W123 / C123 / S123 Dílna 6 min čtení
Víčko automatického sytiče karburátorového W123 se cejchuje při 20 °C
Karburátor Stromberg 175 CDTU, se kterým jezdily W123 200 a 230 se čtyřválcem M 115, má automatický sytič s bimetalovou pružinou ve víčku, které ohřívá elektřina i chladicí kapalina. Tovární listy popisují jeho kontrolu krok za krokem, od těsnosti membrány pull-down po značku na víčku, která se kontroluje při 20 °C. Od srpna 1977 k tomu přibylo zpoždění, které po studeném startu nechá startovací obohacení otevřené až 27 sekund.
Benzinové W123 200 a 230 měly v první polovině výroby pod kapotou čtyřválec M 115 s karburátorem Stromberg 175 CDTU. Podle anglické Wikipedie s ním jezdil typ 200 do roku 1980 a typy 230, 230 C a 230 T do roku 1981. O karburátoru jako celku psal magazín zvlášť, tady jde o automatický sytič. Nikdo z redakce ten karburátor nerozebíral, všechno níž je postup podle dokumentace.
Sytič tu pracuje se šoupátkem a bimetalem
Obohacení za studena obstarává šoupátko v samostatné skříni sytiče. Podle polohy odkrývá kalibrované otvory pro palivo a pomáhá mu ventil startovacího obohacení. Obojí řídí bimetalová pružina ve víčku skříně. Víčko ohřívá elektrický odpor a zároveň chladicí kapalina, která k němu vede hadicemi. Ohřev tam podle listu 07.2-090 je proto, aby se sytič po krátkém zastavení motoru znovu nezapnul.
Před studeným startem stačí jednou sešlápnout plyn. Bimetal se tím podle venkovní teploty vrátí do startovací polohy, přitáhne hnací páku a ta zatlačí šoupátko dolů, takže se otvory pro obohacení odkryjí. S pákou se pootočí i vačka rychlého volnoběhu. Přes táhla pootevře škrticí klapku, takže motor po naskočení běží ve vyšších otáčkách. Pružina k tomu zatlačí dolů membránu pull-down, která otevře ventil startovacího obohacení.
Jakmile motor naskočí, podtlak v sacím potrubí přitáhne membránu nahoru k dorazu seřizovacího šroubu. Ventil startovacího obohacení se zavře. Šoupátko popojede nahoru, řídicí hrana ve skříni zakryje první otvor a směs zchudne. Jak se víčko ohřívá, bimetal povoluje, hnací páka se vrací do nulové polohy a pružina tlačí šoupátko nahoru, až talíř ventilu přívod paliva úplně zavře.
Při plném plynu v nízkých otáčkách, třeba s automatem na prudkém výjezdu z garáže, podtlak nad membránou klesne a obohacení by se zapnulo celé. Výstupek na vačce ho podle listu omezí na nejnižší otvor šoupátka a ventil startovacího obohacení.
Od srpna 1977 čeká membrána na termočasový spínač
Karburátor 175 CDTU pro řadu 123 se od staršího 175 CDT liší v deseti bodech. Jeden z nich je zpoždění membrány pull-down, které přišlo do sériové výroby dodatečně, od srpna 1977, a má zlepšit klidný chod hned po studeném startu. Tvoří ho termočasový spínač, elektrický přepínací ventil a vedení podtlaku. Dokud se kontakt ve spínači nerozpojí, drží přepínací ventil podtlak od membrány a ventil startovacího obohacení zůstává otevřený. Spínač se ohřívá vlastním topným odporem, takže doba zpoždění závisí na teplotě v motorovém prostoru:
| Teplota termočasového spínače | Zpoždění |
|---|---|
| +35 °C | 0 s |
| +20 °C | 2 až 10 s |
| 0 °C | 10 až 18 s |
| −5 °C | 12 až 20 s |
| −10 °C | 14 až 22 s |
| −15 °C | 15 až 24 s |
| −20 °C | 17 až 27 s |
Okruh zpoždění má podle schématu v listu pojistku číslo 14 společnou s ohřevem víčka, s houkačkou a s odpojovacím ventilem volnoběhu. Odpojovací ventil je u 175 CDTU zapojený souběžně s ohřevem víčka a po vypnutí zapalování zavře obtokový kanál volnoběžné směsi, aby motor nedobíhal.
Na webu ruddies-berlin.de zveřejňuje servisní a seřizovací pokyn ke karburátorům 175 CDT a 175 CDTU bývalý majitel berlínského zastoupení Solexu a Pierburgu Feichtinger & Wachholz. Ze společné pojistky dělá rychlou zkoušku: bez houkačky není volnoběh. Týž pokyn upozorňuje, že kontakty ve dvojitém konektoru ohřevu víčka bývají zkorodované, a žádá zkontrolovat kostru a napětí aspoň 12 V.
Kontrola začíná napětím a značkou na víčku
Úplnou kontrolu sytiče popisuje list 07.2-125. Nejdřív se změří napětí baterie při startu a zkontroluje značka na víčku. U prvního provedení víčka má značka stát proti levé značce na skříni, u druhého provedení skříně se značky kryjí.
Následuje těsnost membrány pull-down, jen u karburátorů s přípojkou podtlaku na víčku membrány. Podtlakoměr se připojí přes rozbočovač a motor se nastartuje. Když podtlak přestane stoupat, hadice se zaškrtí a motor se zastaví. Klesá-li ručička během jedné až dvou minut, netěsní přípojka, těsnění víčka, nebo membrána sama.
Zpoždění se zkouší na motoru s olejem zahřátým na 75 až 85 °C. Termočasový spínač se vyšroubuje, ochladí pod 35 °C a ukostří jen tak, aby se sám neohříval. Po startu má podtlakoměr ukázat podtlak se zpožděním, ne hned. Když ho ukáže hned, hledá se vada ve vedení podtlaku, v pojistce a kabeláži, ve spínači, nebo v přepínacím ventilu. Když podtlak nepřijde vůbec, posílá list zkontrolovat i regulátor teploty ve skříni vzduchového filtru. Podtlak pro membránu se totiž u řady 123 bere z přípojky, která řídí předehřev nasávaného vzduchu, a berlínský pokyn připomíná, že předehřev musí membráně nechat dost podtlaku.
Zahřívací otáčky se seřizují táhlem, CO šroubem
Páka škrticí klapky se zvedne, až motor točí 2 000 až 2 200 otáček za minutu, ale ne přes znatelný doraz. Pak se pustí a hnací páka sytiče se drží na dorazu, takže táhlo sedí na druhém nejvyšším stupni vačky. Otáčky mění délka spojovacího táhla: zkrácení je ubere, prodloužení přidá a půl otáčky táhla dělá asi 200 otáček za minutu.
Obsah CO při zahřívání má mít řada 123 podle listu 5 až 6 %. Nastavuje se šroubem přídavného vzduchu na skříni sytiče; vyšroubováním se směs ochudí, zašroubováním obohatí. Šroub, který omezuje zdvih membrány, je u 175 CDTU seřízený z výroby a list ho přestavovat zakazuje.
Cílové otáčky se v pramenech liší. Tabulka v čele továrního listu vede 1 800 až 2 000 za minutu, ale v naskenované podobě se hodnota k řadě 123 přiřadit nedá. Berlínský pokyn pro M 115 píše 1 650 až 1 700 za minutu při 5 až 7 % CO a radí měření několikrát zopakovat.
Tři polohy vačky a nová značka při 20 °C
Když sytič nefunguje, jak má, jde skříň dolů. Hadice chladicí kapaliny se před stažením z víčka zaškrtí svorkami. Na zahřátém motoru je kapalina horká a soustava pod tlakem, proto se do toho pouští až na vychladlém motoru – to je naše poznámka, list o teplotě mlčí. Šoupátko se podle listu 07.2-140 vytáhne směrem dolů a musí se ve vrtání lehce pohybovat; smí se jen opatrně přeleštit lešticím plátnem. Po vyčištění dílů a kanálů se zasune úplně dovnitř a po pomalém povolení se má samo vrátit do výchozí polohy.
Jádro postupu jsou tři polohy vačky rychlého volnoběhu proti táhlu sytiče. Seřizují se ohnutím unášeče na hnací páce, který má nejdřív stát kolmo k čelu skříně.
| Poloha | Jak se nastaví | Kde má táhlo sytiče ležet |
|---|---|---|
| pull-down | tyčka membrány nahoru na doraz, hnací páka doleva až k ní | zhruba uprostřed druhého nejvyššího stupně vačky |
| plný start | hnací páka doleva na doraz, šoupátko úplně zasunuté | na nejvyšším stupni, a to aspoň v délce 0,5 mm |
| volnoběh | hnací páka doprava na doraz, táhlo úplně nahoru | mimo stupně vačky; když na nich leží, segment se dopracuje |
Po ohnutí unášeče i po výměně membrány pull-down (list 07.2-136) se polohy vačky kontrolují znovu; skříň se starou membránou smí zpátky i bez kontroly vačky.
Pak přijde cejchování bimetalu, kvůli kterému má víčko na obvodu značku (list 07.2-142). Víčko musí mít zkušební teplotu 20 °C. Přiloží se i s izolačním těsněním na skříň a pomalu se otáčí doprava, dokud táhlo nedosedne zhruba doprostřed druhého nejvyššího stupně vačky. V téhle poloze se zkontroluje značka na víčku; když nesedí, vyrazí se nová a stará se odstraní. Aby se cejchování nespletlo, chce list celou zkoušku zopakovat. Izolační těsnění pod víčkem nesmí chybět a nakonec se sytič seřídí podle 07.2-125.
Opotřebovanou hnací páku jde vyměnit samostatně (list 07.2-137). Objímka na unášeči ji podle listu 07.2-149 chrání před opotřebením od bimetalu, které mezi typickými závadami jmenuje i berlínský pokyn.
Náhradní díl je už jen standardní skříň
Celou skříň automatického sytiče vedla továrna v době vydání listu 07.2-149 jako náhradní díl jen v „standardním“ provedení: s ventilem startovacího obohacení, se šroubem CO pro zahřívání a s ochrannou objímkou na hnací páce.
Standardní skříň jde i na karburátor bez zpoždění pull-down. Když ale v tělese chybí příčné vrtání, musí se do palivového kanálu vyvrtat spojovací otvor o průměru 2,5 mm. Sousední kanál se předtím ucpe třeba tukem proti třískám a otvory se nakonec profouknou stlačeným vzduchem.
Podtlak pro membránu se u řady 123 bere přes rozbočovač z přípojky pro řízení předehřevu nasávaného vzduchu, u řady 115 ze sacího potrubí. Z podtlakového regulátoru otáček ho list brát zakazuje: při zahřívání s otevřenou škrticí klapkou v něm podtlak není, ventil startovacího obohacení by zůstal trvale otevřený a směs by byla silně přebohacená.
Zdroje
- Mercedes-Benz StarTek, dokumentační sada k řadě 123 – listy Engine/M115/072-090 (popis karburátorů 175 CDT a 175 CDTU), 072-125 (kontrola a seřízení sytiče), 072-136 (membrána pull-down), 072-137 (hnací páka), 072-140 (kontrola skříně sytiče), 072-142 (značka na víčku) a 072-149 (standardní skříň sytiče)
- Pierburg 175CDT a 175CDTU, servisní a seřizovací pokyn pro M 115 – ruddies-berlin.de, Feichtinger & Wachholz, Berlín
- Mercedes-Benz M115 engine – anglická Wikipedie
Tovární listy jsou anglicky, berlínský pokyn německy. Údaje z nich jsme přeložili a přeformulovali, čísla jsou převzatá beze změny.
