Netěsný chladič W123 má v tovární příručce vlastní opravnou sadu se silikonovým tmelem

Netěsný chladič bývá u čtyřicetiletého vozu spíš pravidlo než výjimka a první úvaha obvykle zní: zapájet. U řady 123 na to ale tovární příručka odpovídá hned v úvodní poznámce úkonu 20-425. Chladiče z lehké slitiny s plastovými nádobkami se měkkým pájením opravit nedají, a tak pro ně Mercedes-Benz nechal vyvinout a schválit těsnicí hmotu. Ta se pak smí použít i na chladiče z těžkého neželezného kovu.

Tmel místo pájky

Hmota stojí na silikonovém kaučuku, po vytvrzení zůstává trvale pružná a podle listu vydrží od minus 50 do plus 200 °C. Dodává se ve dvou hustotách, protože se na chladiči hůř dosáhne do jádra než na nádobku: neředěná jde na dobře přístupná místa, ředěná na špatně přístupná, třeba z boku na chladicí trubky. Obě spolu s primerem tvoří opravnou sadu s číslem dílu 123 989 00 20.

Trvanlivost je asi rok, a to jen tehdy, když se obaly po každém použití vzduchotěsně zavřou. Zakalený primer se podle listu už nesmí použít; vedle roční lhůty je to jediné, co o stavu staré sady řekne.

Co se lepit smí a co ne

Seznam povolených míst je jmenovitý: plastové nádobky nahoře i dole, kovové nádobky s dírami do průměru 1,5 mm, chladicí trubky z lehkého i těžkého kovu, trubkovnice, lemový spoj mezi jádrem a nádobkou – a výměník topení, tedy díl, který má vlastní úkon v úplně jiné skupině.

Opačný výčet je stejně konkrétní a drží se jednoho pravidla: co je pod větším zatížením, se nelepí. Patří sem utržené nebo prasklé úchytné plechy, praskliny v přechodu k hrdlům, odštípnutá místa a velmi dlouhé nebo velké trhliny nahoře. Důvod list napíše rovnou: tmel unese jen velmi malé zatížení. U plastových nádobek od Behru zbývá ještě třetí cesta – vyměnit je s pomocí přípravků v opravně Behr nebo na stanici Inter-Radia. Když ani to není po ruce, jde chladič ven.

Pájení přitom zakázané úplně není. U kovových chladičů s plastovými nádobkami se jádro pájet smí, ale jen do vzdálenosti 20 mm od nádobky; blíž by teplo poškodilo těsnění i nádobku samotnou. Netěsnost, která je blíž, se řeší jedině tmelem.

Postup stojí na vodní lázni

Nejlevnější krok je ten první. Když se netěsné místo dá spolehlivě určit na voze, chladič se demontovat nemusí – stačí vypustit chladicí kapalinu a po zatěsnění soustavu natlakovat. Haynes k tomu přidává varování, které v továrním listu není: uzávěr se ze zahřáté soustavy nesundává, protože z ní vystříkne horká kapalina. Málo chladiva v soustavě je přitom první z devíti příčin přehřívání, které Haynes vypisuje.

Jinak jde chladič ven, vyčistí se, hrdla se uzavřou podomácku vyrobenými čepičkami a přípojky chladiče oleje se zaslepí. Pak se připojí zkoušečka chladicí soustavy 001 589 48 21 00, chladič se položí do vodní lázně, natlakuje a sleduje se, kde stoupají bubliny. Místo se označí, chladič se vyndá, odtlakuje a vyfouká stlačeným vzduchem.

Čistí se vždycky plocha o něco větší než poškozené místo; u trhliny asi 20 až 30 mm za její konce. Lak se odstraňovat nemusí. Primer se nanáší štětcem velmi tence a schne asi deset minut při okolní teplotě. Chladič se pak postaví tak, aby tmel nestékal pryč; nanáší se bez uzavřených vzduchových bublin a taky s přesahem přes okraj poškozeného místa, netěsnosti v jádru z obou stran. Je-li netěsných míst na lemu víc, doporučuje list obtěsnit celý lem dokola.

Potom se čeká. Nejméně tři hodiny do zaschnutí, a podle množství naneseného tmelu je vytvrzení do trvale pružného spoje hotové nejpozději za 24 hodin při okolní teplotě. Kontrola je znovu vodní lázeň: asi pět minut při přetlaku 1,5 baru. Když bubliny pořád jdou, začíná se znovu od natlakování.

Dvě varování patří přímo k práci

Primer je snadno hořlavý a list ho řadí do třídy nebezpečných látek A 1. Pracuje se s ním podle bezpečnostních předpisů a do samostatné nádobky se odlévá z jiného důvodu – aby se zbytek balení nezašpinil.

Druhé varování platí pro dobu, kdy tmel tvrdne: až do úplného zesíťování se z něj uvolňuje kyselina octová. Tuba se hned po nanesení zavírá, hmota nesmí na kůži, zasažené místo se ihned omyje vodou a mýdlem, oči se vypláchnou vodou a podle potřeby přijde na řadu lékař.

Čtyřválcový a pětiválcový svazek nejsou kopie

Táž práce leží v sadě dvakrát: ve svazku 20.4 u čtyřválců 615 a 616 a ve svazku 20.8 u pětiválce 617. Rozcházejí se ve čtyřech věcech.

• Chladič oleje: čtyřválcový list říká, že může zůstat na místě, pětiválcový ho žádá z chladiče vyšroubovat a při zpětné montáži dotáhnout 5 až 7 N·m.
• Zaslepení hrdel: svazek 20.4 vede svorku A 43/9 (916002 043100), kus hadice 123 501 00 82 a čepičku z trubky o průměru 35 mm, kdežto 20.8 dvě svorky L 40–50 (916026 040000), hadici 126 501 02 82 a redukci ze dvou trubek.
• Přepad na horní nádobce: uzavřít ho žádá jen pětiválcový list, a dává k tomu vlastní svorky L 28–35 (916026 028000) a hadici 126 501 10 82.
• Nářadí: pětiválcový svazek má navíc sedmimilimetrovou nástrčku na ohebné hřídeli 123 589 12 09 00 na hadicové spony.

Svazek 20.8 přitom nepatří jen řadě 123. Jeho vlastní list o demontáži chladiče (20-420) vede vedle sebe modely 116.120, 123 a 126.120 a čísla ucpávek v něm začínají na 126; proč se obě znění liší, ani jeden list neříká. Čtyřválcový svazek je proti tomu psaný pro modely 115.1 a 123.1 a u každého z nich má jiné pořadí kroků při vyndávání. Zkušební uzávěr s hadicí 605 589 00 25 00 stojí v obou.

Haynes tuhle cestu nezná

Druhým pramenem je dílenská příručka Haynes pro naftovou řadu 123, a ta jde jiným směrem. Kapitola 3, oddíl 5 končí demontáž chladiče prohlídkou a větou, že případné opravy se doporučuje nechat chladičové dílně. Totéž má v hledání závad u úniku chladiva: netěsnost jádra nebo horní nádobky si vyžádá profesionální opravu. A v kapitole 1 u proplachu soustavy stojí, že při silném zanesení se chladič vyndá a propláchne protisměrně, a jestli je potřeba další čištění nebo oprava, má se dílny zeptat.

Slova sealer ani sealant v jeho textu nepadnou ani jednou, takže o továrním tmelu neví. V údajích si obě příručky neodporují, jen každá píše pro někoho jiného: tovární list pro dílnu, která má zkoušečku, vodní lázeň a sadu na skladě, Haynes pro majitele, který nemá ani jedno.

Co z továrního listu platí bez ohledu na to, jestli se čtyřicet let staré číslo sady ještě dá sehnat, je jeho dělení škod. Díra do 1,5 mm v nádobce nebo netěsný lem jsou podle něj opravitelné, utržený úchytný plech a dlouhá trhlina nahoře ne. To rozhodnutí padne dřív, než se sáhne po tmelu nebo po telefonu do dílny.

Zdroje

• Tovární dokumentační sada StarTek pro řadu 123 – listy skupiny 20 ve složkách motorů 615 a 617: 20-425 oprava chladiče, 20-420 demontáž a montáž, 20-430 zkouška uzávěru.
• Larry Warren, John H. Haynes: Mercedes-Benz Diesel 123 Series 1976 thru 1985 – kapitola 1 (proplach soustavy), kapitola 3, oddíl 5 (demontáž a prohlídka chladiče) a seznam příčin úniku chladiva.

Obě příručky jsou anglicky; údaje z nich jsou přeložené a přeformulované, ne opsané.