W123 Dílna 4 min čtení
Sedlo ventilu se u naftového W123 brousí až po kontrole vodítka
Tovární úkon o přebroušení sedla ventilu začíná odkazem na jiný list: nejdřív vodítka. Ta se u čtyřválcových naftových motorů řady 123 dodávala ve dvou délkách a to o milimetr kratší je u verzí se zvýšeným výkonem jediné přípustné. Brousit se pak dá jen do chvíle, kdy talíř ventilu klesne pod dělicí plochu hlavy hlouběji, než dovoluje tabulka.

Vodítko ventilu je trubička zalisovaná v hlavě válců, ve které se vede dřík ventilu. Opotřebené vodítko nedělá hluk a nebere výkon. Pustí kolem dříku olej do válce, takže se ozve na spotřebě dřív než na jízdě.
Haynesova příručka pro naftovou řadu 123 řadí vodítka mezi dvě příčiny vysoké spotřeby oleje, tou druhou jsou pístní kroužky. Než se na ně ukáže, žádá vyloučit vnější únik a nechat změřit kompresi nebo udělat zkoušku poklesem tlaku. Tovární dokumentace jde dál: v sadě StarTek mají vodítka vlastní úkon 05-135 a sedla ventilů úkon 05-155. Oba listy leží ve svazku pro čtyřválce, tedy pro motory 615 a 616. Který z nich se otevře první, určuje 05-155 sám: jeho krok jedna posílá na vodítka. Složka pětiválce 617 začíná až úkonem 05-210 a vodítka ani sedla v ní vlastní list nemají.
Dvě délky, dva tvary drážky
Vodítka se dodávala ve dvou délkách. Původních 61 a 49,5 mm nahradila kratší provedení o 60 a 48,5 mm a podle listu se od sebe poznají nejen délkou, ale i tvarem drážky. Pak přijde věta, kvůli které se vyplatí otevřít list dřív než katalog: motory se zvýšeným výkonem mají větší zdvih ventilu a snesou jedině to kratší provedení, které list značí písmenem B. Jmenuje dva, 615.940 se 44 kW a 616.912 s 53 kW.
Datum ani číslo podvozku v listu nestojí, rozlišuje se výkonem. Kdy ten výkon přišel, řekne chronologie archivu značky: 240 D přešel na 72 koní v srpnu 1978 a 200 D dostal pět koní navíc v únoru 1979. Anglická Wikipedie k tomu vede u 240 D dva kódy motoru, 616.916 do roku 1978 a 616.912 potom, kdežto u 200 D nechává pro oba výkony týž kód 615.940. U žádné z těch dvou vět pramen neuvádí.
Tabulka na začátku listu má osm čísel dílů ve čtyřech dvojicích, jenže sloupce s vnitřním průměrem, s vůlí ventilu ve vodítku a s přesahem se do textové podoby skenu nedostaly. Které číslo patří ke které délce, se z něj přečíst nedá.
Kalibr rozhodne dřív než oko
Kontrola je v listu na dva kroky. Vodítko se vyčistí a jeho díra se změří mezním kalibrem o průměru 10 mm, tovární číslo 615 589 00 21 00. Ven jde vodítko tehdy, když do něj zmetková strana kalibru vklouzne snadno a celá. Týž kalibr stojí i v seznamu nářadí u sedel, takže se to číslo dá ověřit ve dvou listech vedle sebe.
Haynes měří jinak. Vnitřní průměr bere malým dutinovým měřidlem a mikrometrem, a to na obou koncích a uprostřed vodítka, aby se poznalo, jestli není vyšoupané víc na krajích než ve středu. Náhradou nabízí úchylkoměr na dříku ventilu nadzvednutém asi 1,6 mm nad sedlem, v původním textu jednu šestnáctinu palce; přepočet je vlastní. Do tabulky údajů dává průměr dříku 9,92 až 9,94 mm a vůli dříku ve vodítku 0,105 mm. Co stálo v popisce za tou vůlí, sken nedochoval.
Zalisování se zkouší silou
Výfukové ventily jsou plněné sodíkem a Haynes k nim tiskne výslovné varování: z prasklého ventilu sodík unikne a ve styku s vodou vybuchne, přičemž vzniká hořlavý vodík. Ventily se navíc při rozebrání značí a ukládají po jednom, protože každý patří zpátky do svého vodítka.
Staré vodítko se vytlačí vytahovákem. Pak se prohlédne základní díra v hlavě, jestli není rýhovaná. Když v ní zůstává předepsaný přesah, montuje se vodítko normální velikosti a s dírou se nedělá nic. Jinak přijdou na řadu vodítka opravné velikosti a základní dírou se musí protlačit ruční výstružník. K tomu má list vlastní výhradu: pracuje se na stojanové vrtačce, protože ruční lis na to nemá dost přesné vřeteno, a výstružník musí jít kolmo k ploše hlavy.
Nové vodítko se potře lojem a zalisuje tak hluboko, aby mezi dělicí plochou hlavy a jeho spodkem vyšla kóta z tabulky. Zkouší se, teprve až hlava vychladne, a zkouší se silou: pevné usazení má vydržet 3 500 N, což list vedle toho uvádí i ve starší jednotce jako 350 kp. Nakonec se vnitřní průměr vystruží a znovu přeměří kalibrem. Dobrá strana má propadnout, zmetková se smí povrchu jen dotknout.
Nejdřív vodítko, teprve pak bruska
List o přebroušení sedel začíná odkazem zpátky: nejdřív zkontrolovat vodítka a v případě potřeby je vyměnit. Pořadí je dané, důvod v listu nestojí.
Sedlo se brousí na 30°, horní korekční úhel je 60° a spodní se řídí tvarem odlitku. Šířka sedla vychází u sání 1,3 až 1,6 mm, u výfuku 2,5 až 2,9 mm. Házivost smí být nejvýš 0,03 mm a měří se zkušebním pouzdrem nasazeným na vodicí trn spolu s držákem a úchylkoměrem; trn se do té chvíle nesmí uvolnit. Nářadí je dílenské, ne garážové. Upínací přípravek hlavy má objednací číslo DBK 60-2, brusku sedel list uvádí příkladem výrobce Hunger z Mnichova a zkoušečka sedel nese číslo 216.93.300. Jak se seřizuje vůle, kterou ta práce rozhodí, popisuje samostatný úkon o ventilové vůli.
Kolikrát se ještě dá brousit
Každé přebroušení posadí ventil hlouběji do hlavy, a právě tím je počet oprav omezený. Tovární list měří kótu „a“ mezi talířem ventilu a dělicí plochou hlavy. S novými ventily a novými sedly má u sání vyjít +0,03 až −0,43 mm, u výfuku −0,38 až −0,78 mm. Pro přebroušená sedla list uvádí mez −1,5 mm, jenže z toho řádku zbylo ve skenu jediné číslo a ke kterému ventilu patří, se přiřadit nedá.
Doplní to Haynes. Tytéž hodnoty má pro nepřeplňované motory a k nim navíc přeplňované: s novými sedly +0,17 až −0,23 mm u sání a +0,12 až −0,28 mm u výfuku, s přebroušenými −1,0 mm. Slovem „all“ u obou přebroušených řádků říká, že ta mez platí pro sání i výfuk. Prameny se ale rozcházejí v popisce: tovární list rozlišuje nejmenší kótu u nových sedel a největší u přebroušených, kdežto Haynes tiskne celý blok pod jedinou hlavičkou o nejmenší vzdálenosti.
Sedla a předkomůrky tedy hlavu opotřebením postupně vyčerpají. Haynes na konci téže kapitoly dodává, co z toho plyne pro majitele: hlavu si doma rozebere, vyčistí a prohlédne, ale práci na ventilech, sedlech a vodítkách posílá k prodejci nebo do strojní dílny. Tovární postup výš je proto popis toho, co se s hlavou má stát, ne návod na víkend. V redakci ho nikdo nezkoušel.
Zdroje
- Mercedes-Benz, dokumentační sada StarTek pro řadu 123, listy 05-135 a 05-155 ve svazku 05.4
- Larry Warren, John H. Haynes: Mercedes-Benz Diesel 123 Series 1976 thru 1985, kapitola 2, část B
- Mercedes-Benz Public Archive, přehled řady 123
- Anglická Wikipedie, heslo o motoru OM 615 a heslo o motoru OM 616
Podklady jsou anglické, čísla i postupy jsou z nich přeložené a přeformulované.