Přeskočit na obsah

W123 / W126 / W116 Motory a převodovky 4 min čtení

Hlavní olejové kanály pětiválce W123 nezavírá zátka, ale zatlučená ocelová kulička

Když se rozebírá naftový pětiválec z W123, musí ven i to, co v něm nikdo nehledá: ocelové kuličky zatlučené do konců hlavních olejových kanálů. Tovární dokumentace na ně má vlastní úkon, podomácku vyrobený trn a náhradní řešení pro případ, že kulička po zatlučení těsnit nechce. Druhou skupinou zátek jsou plechová víčka jádrových otvorů, která se podle listu zásadně nespravují.

Sedan Mercedes-Benz 300 D řady 123 z roku 1979 zepředu ze strany, tmavý lak, ocelová kola s poklicemi
Sedan 300 D z roku 1979; typ i rok uvádí název souboru a zařazení na Commons, popis snímku ne. Foto: Rutger van der Maar, Wikimedia Commons (CC BY 2.0)

Blok naftového pětiválce vypadá zvenčí jako obyčejná litinová kostka. Zátky, které v něm drží olej a chladicí kapalinu, ale nesedí tam, kde by je člověk hledal, a hlavně jako zátky nevypadají. Tovární dokumentace jim věnuje dva samostatné úkony.

Oba leží ve svazku pro pětiválec, tedy pro motor OM 617, který v řadě 123 pohání 300 D (typ 123.130, motor 617.912). Samotné listy o bloku model neuvádějí ani jednou; sousední úkon o kompresním tlaku vede vedle sebe modely 116.120, 123 a 126.120, takže jde o dokumentaci k motoru, ne k jednomu vozu.

Kulička o průměru 17 mm místo zátky

Konce hlavních olejových kanálů uzavírá blok na straně převodovky ocelovou kuličkou o průměru 17 mm. Při opravě motoru se kuličky vyrážejí ven, jinak se kanály nedají vyčistit. Nepoškozenou kuličku smí dílna použít znovu a sedlo se přitom nepřepracovává; poškozená jde pryč.

Vyrazit ji jde jedině zpředu, kulatým ocelovým trnem o průměru 13 mm a délce asi 850 mm. K horní kuličce se dílna dostane přes sundanou převodovku, setrvačník a chladič. U dolní přibývá řemenice, tlumič kmitů, vyvažovací kotouč, vnitřní vodicí lišta rozvodu a pokyn naklonit motor lehce dozadu.

Zpátky se kulička nezatlouká napřímo. List předepisuje podomácku vyrobený trn z oceli C 45 dlouhý asi 250 mm, který má na konci kulový kalíšek o rozměru 17,1 mm s horní úchylkou 0,1. Kalíšek se potře mazivem, kulička se do něj vloží a zatluče se na doraz trnu.

Když spoj po smontování mokvá, má se kulička dorazit ještě asi o milimetr – ta hloubka je vyznačená přímo na trnu. Teprve když ani to nepomůže, jde kulička ven nadobro. Na její místo přijde zátka M 18 × 1,5 s číslem dílu 000 906 018 000, pro kterou se do bloku řeže závit deset milimetrů hluboko. Třísky se pak musí z kanálu dostat všechny a zátka se před zašroubováním potře těsnicím lepidlem 002 989 94 71.

Jádrové otvory drží plechová víčka

Druhá skupina zátek jsou plechová víčka o průměru 34 mm v jádrových otvorech, tedy v dírách, kterými se z odlitku dostávalo ven slévárenské jádro. Netěsné víčko se podle listu zásadně mění. Vpravo ve směru jízdy zůstává na svém místě šroubovaná zátka M 38 × 1,5 a levý jádrový otvor list výslovně nabízí k montáži předehřívače chladicí vody.

Demontáž je hrubší, než se u zátky čeká. Do hluboko taženého okraje víčka se opře úzký sekáč nebo šroubovák a víčko se z jedné strany zatlouká dovnitř tak dlouho, dokud se neotočí kolem vlastní podélné osy asi o 90 stupňů. Teprve pak ho jde vytáhnout kleštěmi za vyčnívající okraj. Otvor se vyčistí, těsnicí plocha musí zůstat bez mastnoty, natře se týmž lepidlem a nové víčko se zatluče trnem 102 589 00 15 00. Než se doplní chladicí kapalina, potřebuje lepidlo asi 45 minut.

Kde má blok mez

Dělicí plocha se smí obrábět, ale ne donekonečna. Nová výška bloku je 242,9 až 242,8 mm a po odebrání materiálu nesmí klesnout pod 242,5. Nerovnost dělicí plochy dovoluje list 0,10 mm podélně a 0,05 mm příčně. Před frézováním se kontroluje vyčnívání pístu, které nesmí přesáhnout 0,9 mm; po něm se srazí hrany válců a znovu nastaví časování rozvodu. Těsnost bloku se zkouší vzduchem pod vodou při dvou barech.

Válce mají tři skupiny, ve kterých se páruje píst s dírou: 90,845 až 90,855 mm pístu proti 90,898 až 90,908 mm válce, a pak dvakrát o desetinu výš. Mez opotřebení je 0,10 mm podélně i příčně. Ovalita a kuželovitost smí být u nového válce 0,014 mm a jetý se vyřazuje při 0,05. Měří se ve třech výškách a ve dvou směrech, přičemž nejnižší bod leží těsně nad pístem v dolní úvrati – a list dodává, že u stížnosti na vysokou spotřebu oleje se měření nedá obejít prohlídkou.

Nadměrný píst pro tenhle motor není

Uprostřed té tabulky stojí věta, která rozhoduje o celé opravě: tyhle motory nemají opravné stupně. Vyvrtat blok na větší píst tedy nejde, protože válce jsou vyměnitelné vložky. Ty se poznají podle zářezů na spodní hraně – jeden zářez znamená Teves, dva Pleuco, tři Wizemann a čtyři Brico.

Základní díra v bloku má 94,000 až 94,035 mm a při ovalitě nad 0,1 mm se blok dál nepoužije. Nová vložka se zalisuje a nechá asi sedm sekund pod tlakem lisu, přesahující límec se odfrézuje nebo obrousí a díra se rozšiřuje ve dvou krocích s přídavkem 0,03 mm na honování.

Haynes tytéž kuličky zná, ale posílá s nimi do dílny

Dílenská příručka Haynes pro naftovou řadu 123 je na tohle téma použitelný druhý pramen a v číslech se s továrnou shoduje na kus: má tytéž tři skupiny válců, tutéž ovalitu 0,014 a 0,05 mm i týž úhel honování 25 stupňů. Motor popisuje rovnou v úvodu jako stroj s vyměnitelnými vložkami a litinovým blokem i hlavou.

U zátek se ale rozchází v tom podstatném. Měkké zátky nechává zatlouct dovnitř bloku a vytáhnout kleštěmi, kdežto o kuličkách píše, že jsou to zvláštní zatlučené ocelové kuličky a že jejich demontáž i montáž má majitel nechat prodejci nebo dílně s potřebným nářadím. Tovární list na totéž dává postup i výkres trnu.

Druhý rozdíl je u opotřebených válců: Haynes posílá blok vyvrtat a počítá s nadměrnými písty a kroužky, což tovární list u tohohle motoru vylučuje. Jeho kapitola o generální opravě je psaná obecně, ne jen pro pětiválec, takže nejde o protichůdný předpis, ale o radu, která na tenhle blok nesedí. A ještě jedno číslo stojí v pramenech jinak: tovární list vede úhel honování 25 stupňů, Haynes žádá křížení stop kolem šedesáti. Jestli obě hodnoty popisují touž stopu jinou veličinou, neříká ani jeden z nich.

Netěsná zátka bloku ostatně není jen dílenská drobnost. Haynes ji ve svém seznamu závad vede mezi příčinami vnějšího úniku chladicí kapaliny, tedy mezi věcmi, které majitel pozná podle louže pod vozem – a u kuličky v olejovém kanálu je pod ní olej.

Zdroje

  • Tovární dokumentační sada Mercedes-Benz StarTek pro řadu 123, listy Engine/617/01-110, 01-115, 01-120, 01-13001-140archive.org, položka w123startek
  • Larry Warren, John H. Haynes: Mercedes-Benz Diesel 123 Series 1976 thru 1985, kapitola 2, část A, oddíl 1 a část B, oddíly 14 až 17 – archive.org
  • Typový list 300 D (W 123 D 30), 1976–1985 – archiv Mercedes-Benz

Anglické tovární listy i příručka jsou pro tenhle text přeložené a přeformulované, ne převzaté doslova.

Dál k tématu

  1. W123 / C123 / S123 Motory a převodovky

    Termočasový spínač pustí startovací ventil W123 jen při kapalině pod patnácti stupni

    Vstřikované šestiválce řady 123 mají na studený start samostatný ventil a o jeho chodu rozhoduje termočasový spínač. Tovární postup mu dává mez 15 °C, přírůstek 1,5 sekundy na…

  2. W123 / C123 / S123 Motory a převodovky

    Nákružkové pánve klikové hřídele naftového W123 nahradila továrna opěrnými podložkami

    Třetí hlavní ložisko zachycuje u naftových čtyřválců i pětiválce řady 123 osovou sílu klikové hřídele. Tovární list 03-320 popisuje obě provedení, nákružkové pánve i pánve s…

  3. W123 / W115 Motory a převodovky

    Hřídel vodního čerpadla W123 se zasouvá do náboje ventilátoru nahřátého asi na 300 °C

    Haynes má na vadné vodní čerpadlo řady 123 jednu větu: ven s ním a dovnitř nové nebo repasované. Tovární dílenské listy ho místo toho rozebírají na kusy a u náboje ventilátoru…

  4. W123 Motory a převodovky

    Měrka u pracovního válce pozná opotřebení spojky W123 bez rozebrání

    Spojka ručně řazeného W123 se ovládá kapalinou a ta si úbytek obložení dorovnává sama. Na pedálu se proto nic nepozná a stav kotouče vydá až měrka zasunutá mezi skříň spojky a…