,1 + 0,15 baru přetlaku, přepínací ventil kapsli ALDA odvětrá a dávka klesne. Chrání to mechanické díly motoru pro případ, že by regulační ventil na turbíně přestal pracovat. Obvod je podle schématu jištěný na svorce 15.

Druhá pojistka se dívá jinam. Klesne-li modulační tlak pod 0,3 baru přetlaku při otáčkách nad 2 000, odvětrá přepínací ventil kapsli také. Modulační tlak je tlak uvnitř automatické převodovky; proč se hlídá zrovna on, tovární list neříká. Tovární list ji proto vede jako ochranu motoru a převodovky dohromady.

Garrett, nebo KKK

Dmychadlo má dvě provedení a tovární list 09-430 je vypisuje vedle sebe: Garrett TA 0301 a KKK 532 679 60 31. U druhého uvádí začátek výroby leden 1983, pro americké vozy únor 1983. Demontážní postup je pro obě stejný.

Při montáži stojí za pozornost tři body z téhož listu. Těsnění příruby se vkládá mezi dmychadlo a výfukový svod tak, aby vytlačený lem mířil ke svodu. Matice a šrouby dmychadla musí být vždy žáruvzdorné. A do náhradního dmychadla se před prvním spuštěním nalije zhruba osmina litru motorového oleje otvorem přívodu – jinak se ložiska rozbíhají nasucho. Haynes obojí potvrzuje a přidává jediný moment, který k té práci uvádí: přírubu dmychadla k výfukovému potrubí 20 až 25 N·m (15 až 18 ft·lb).

Co se dá poznat bez měřidla

Haynes je u diagnostiky zdrženlivý a posílá kontrolu dmychadla do servisu s odůvodněním, že si žádá zvláštní postupy a vybavení. Domácí mechanik má podle něj kontrolovat spoje a táhla a všímat si zvuku: každé dmychadlo zní jinak, takže rozhoduje změna. Vysoký pískavý tón ukazuje na únik nasávaného vzduchu nebo výfukových plynů, stejně jako nízký výkon. Bílý kouř a olej v sání nebo ve výfuku svědčí o vadném vnitřním těsnění. V jeho seznamu závad stojí porucha dmychadla mezi příčinami nízkého výkonu a netěsný přívod či odpad oleje mezi příčinami kaluže pod motorem.

Kontrola volnosti kompresorového kola se dělá jen na vypnutém a vychladlém motoru, s dmychadlem v klidu; táž kapitola varuje, že provoz bez nasazeného potrubí a filtrů je nebezpečný a lopatky poškodí. Zadřené kolo bývá podle Haynese následek spečeného oleje z přehřátí.

Z obou pojistek plyne pro majitele jedna praktická věc. Vůz, který „netáhne“, může mít dmychadlo zdravé a přitom jet trvale s odvětranou kapslí ALDA, protože ho tam drží tlakový spínač nebo přepínací ventil. Naměřený plnicí tlak ty dvě příčiny od sebe oddělí dřív, než se cokoli demontuje.

Zdroje

• Mercedes-Benz StarTek – tovární dokumentační sada k řadě 123 (archive.org), listy 09-400, 09-425, 09-430 a 09-450
• Larry Warren, John H. Haynes: Mercedes-Benz Diesel 123 Series 1976 thru 1985 (Haynes, 1986), kapitola 4, část B
• Typový list 300 TD Turbodiesel (S 123 D 30 A) – archiv Mercedes-Benz
• Mercedes-Benz Baureihe 123 – německá Wikipedie

Anglické a německé podklady jsme přeložili a přeformulovali, čísla jsme ověřovali proti nim. Postupy pocházejí z tovární dokumentace a z dílenské příručky, ne z vlastní práce na voze.