W123 / W115 Historie a zajímavosti 30. 8. 2026 3 min čtení

Mercedes s nejvyšším známým nájezdem je 240 D z řady, kterou W123 nahradil

Nejvyšší známý nájezd automobilu Mercedes-Benz je 4,6 milionu kilometrů a drží ho naftový 240 D řeckého taxikáře. Není to ale vůz řady 123, nýbrž jeho předchůdce; obě generace se v roce 1976 vyráběly souběžně. Archiv značky a dobová agenturní zpráva se navíc rozcházejí v tom, kolik měl vůz na tachometru, když ho taxikář kupoval.

Světlý Mercedes-Benz 240 D řady 115 na výstavě v hale — Mercedes-Benz 240 D z roku 1974 na pražské výstavě filmových vozů. Rekordní vůz to není, ale je to týž typ a táž řada. Foto: Stribrohorak, Wikimedia Commons (CC BY-SA 3.0)

Archiv Mercedes-Benz má u jedné fotografie popisek, ze kterého se dá vyjít: vůz řeckého taxikáře Gregoriose Sachinidise z Thessaloniki najel 4,6 milionu kilometrů a je to podle značky nejvyšší známý nájezd jejího automobilu. Popisek u té fotografie patří k tiskovým materiálům z let 2004 a 2007 a novější srovnání archiv neuvádí, takže „nejvyšší známý“ platí k té době. Kolem toho čísla se za dvacet let nakupila hromada přetisků a v nich se ten vůz pravidelně mění ve voze řady 123. Není to on.

Archivní záznam je v tomhle přesný. Jde o 240 D řady 115, tedy o Strich-Acht – poslední generaci vozu, který řadu 123 předcházel.

Který 240 D to byl

Typový list značky ho vede pod konstrukčním označením W 115 D 24 a interním typem 115.117. Sériová výroba běžela od srpna 1973 do prosince 1976, předsériové kusy vznikly už v únoru 1973 a sedanů z něj sjelo 126 148.

Pod kapotou je čtyřválcový vznětový OM 616 D 24 s koncovým kódem 616.916: nepřímé vstřikování, čtyřpístové čerpadlo Bosch, objem 2 404 cm³, vrtání a zdvih 91 × 92,4 mm a kompresní poměr 21,0. Výkon 48 kW (65 koní) při 4 200 otáčkách, točivý moment 14 mkg při 2 400, tedy zhruba 137 N·m; táž hodnota stojí v newtonmetrech v listu nástupce. Nádrž leží pod zadní podlahou a pojme 65 litrů. Nejvyšší rychlost s ruční čtyřstupňovou převodovkou 138 km/h, zrychlení na stovku 24,6 sekundy.

U vozu se čtyřmi a půl miliony kilometrů čte člověk to poslední číslo jinak než v dobovém testu.

Kolik měl na tachometru při koupi, prameny neříkají shodně

Archiv značky u snímku píše, že Sachinidis vůz převzal v roce 1981 v Německu s asi 220 000 kilometry na tachometru, odvezl ho do Thessaloniki a jezdil s ním jako s taxíkem nepřetržitě do července 2004.

Dobová zpráva zní jinak. Spiegel Online otiskl 20. září 2004 text, podle kterého ukazoval tachometr při převzetí už 500 000 kilometrů; vůz měl být ročník 1976 a koupený ve Waiblingenu u Stuttgartu. Totéž číslo přinesla Süddeutsche Zeitung. Obě redakce se ale odvolávají na jedno sdělení tehdejšího DaimlerChrysleru, takže to nejsou dva nezávislé prameny, ale jeden ve dvou otiscích.

Rozdíl je 280 000 kilometrů a rozhodnout ho z těch textů nejde. Ani jeden neuvádí, odkud číslo má.

Neshoda je i v datu, kdy vůz dosloužil: archiv mluví o červenci 2004, kdežto Spiegel psal v září téhož roku, že ho taxikář vyřadil „loni“. A rozejde se dokonce přepis jména – archiv značky píše Sachinidis, obě německé redakce Sachinides.

Osm set jízd do Bělehradu

Zbytek příběhu drží jen ta agenturní zpráva, takže ho tenhle text uvádí s ní. Podle Spiegelu vozil Sachinidis na začátku devadesátých let svým modrobílým taxíkem v severořeckém laku přes osmsetkrát léky do Bělehradu. Motor za tu dobu vyměnil třikrát. Dojel s vozem i do Bulharska, do Švýcarska a opakovaně do Stuttgartu.

Když auto odstavil, napsal dopis členovi představenstva DaimlerChrysleru Jürgenu Hubbertovi, aby mu poděkoval. Zástupci muzea ve Stuttgartu-Untertürkheimu ho pak navštívili a Sachinidis vůz společnosti daroval; německá Wikipedie uvádí, že je dnes ve firemním muzeu ve Stuttgartu. U té věty se ale odvolává právě na zářijový text Spiegelu, který předání teprve ohlašoval na nadcházející pátek. Že vůz značka opravdu převzala, dokládá spíš její vlastní archiv: snímek v něm nese archivní číslo 2005DIG1061 a je vedený jako tiskový materiál. Sám taxikář přesedl na Peugeota, a důvod řekl bez obalu: koupil si rekreační dům u Thessaloniki a na další Mercedes už nezbylo.

Proč ho přetisky řadí k řadě 123

Záměna má důvod v kalendáři. Řada 123 se rozběhla sériově v únoru 1976 a 240 D v ní dostal označení W 123 D 24, interně typ 123.123. Předchůdce se přitom vyráběl do prosince téhož roku. Rok 1976 tedy nese obojí a zákazník si v lednu toho roku mohl vybrat z obou generací v jednom ceníku.

Motor to nerozhodne o moc líp. Obě generace mají OM 616 D 24 o objemu 2 404 cm³ a shodných 48 kW; liší se koncovka kódu (616.916 proti 616.912) a kompresní poměr 21,0 proti 21,5. Cesty se rozešly až v srpnu 1978, kdy 240 D řady 123 zmenšil vrtání na 90,9 mm, objem klesl na 2 399 cm³ a výkon stoupl na 53 kW (72 koní).

Jednoznačně se ty dvě řady poznají jinde. Palivo vozí předchůdce pod zadní podlahou, kdežto řada 123 nad zadní nápravou; objem je u obou 65 litrů. Rozvor se mezi generacemi protáhl z 2 750 na 2 795 mm.

Sedanů 240 D řady 115 vzniklo 126 148, kdežto stejnojmenného vozu řady 123 celkem 448 986. Rekord tedy nedrží ten rozšířenější z obou. Staršího 240 D vzniklo necelých osmadvacet procent toho, co nástupce, a ten podíl je vlastní dopočet z obou typových listů.