Intervalové stírání ve W123 obstarává samostatné relé, ne motor stěračů

Stěrače patří k výbavě, které si nikdo nevšimne, dokud jde. U řady W123 stojí za pozornost hlavně proto, že přerušované stírání tam obstarává vlastní součástka. Kdo hledá závadu v motoru, může ji hledat na špatném místě.

Jeden motor, dvě hřídele a odtok vody

Motor stěračů leží v komoře čerstvého vzduchu pod čelním sklem, tedy pod plastovými mřížkami nasávání. Tovární list 82-680 z dokumentační sady StarTek pro řadu 123 na něj vede cestu přes ramena stěračů, pravou ozdobnou mřížku nasávání, krytky obou ložiskových hřídelí, střední kryt na čtyřech rozpínacích nýtech a dva křížové šrouby. Teprve pak se z kliky motoru stáhnou levé a pravé táhlo a motor jde ven – doprava.

Než se do toho pustíte, odpojte záporný pól baterie a kabel odložte tak, aby se na pól nemohl sám vrátit; tímhle krokem začíná i dílenská příručka Haynes v kapitole 12, oddílu 15. Pracuje se pár centimetrů od svorky, která je pod napětím trvale.

Jeden krok toho postupu prozrazuje, kde vůz počítá s vodou: z pravé ložiskové hřídele se před vyjmutím motoru odpojuje odvod vody. Komora pod sklem je mokrá pokaždé, když prší, a hřídel jí prochází skrz. Haynes tentýž krok uvádí s výhradou „kde je“, takže na každém voze být nemusí. Samotné hřídele se po vyšroubování vyjímají směrem dolů (list 82-630, u Haynese oddíl 16).

Na kombinované páčce je pět spínačů

Klíč ke schématům zapojení v Haynesovi rozepisuje kombinovanou páčku po jednotlivých spínačích a vyjde jich pět: směrová světla, přeplachovač dálkovými, přepínání dálkových a tlumených, spínač ostřikovače a spínač rychlosti stírání s polohami I přerušované, II pomalé a III rychlé. Kdo mění celou páčku, nemusí sundávat volant – tovární list 54-310 to říká hned v úvodní poznámce.

Interval má vlastní relé a okruh šestnáctiampérovou pojistku

V seznamu součástí u Haynesových schémat stojí pod číslem 31 „intermittent wiping timer“, tedy relé přerušovaného stírání, a hned pod ním jako číslo 32 motor stěračů. Jsou to dvě různé položky se dvěma různými místy ve voze. Americké schéma pro modelový rok 1977 (typ 240 D) vede tutéž součástku pod názvem „interval wipe control“ a kreslí ji mezi páčku a motor.

Ze zapojení plyne praktický důsledek, který v příručce takhle napsaný není: když stěrače jedou obě rychlosti a selhává jen přerušovaný chod, míří schéma na relé, ne na motor. Ověřit se to musí měřením na voze.

Jištění je v obou schématech stejné. Pro modelový rok 1977 dostal okruh stěračů a ostřikovače pojistku číslo 6 s hodnotou 16 A, tabulka pojistek ve schématu pro modelový rok 1983 uvádí u položky „Wiper/Washer“ tutéž hodnotu. Jaké pojistky do W123 patří a proč se barvy starých torpédových a novějších nožových neshodují, rozebírá samostatný text o pojistkové skříni.

Kombi má vzadu dvě různá provedení

Zadní stěrač je záležitost kombi, tedy T-modelu řady S123, a tovární list 82-770 ho popisuje dvakrát. V prvním provedení zapíná stěrač aretační spínač a po dobu, kdy se drží tlačítko, běží stírání s ostřikováním nezávisle na předním okruhu. Druhé provedení má elektronický intervalový stěrač: tlačítko ovládá stěrač i ostřikovač, aretační spínač zapíná zadní stěrač a další tlačítko ho přepíná na přerušovaný chod. Kdy se jedno provedení vystřídalo druhým, list neuvádí, takže se to na konkrétním voze pozná jen podle ovládání.

Schéma druhého provedení (82-780) jmenuje tři kostry: hlavní za přístrojovým štítem, jednu v pravém podběhu zavazadlového prostoru a jednu přímo v zadních dveřích, vedenou přes osmipólový konektor nad nimi. Číslování se ale s továrním seznamem zemnicích bodů rozchází: seznam vede hlavní kostru jako M1 a kostru zadních dveří u kombi jako M8, kdežto schéma stěrače pro tytéž body používá M2 a M9. Kdo hledá bod podle schématu, najde ho v seznamu pod jiným číslem.

Demontáž zadního stěrače vede přes obložení dveří a u trysky ostřikovače příručka připomíná držet hadičku, aby nezajela zpátky do rámu střechy.

Stěrače světlometů byly zvláštní výbava

V klíčích ke schématům stojí i levý a pravý motor stěrače světlometu, relé čisticího zařízení světlometů a jeho vlastní čerpadlo ostřikovače. U všech čtyř položek je hvězdička, kterou tentýž klíč vysvětluje jako zvláštní výbavu. Vůz bez nich tedy není ochuzený o něco, co mu chybí – nikdy je neměl.

Guma se mění bez celého listu

Tovární list 82-625 popisuje výměnu samotného gumového profilu: z držáku listu se vysune profil se dvěma přídržnými pružinami, pružiny se z něj vytáhnou a přendají do nového. Haynes vede tentýž úkon v plánu údržby (kapitola 1, oddíl 9) a přidává k němu dvě věci: sponu na gumě stlačuje kleštičkami s úzkými čelistmi a doporučuje při té příležitosti překontrolovat dotažení šroubů a matic mechanismu, protože chod stěračů je povoluje.

Interval kontroly se liší podle trhu, pro který byl vůz určený. Britským vozům předepisuje Haynes kontrolu a případnou výměnu listů po 10 000 mílích (15 000 km) u vozů do srpna 1982 a po 12 000 mílích (20 000 km) u pozdějších, americkým 15 000 mil nebo 15 měsíců, podle toho, co nastane dřív. Přepočty na kilometry jsou z příručky, není to náš dopočet.

Ramena i listy drží jednoduché spoje, které jdou rozebrat u silnice: rameno maticí s podložkou pod odklopnou krytkou, list přídržnou pružinou. Před nasazením ramene zpět stojí za to označit si jeho polohu vůči hřídeli, jak radí Haynes v oddílu 14 – jinak se hledá zpaměti, kde přesně má stěrač parkovat.

Zdroje

• Tovární dokumentační sada StarTek pro řadu 123 – listy 82-610, 82-625, 82-630, 82-680, 82-770, 82-780, 54-100 a 54-310
• Larry Warren, John H. Haynes: Mercedes-Benz Diesel 123 Series 1976–1985 – kapitola 1 (oddíl 9 a plán údržby) a kapitola 12 (oddíly 14 až 16, klíče ke schématům)
• Schémata zapojení pro modelové roky 1977 a 1983, typ 240 D, z téže sady StarTek

Tovární listy i dílenská příručka jsou anglicky; údaje z nich jsou přeložené a přeformulované, ne opsané.