Odpory dmychadla klimatizace ve W123 vyjdou až po vyndání přístrojové desky

Přepínač dmychadla má u klimatizované řady 123 tři polohy a každá znamená jiné otáčky. Co ty otáčky dělí, nesedí v přepínači, ale ve skříni klimatizace pod přístrojovou deskou: skupina předřadných odporů. Americká klimatizační část tovární sady StarTek k řadě 123 jí věnuje vlastní úkon o dvaceti čtyřech krocích.

Tři stupně, 210 wattů a sedm krychlových metrů za minutu

Údaje o dmychadle jsou v listu 83-540. Příkon 210 W, otáčky v první západce 1 300, ve druhé 2 300 a ve třetí 3 000 za minutu, množství vzduchu 7,0 m³ za minutu při 12 V. Hlavička toho listu se do textové podoby skenu nedostala, takže se z kroků teprve pozná, čeho se týká: dmychadlo se zavádí do skříně výparníku a pootočením se v ní usadí do montážní polohy.

Že stupně nedělá sám motor, ale odpor před ním, potvrzuje druhý pramen. Dílenská příručka Haynes pro naftové vozy řady 123 vede v klíči ke schématu zapojení pro model 300 D z roku 1977 dvě samostatné položky: předřadný odpor dmychadla a motor dmychadla. Jsou to dva díly, ne jeden.

Dvacet čtyři kroků k jedné součástce

Úkon 83-700 začíná dvěma odkazy jinam, a to na ty nejdelší práce v interiéru: vyndat přístrojovou desku a středovou konzolu. Třetí krok je vypustit chladicí kapalinu, čtvrtý a pátý povolit spony přívodní a vratné hadice topné vody, šestý uvolnit držáky a opěrný úhelník.

Pak se částečně odkryje kabelový svazek v okolí skříně klimatizace, odšroubují se vzduchovody pro vytápění zadního prostoru vlevo a vpravo a stáhnou se z tělesa topení. Desátý krok je ten, na kterém záleží nejvíc: celá skříň klimatizace se i s připojenými hadicemi chladiva vykývne asi o 20 cm dozadu. Hadice tedy zůstávají na svém místě a okruh chladiva se neotvírá; Haynes u klimatizace varuje, že soustava je pod vysokým tlakem a rozebírat se nesmí nic, dokud ji někdo odborně nevypustí.

Teprve v jedenáctém kroku se odpojí konektor přívodu k dmychadlu, ve dvanáctém se rozpojí spojka vedení k odporové skupině a ve třináctém se ta skupina vytáhne směrem nahoru. Zpátky se jde stejnou cestou a poslední krok, číslo dvacet čtyři, je doplnit chladicí kapalinu a odvzdušnit chladicí soustavu.

Samotný motor dmychadla je šest kroků

Motor dmychadla je jiný díl a jiná práce. Sundá se podle Haynese bez vyndavání čehokoli velkého: odpojit záporný pól baterie, sejmout kryt pod pravou stranou přístrojové desky, odpojit konektory, vyšroubovat šrouby a spustit motor dolů ze skříně. Šest kroků, žádná chladicí kapalina.

Tovární list to vede stejně, jen podrobněji a ve dvou provedeních. U prvního se odšroubuje kontaktní deska a stáhne plochý konektor, u druhého se elektrické vedení nejdřív odkryje; ke krytům pod deskou přitom posílá na úkon 68-150, tedy na stejné místo jako Haynes.

Nad 26 °C vypne spínač čerpadlo topné vody

Ve skříni výparníku sedí ještě jeden díl, o kterém se u topení nemluví. List 83-690 ho jmenuje teplotní spínač čerpadla topné vody a dává mu dvě hodnoty: při 26 °C (79 °F) čerpadlo vypne, pod 16 °C (61 °F) ho zase zapne. Obě čísla má i Haynes ve svém klíči ke schématu a přiřazuje je k pomocnému čerpadlu topné vody u klimatizační automatiky, takže se tu dva nezávislé prameny shodují na údaji i na tom, čeho se týká.

Cesta k němu je krátká: vyndat schránku, sundat hadici od tělesa topení k pravému bočnímu vývodu, stáhnout plochý konektor a vyšroubovat dva šrouby. List na závěr žádá vyzkoušet spínač i čerpadlo dohromady, ne každé zvlášť. Ve stejném místě je i dvoukontaktní relé z úkonu 83-680, přišroubované k držáku na skříni výparníku.

Platí to jen na část vozů a pozná se to podle tlačítek

Úvodní list 00-010 rozděluje americké vozy řady 123 od modelového roku 1977 na tři klimatizační soustavy a ke každé vypisuje modely, kódy motorů i kódy podvozku. Ručně ovládanou soustavu I měly jen dva modely: 230 v letech 1977 a 1978, dále 240 D od roku 1977 do 1983. Klimatizační automatiku II dostaly 300 D, 300 CD, 300 TD, 280 E a 280 CE do modelového roku 1980 a poznají se podle svislé řady tlačítek; od roku 1981 nastoupila automatika III s tlačítky vedle sebe.

Pro tu poslední má dokumentace vlastní listy: jejich číslo končí písmenem a, v zápatí mají 83.8 místo 83.6. Úkony o odporové skupině, teplotním spínači i relé jsou jen v podobě bez písmene. Zkouška automatiky bez přístrojů je popsaná zvlášť.

Co v listech není

Utahovací moment neuvádí ani jeden z těch úkonů a číslo dílu odporové skupiny v nich nestojí taky. Jsou to holé postupy s odkazy na sousední listy, což je u téhle části dokumentace pravidlo, ne výjimka; kdo shání náhradní díl, má z listu jen popis, kde ta věc sedí.

Mezi oběma díly je tedy hlavně rozdíl v rozsahu práce. K motoru dmychadla vede cesta zpod krytu vpravo pod přístrojovou deskou, k odporové skupině přes vyndanou desku a vypuštěnou chladicí soustavu. Který z nich je na řadě, tovární listy neřeší – popisují výměnu, ne hledání závady. Kudy se jde k výměníku topení, je popsané zvlášť.

Zdroje

• Tovární dokumentační sada StarTek k řadě 123 na Internet Archive, listy Climate 00-010, 83-540, 83-680, 83-690 a 83-700
• Haynes: Mercedes-Benz Diesel 123 Series 1976 thru 1985, kapitola 3 a klíč ke schématu zapojení pro 1977 300 D

Oba prameny jsou anglicky. Údaje z nich jsou přeložené a přeformulované vlastními slovy, čísla ponechaná tak, jak v nich stojí.