W123 / C123 / W124 Úpravy a mody 20. 10. 2026 5 min čtení

Kabriolet z kupé W123 vznikal jen mimo továrnu, u karosáren nebo ze stavebnice

Vlastní kabriolet z řady 123 Mercedes-Benz nevyrobil, střechu kupé odřezávaly firmy mimo továrnu. Britský Crayford k tomu bral skládací střechy z vyřazených amerických aut, hagenská dílna Bähr prodávala i stavebnici. Kolik plechu přestavba vyžaduje, ukazuje až tovární kabriolet řady 124 – a v Česku ji musí schválit úřad.

Stříbrné kupé Mercedes-Benz řady 123 přestavěné na kabriolet se staženou střechou, zaparkované u chodníku — Kupé řady 123 přestavěné na kabriolet. Kdo přestavbu udělal, popis snímku neuvádí. Foto: KarleHorn, Wikimedia Commons (CC BY 3.0)

Otevřenou verzi řady 123 Mercedes-Benz nikdy nevyrobil. Kupé představil v březnu 1977 na autosalonu v Ženevě jako 230 C, 280 C a 280 CE a vyráběl ho do srpna 1985. Podle přehledu archivu značky o kupé C123 jich vzniklo 99 884. Kabriolet z něj dělaly jen firmy mimo továrnu a anglická Wikipedie jmenuje tři: britský Crayford, newyorskou karosárnu Niko-Michaels a rodinnou dílnu Bähr v Hagenu.

Střecha kupé patřila k bezpečnostní buňce

Švédský časopis Klassiker v roce 2019 vysvětlil, proč se do kabrioletu nepustila továrna sama, tím, že v sedmdesátých letech měl kabriolet pověst vymírajícího typu: čekalo se, že ho Spojené státy zakážou. Zákaz nakonec nepřišel.

Pro přestavbu je podstatnější, co archiv píše o karoserii. Kupé mělo o 85 mm kratší rozvor než sedan a proti předchozímu kupé řady 114 dostalo ještě pevnější bezpečnostní buňku s vyztuženým rámem střechy, pevnějšími střešními sloupky a zesílenými dveřmi. Střecha tedy nesla část pevnosti karoserie, nebyla to jen plechová krytka nad hlavou.

Crayford bral elektrickou střechu z amerických vrakovišť

Firma Crayford Engineering přestavovala kupé a sedany evropských značek na kabriolety a kombi. S Mercedesem začínala podle klubu majitelů Crayfordů ve sporu. Značka se zprvu soudně pokusila zabránit vystavení její první přestavby na londýnském autosalonu v Earls Court a nechtěla svou hvězdu vidět v jejích prospektech. Později přestavby uznala a dovolila, aby se na takové vozy vztahovala plná záruka.

Kabriolet z 280 CE s názvem St. Tropez označuje klub za největší prodejní úspěch Crayfordu. Popisuje ho jako první cenově dostupný kabriolet s elektricky ovládanou střechou na britském trhu od doby, kdy Ford přestal vyrábět řadu Zephyr a Zodiac Mk2. Rolls-Royce přitom nepočítá. Potah střechy byl z německého mohéru, rám a zvedací válce pocházely z ojetých amerických „pony cars“ z vrakovišť. Anglická Wikipedie píše přímo o skládací střeše z Fordu Mustang ročníku 1973, k té větě ale pramen nemá.

Kolik St. Tropezů vzniklo, žádný z pramenů neuvádí. Klub píše o velmi malé sérii, ve které jeden velšský realitní magnát objednal rovnou dva kusy, a dnes zná jediný dochovaný vůz. Klassiker naproti tomu tvrdí, že se na poměry Crayfordu model prodával dobře a dochovalo se jich jen několik. Přestavba stála podle klubu 11 932 liber. Klub tu cenu datuje rokem 1976, kdy ale kupé řady 123 ještě nebylo na trhu.

Ve Spojených státech přestavovala kupé na kabriolet newyorská karosárna Niko-Michaels. Zmínku o ní mají jen Wikipedie a Klassiker, podrobnosti o její práci žádný dostupný pramen.

Bähr z Hagenu prodával i stavebnici

Dílna Bähr v Hagenu přestavovala Mercedesy na kabriolety od konce osmdesátých let. Tak to aspoň v roce 2016 řekl magazínu Mercedes-Fans Herbert Bähr, bratr Gerharda, který s přestavbami začal. Rakouský spolek Alltagsklassiker klade začátek až do roku 1991.

Zákazník měl dvě možnosti. Buď vůz odvezl do Hagenu a dostal ho zpátky hotový, nebo si koupil stavebnici s obrázkovým návodem. Nejvíc se podle Herberta Bähra prodávaly stavebnice pro řadu W111, hlavně do Ameriky a nejvíc do jihoamerických zemí. Řadu 123 dílna podle Alltagsklassikeru nabízela ve dvou provedeních, z kupé a ze čtyřdveřového sedanu. Výrobu stavebnic i přestavby v dílně ukončila na začátku roku 2016. Kolik takových přestaveb po světě je, Herbert Bähr přesně říct nedokázal, protože ne každá prodaná stavebnice se nakonec použila.

Jak se jednotlivé vozy liší, ukazují dva kabriolety 230 CE z obou článků. Rakouský vůz přestavěli v Německu v roce 1996 a v Grazu ho po dovozu schválili jednotlivě. Majitel ho podle autora článku popsal jako tuhý v krutu a autor to přičítá masivnímu zesílení prahů; střechu označuje za plnohodnotnou. Vůz z Mercedes-Fans si přestavěl sám jeho tehdejší majitel, mistr automechanik v Heide. Tenká nouzová střecha ležela léta složená vzadu v kabině. Když ji po letech kvůli fotografování natahovali, ukázalo se, že ztratila pružnost a na všechny úchyty už nejde snadno upevnit.

Továrna potřebovala na kabriolet řady 124 tisíc nových dílů

Jak velký zásah to je, ukazuje až kabriolet, který Mercedes postavil sám. Kabriolet 300 CE-24 řady 124 představil v září 1991 na frankfurtském autosalonu a archiv o něm píše jako o návratu po dvacetileté přestávce. Na vyztužení karoserie kupé bylo potřeba asi tisíc nově zkonstruovaných dílů, silnější nebo pevnější plechy skoro ve všech nosných částech a diagonální vzpěry v rozích podlahy. Střecha kupé vážila 28 kg a továrna místo ní přidala přes 130 kg plechu. Dalších 26 kg připadlo na čtyři tlumiče chvění karoserie. Sloupky čelního skla kvůli převrácení svařila s vnitřními profily do jednoho celku. Výsledná karoserie byla podle archivu v krutu skoro stejně tuhá jako sedan.

Kolik plechu do svých přestaveb přidal Crayford nebo Bähr, žádný z dostupných pramenů neuvádí. Podle nás proto u takového vozu rozhoduje stav prahů, podlahy a sloupků čelního skla a doklad o tom, kdo přestavbu dělal.

Úřad přestavbu schvaluje, komisař může vůz omladit

V Česku je změna karoserie podle § 73 odst. 2 zákona č. 56/2001 Sb. přestavbou vozidla. Přestavbu registrovaného vozu schvaluje na písemnou žádost obecní úřad obce s rozšířenou působností. K žádosti patří podle § 74 podrobný popis přestavby a technický protokol zkušební stanice nebo technické zkušebny.

Pro zápis historické původnosti je navíc rozhodující, kdy přestavba vznikla. Technický kodex FIVA počítá s obdobím, které trvá patnáct let od roku výroby. U kupé z roku 1977 tedy skončilo rokem 1992, u posledních kusů z roku 1985 rokem 2000. Přestavba dokončená do roku 1992 spadá do období u každého kupé řady 123, přestavba z doby po roce 2000 u žádného. Úpravu doloženou z období vede kodex jako dobovou. Vůz, jehož samonosná karoserie byla mimo období podstatně změněna, třeba zesílena, ale vede s rokem dokončení přestavby a místo výrobce s tím, kdo ji udělal.

Crayford tedy přestavoval v období, protože firmu podle klubu její ředitel prodával už v roce 1987. Bähr přestavoval ještě v roce 2016. Jestli komisař uzná zesílené prahy za podstatnou změnu karoserie, kodex jmenovitě neříká. Co jinak úpravy řady 123 při testování znamenají, rozebírá článek o kodexu FIVA.