Taxi-Paket přidal k W123 gumovou podlahu, zesílená sedadla a lak DB 623

Řada 123 má pověst taxíku. Kolik z toho je doložené, jde zjistit z prospektu, který Mercedes-Benz vydal v listopadu 1983: tiskovina pro taxikáře vypisuje položku po položce, co se s vozem pro tuhle práci dělalo.

Pověst byla dřív než vůz

Sedan W123 se představil v lednu 1976 a jako první z řady se dostal do prodeje, jenže předchozí řada W114 a W115 zůstala v programu ještě zhruba jedenáct měsíců po něm. Důvodů bylo podle německé Wikipedie víc a jedním z nich to, že se osvědčený vůz pořád dobře prodával právě v taxislužbě.

Druhý důvod byl přízemnější. Nový vůz nebyl k mání: dodací lhůty vyrostly až na tři roky a za smlouvu na nový vůz se podle téhož hesla připlácelo i přes 5 000 marek nad ceníkovou cenu. Starší typ byl přitom podle provedení až o 2 400 marek levnější než nástupce.

Co obsahoval Taxi-Paket

Prospekt mluví o jedné položce, které říká Taxi-Paket. Uvnitř je toho hodně:

• rozšířená přístrojová instalace pro montáž taxametrů a vysílaček všech tehdejších značek, přičemž místo pro rádio zůstává;
• příprava pro připojení hřídelového náhonu taxametru „Universal“;
• zásuvka pro osvětlení střešního znaku a kabeláž k taxametru;
• odrušení pro rádio i vysílačku;
• gumová podlaha místo koberce;
• zesílené sedadlo řidiče i spolujezdce;
• baterie s větší kapacitou;
• kapsa ve dveřích řidiče s víkem a popelník ve dveřích spolujezdce místo kapsy;
• vnější zrcátka stavitelná zevnitř, pravé elektricky;
• madla na loketních opěrkách vzadu;
• vnitřní osvětlení čtyřmi velkými svítilnami o celkovém příkonu 60 W;
• čalounění MB-Tex nebo látka;
• zvláštní lak hellelfenbein DB 623.

Na fotografiích v prospektu je k tomu vidět ovládací knoflík poplašného zařízení, hliníkové kování dveří pro extrémní zatížení a dvojité vnitřní zrcátko, které má podle popisku dávat přehled dovnitř i ven.

Barvu předepisoval úřad

Světlá slonová kost nebyl nápad prodejního oddělení. Německá Wikipedie uvádí, že se v západním Německu barva taxi změnila v roce 1971 z černé na hellelfenbein, tedy odstín RAL 1015. Předepisuje ho vyhláška o provozu podniků osobní dopravy (BOKraft) a výjimku si zatím vyjednalo šest spolkových zemí. Prospekt uvádí vlastní tovární kód DB 623 a jestli jde přesně o týž odstín, neříká.

Tímtéž předpisem se vysvětlí zbytek seznamu. Podle téhož hesla musí německé taxi dnes mít osvětlený střešní znak, cejchovaný taxametr a poplašné zařízení, které se zapíná od místa řidiče a samo se nevypne. Zásuvka, kabeláž a knoflík z prospektu vedou přesně k těmhle třem věcem; jak předpis zněl v roce 1983, se nám doložit nepodařilo.

Prospekt slibuje i snadnou demontáž

Seznam výbavy končí dvěma větami, které v letáku na taxi nečekáte: výbava se snadno montuje a stejně bezproblémově a nenápadně zase odmontuje. Dvě fotografie vedle sebe ukazují tutéž středovou konzoli – jednou s taxametrem, hodinami a vysílačkou, podruhé prázdnou.

Souvisí to s tím, čím prospekt argumentuje hned na první straně: hospodárností a zůstatkovou hodnotou. Ve stejném rámečku stojí i údaj, že servisní intervaly všech naftových Mercedesů se prodloužily na 20 000 km, jak je podle prospektu měly už zážehové modely.

Čtrnáct typů, tři délky

Nabídka pro taxi nebyl jeden model, prospekt jich vypisuje čtrnáct a výkony u nich uvádí podle normy DIN. Sedan se dodával jako 200 D (44 kW, 60 k), 240 D (53 kW, 72 k), 300 D (65 kW, 88 k), 200 (80 kW, 109 k), 230 E (100 kW, 136 k) a 250 (103 kW, 140 k). Kombi k tomu přidávalo 240 TD, 300 TD, 300 TD Turbodiesel (92 kW, 125 k), 200 T a 230 TE. Z verze s dlouhým rozvorem se pro taxi nabízely 240 D, 300 D a 250.

Sanitky měly jiný začátek

U sanitek a pohřebních vozů se práce nedělala na hotovém autě. Mercedes-Benz podle německé Wikipedie dodával podvozky s běžným i prodlouženým rozvorem jako základ pro zvláštní nástavby, jmenovitě pro sanitky a pohřební vozy. Sanitní karoserie na řadě 123 stavěly podle téhož hesla firmy jako Binz a Miesen. Z celkových 2 696 915 vozů řady 123 připadlo na tyhle podvozky 8 373 kusů, tedy tři kusy z tisíce (dopočet z uvedených čísel).

Pro policii, hasiče a záchrannou službu existovaly upravené sedany a kombi. Vysoká a dlouhá sanitní karoserie, které se v Německu říká „hoch-lang“, přitom není nápad z osmdesátých let: bonnská firma Miesen ji vyvinula po obratu v přednemocniční péči, který se rýsoval na začátku šedesátých let.

Na tom všem je podle nás nejzajímavější, že prospekt počítá s koncem služby dřív, než začala. Výbava se prodávala i s příslibem, že po ní na voze nezůstane stopa – a kdo dnes shání vůz s doloženou minulostí, má tím pádem o jedno vodítko míň.

Zdroje

• Prospekt Mercedes-Benz pro taxislužbu, Německo, 11/1983 (archive.org)
• Mercedes-Benz Baureihe 123 – německá Wikipedie
• Taxi – německá Wikipedie
• Miesen (Karosseriehersteller) – německá Wikipedie

Německé podklady jsme přeložili a přeformulovali, čísla jsme ověřovali proti nim. Seznam výbavy a typů jsme četli přímo ze stránek prospektu, ne z jeho strojového přepisu.