Relé se ve W123 pozná podle čísla na pásce svazku, ne podle místa v držáku

Relé má řada 123 podle dílenského listu 54-577 pod krytem držáku relé nebo v pojistkové skříni a jedno od druhého se navenek liší málo. Která krabička pouští palivové čerpadlo a která ovládá stěrače, se podle vzhledu nepozná. Tovární dokumentace to ani nezkouší.

Poloha relé se za výroby měnila

Americký svazek schémat zapojení, který Mercedes-Benz vydal pro vozy modelových let 1975 až 1979, pojmenuje ten problém hned v úvodu. Přesná poloha relé se podle něj liší podle toho, jak se to zrovna hodilo montáži. Svazek proto na místo neodkazuje vůbec. Říká místo toho, že větev kabelového svazku, která k relé vede, nese pásku s číslem – a to číslo je jediné, co relé určuje.

Seznam čísel je v témž úvodu. Jednička je palivové čerpadlo, dvojka startovací ventil, trojka vstřikování, šestka přídavný ventilátor, sedmička výstraha nezapnutých pásů, devítka a desítka zvedání oken, jedenáctka svorka 50 startéru, třináctka čištění světlometů, sedmnáctka ohřev karburátoru a jednadvacítka relé palivového čerpadla. Čísla 14, 15 a 18 v seznamu nejsou vůbec a proč, svazek neuvádí.

Pozdější vydání z let 1980 a 1983 tutéž věc popisují obecněji. Číslo v závorce pod jménem součástky je podle nich tovární značka svazku a je natištěné na pásce obtočené kolem té větve, která součástku napájí. Neplatí to tedy jen pro relé, ale pro každý díl, který má ve schématu závorku.

Vodič nese tři údaje

Zápis 1.5 gy/rd u čáry ve schématu je zkratka tří věcí: průřezu 1,5 mm², základní barvy izolace a barvy proužku. Průřezy, se kterými svazek počítá, jdou po řadě 0,5, 0,75, 1,0, 1,5, 2,5, 4,0, 6,0, 10, 25 a 35 mm².

Jedna barva má zvláštní postavení. Hnědá izolace bez proužku se podle příručky používá výhradně na kostřicí vodiče, tedy na ty, které vedou proud zpátky na plech karoserie. Kam přesně na voze ústí, vypisuje jiný tovární list – webem už prošel jako seznam zemnicích bodů M1 až M8.

Táž barva, dvě zkratky

Tady začíná zádrhel pro každého, kdo má po ruce obě příručky. Americký svazek si v úvodu přiznává, že jeho barevný kód je jiný než ten v dokumentech připravených v Německu: jeho zkratky jsou dvoupísmenné, malými písmeny a odvozené z anglických slov. Šedá s červeným proužkem je proto gy/rd.

Dílenská příručka Haynes pro naftové vozy řady 123 vysvětluje u svých klíčů ke schématům tentýž příklad, jen s německými zkratkami: 1.5 gr/rt, kde gr je grau a rt je rot. Je to týž vodič a dvě různá označení. Kdo přenáší údaj z jedné příručky do druhé, musí barvy překládat.

Liší se i to, podle čeho jsou schémata rozdělená. Americký svazek je členěný po modelových letech; v tovární dokumentační sadě k řadě 123 jsou to roky 1977 až 1983 a rok 1979 mezi nimi chybí. Haynesovy klíče se naproti tomu dělí podle čísla podvozku – u typu 200 D (123.120) platí jedno schéma do čísla 068 076 a druhé od 068 077.

Stav „v klidu“ má přesnou definici

Spínače, relé i snímače jsou ve schématu nakreslené ve stavu, kterému příručka říká „v klidu“. Není to obecná formulace. Znamená zavřené dveře, prázdná sedadla, vypnutý motor, řadicí páku v poloze P nebo N, ustálenou teplotu motoru 20 °C (68 °F), klíč vytažený ze zapalování a zhasnutá světla. Příklad, který si svazek k tomu dává, je spínač teploty oleje: ten se zavírá při 17 °C (63 °F), tedy pod tou dohodnutou teplotou.

Odkud obvod bere proud, se čte z horního okraje schématu. Vydání z let 1980 a 1983 tam píšou čísla svorek: třicítka je pod napětím vždycky, patnáctka jen v poloze klíče „Run“ nebo „Start“ a 15R v polohách „Accy“, „Run“ i „Start“. Starší svazek pro roky 1975 až 1979 týž rozdíl popisoval slovy, jako „Battery Bus“ a „Start-Run Bus“.

Na měřidlo má tovární postup vlastní požadavek

Hledání závady rozepisuje vydání z roku 1980 do šesti kroků a začíná jinde, než kam míří majitelův pohled. Prvním krokem je vyzkoušet vadný obvod ve všech polohách, druhým rozsvítit všechno ostatní, co visí na téže pojistce. Když ostatní obvody jedou, je pojistka v pořádku a závada leží ve vedení, které patří jen tomu jednomu obvodu. Týmž způsobem se práce i uzavírá: po opravě se znovu zkouší všechno, co pojistku sdílí.

Na přístroje má příručka dvě věty, které Haynes nemá. Analogový voltmetr musí mít na nízkém rozsahu odpor nejméně 20 000 ohmů na volt; digitální vyhoví jakýkoli. Ohmmetr se smí použít jen na vedení svazku, spoje a spínače, na polovodičové součástky a na relé ne, a před měřením se musí odpojit baterie vozu, protože ohmmetr do obvodu pouští proud z vlastního článku.

Meze jsou taky číselné. Napětí v měřeném bodě má být do jednoho voltu od napětí baterie a větší úbytek znamená závadu; jako první podezřelý stojí v příručce uvolněný spoj. Zkrat na kostru se hledá tak, že se vyjme spálená pojistka, odpojí spotřebič, voltmetr se připojí na svorky pojistky a svazkem se od pojistkové skříně postupně hýbe do stran.

Haynes popisuje v kapitole 12 tytéž čtyři zkoušky – napětí, zkrat, kostru a průchodnost –, ale žádný požadavek na měřidlo neuvádí a výslovně připouští dvanáctivoltovou žárovku s dvojicí vodičů. Slovo ohmmetr v celé příručce padne jedinkrát, a to u zkoušky žhavicích svíček.

Co ze skenu nevyšlo

Přepis naskenovaného svazku má díry a týkají se zrovna toho, co by se hodilo nejvíc. Tabulka, ve které stojí ke každé barvě její dvoupísmenná zkratka, se do textové podoby nedostala; zbyla z ní jen řada barev slovy – bílá, zelená, hnědá, žlutá, šedá, růžová, modrá, červená, černá, slonovinová, přírodní a fialová. Stejně tak chybí převodní tabulka na americké označení AWG, kterou příručka tiskne pro případ, že metrický vodič není po ruce. Ve schématech samotných obojí je, jen ne v přepisu.

Za zmínku stojí i datování. Svazek pro modelové roky 1975 až 1979 nese objednací číslo S-2379-000, ale kopie v sadě má copyright z roku 1989 a poznámku o dotisku v roce 1993. Schémata jsou tedy dobová, tištěná kniha o patnáct let mladší – a u údaje, který by se mezitím mohl změnit, se to hodí vědět.

Postupy popsané výš pocházejí z dokumentace, ne z vlastní práce na voze. Americký svazek navíc kreslí vozy pro tamní trh, takže se s evropským provedením v jednotlivostech rozchází; pravidlo o pásce na svazku a o hnědém kostřicím vodiči ale platí i tam, kde se výbava liší.

Zdroje

• Tovární dokumentační sada Mercedes-Benz StarTek pro řadu 123 na archive.org – složka ETM, úvodní listy amerického svazku schémat pro modelové roky 1975 až 1979 (objednací číslo S-2379-000), úvodní listy vydání z let 1980 a 1983 a dílenský list Chassis/54-577
• Larry Warren, John H. Haynes: Mercedes-Benz Diesel 123 Series 1976 thru 1985 – klíče ke schématům zapojení a kapitola 12, oddíl 2
• Vlastní články webu: zemnicí body M1 až M8, barevný kód pojistek a relé intervalového stírání

Obě příručky jsou anglicky. Údaje z nich jsou přeložené a přepsané vlastními slovy, ne převzaté doslova.