Přeplňovaný W123 dostával od ledna 1983 turbodmychadlo od KKK

Kdo u přeplňovaného pětiválce řady 123 shání turbodmychadlo, nemá před sebou jeden díl, ale dva. Tovární list 09-430 z dokumentační sady StarTek vypisuje hned v záhlaví dvě označení: Garrett TA 0301 a Kühnle, Kopp und Kausch KKK 532 679 60 31. U toho druhého uvádí i začátek sériové montáže, tedy leden 1983; pro jeden trh, jehož zkratku sken nedochoval čitelně, platí únor 1983.

Přeplňovaný pětiválec řady 123 je OM 617 D 30 A, tedy 617.952. Typový list archivu Mercedes-Benz u sedanu 300 D Turbodiesel (123.133) vede sériovou výrobu od srpna 1981 do srpna 1985, výslovně jako exportní model pro Severní Ameriku a Japonsko, a počet 75 261 kusů. Kolik má mít takový vůz plnicího tlaku a co ho hlídá, je popsané zvlášť.

Dvě jména, jeden postup

List obě dmychadla rozlišuje jen na výkresu, písmeny A a B. Vlastní postup demontáže a montáže je psaný jednou a platí pro obojí. Jestli se dá starší Garrett nahradit pozdějším KKK, nebo naopak, v listu nestojí; jsou to dva díly vedle sebe, ne dvě zaměnitelná provedení.

Kolik práce je kolem, se pozná z pořadí kroků. Nejdřív jde ven vzduchový filtr: sundá se víko a povolí tři upevňovací matice. U vozů s klimatizací nebo s klimatizační automatikou se odpojí vodič teplotního spínače na 100 °C, u vozů do modelového roku 1979 ještě dolní hadicová spona sacího potrubí mezi filtrem a skříní kompresoru. Pak přijde na řadu podtlakové vedení, potrubí odvětrání klikové skříně a celý filtr se sacím potrubím.

Teprve potom se odšroubuje přívod oleje a držák vzduchového filtru, který drží tři šrouby se šestihrannou hlavou – dva shora, jeden zespodu. Následuje výfuková příruba, držák výfuku na automatické převodovce a odtlačení výfukového potrubí dozadu. Dmychadlo samo drží čtyři matice; s ním se sundává adaptér, kterým je spojené se sacím potrubím, a zpětné olejové potrubí.

Osmina litru do suchého dmychadla

Montáž je obráceným pořadím, ale se čtyřmi podmínkami, které list vypisuje zvlášť. Těsnění jsou nová, z opravné sady. Adaptér a zpětné olejové potrubí se nasazují na dmychadlo ještě před jeho montáží a na jejich poloze podle listu bezpodmínečně záleží. Ploché těsnění mezi dmychadlem a výfukovým svodem se vkládá tak, aby val směřoval ke svodu. A na upevnění dmychadla patří vždycky žáruvzdorné matice a šrouby.

Pak přijde krok, na kterém stojí životnost celého dílu: do náhradního dmychadla se otvorem přívodu oleje nalije asi osmina litru motorového oleje. Proč se to dělá, list neříká. Oba prameny ale shodně varují, že přerušená nebo znečištěná dodávka oleje ložiska zničí.

Haynesova příručka pro naftovou řadu 123 má týž postup v kapitole 4, části B, a liší se ve dvou věcech. Naplnění olejem řadí až za montáž dmychadla, těsně před nasazení olejového potrubí, a množství uvádí jako přibližně čtvrt pinty, k čemuž sám připisuje osminu litru. Navíc žádá věci, které tovární list nemá: odpojit záporný pól baterie, potřít závity všech matic penetračním olejem ještě před povolením a po práci nastartovat a prohlédnout spoje, jestli neteče olej.

Utahovací momenty má jen Haynes

Tovární list u výměny dmychadla neuvádí ani jeden utahovací moment. Vystačí si s pokynem o žáruvzdorných maticích. Haynesova tabulka v téže kapitole je proti tomu konkrétní: matice příruby dmychadla k výfukovému potrubí 20 až 25 N·m, objímky výfukového potrubí 7 N·m a vzpěra výfuku na převodovku 20 N·m. Uvedené librostopy tomu odpovídají, takže se ta čísla dají použít.

Kdo dmychadlo rozebírá u výfuku, narazí u Haynese na pružnou spojku ze dvou třmenů se šrouby. Není to pružná spojka kardanu, ale spoj výfukového potrubí, který se musí uvolnit dřív, než dmychadlo půjde z motoru.

Kdy má dmychadlo jít ven

Vlastní diagnostiku posílá Haynes k prodejci nebo do vybavené dílny; doma se podle něj dá zkontrolovat jen to, jestli jsou spoje a vedení celé a dotažené. K tomu dává několik příznaků. Každé dmychadlo má vlastní zvuk, takže změna hluku je sama o sobě signál. Vysoký hvizd znamená netěsnost v sání nebo ve výfuku, poznat se to dá i na klesajícím výkonu. Bílý kouř nebo olej v sání či výfuku ukazuje na vadné vnitřní těsnění. A kolo turbíny se musí protáčet volně, bez dření o skříň; když drhne, bývá to spečený olej z přehřátí.

U téhle prohlídky stojí v příručce varování rovnou u kroku: motor musí být vypnutý a vychladlý na dotek a dmychadlo stát. Nechat motor běžet s odmontovaným potrubím a filtrem je nebezpečné a lopatky to poškodí.

Jak dlouho dmychadlo vydrží, rozhoduje olej. Haynes klade rotoru otáčky až 140 000 za minutu – tovární list mluví o asi 100 000 – a při nich stačí k těžké škodě přerušená nebo znečištěná dodávka oleje k ložiskům. Mezi příčinami jmenuje ucpané zpětné potrubí, po kterém olej uniká přes těsnění dmychadla.

Praktický důsledek pro majitele je jednoduchý: než začne shánět náhradu, má se podívat, které z obou provedení na voze visí. Rok výroby napoví jen zhruba, protože leden 1983 je datum začátku montáže, ne datum, kdy Garretty ze světa zmizely.

Zdroje

• Tovární dokumentační sada StarTek pro řadu 123 – listy 09-430 (demontáž a montáž turbodmychadla), 09-450 (popis soustavy) a 09-400 (vzduchový filtr) ve složce motoru 617
• Larry Warren, John H. Haynes: Mercedes-Benz Diesel 123 Series 1976 thru 1985 – kapitola 4, část B
• Archiv Mercedes-Benz, typový list 300 D Turbodiesel

Tovární listy i dílenská příručka jsou anglicky. Údaje z nich jsou přeložené a přepočítané do soustavy SI, ne opsané.