Nádrž naftového W123 pojme asi 65 litrů a kontrolka rezervy se rozsvítí při 9,5 litru

Palivová nádrž je díl, o kterém majitel neví nic, dokud se neozve. U řady 123 přitom nese několik údajů, které se z vozu samotného nevyčtou: kolik do ní jde, kdy sepne rezerva a čím se liší kus z roku 1977 od toho z roku 1983.

Šedesát pět litrů nad zadní nápravou

Nejstručněji to má typový list Mercedesu k modelu 240 D: poloha nad zadní nápravou, objem 65 litrů. Dílenský list 47-700 z tovární dokumentační sady StarTek je opatrnější: u naftových sedanů a kupé, které vede jako typ 123.1, píše „asi 65 litrů“, k tomu rezervu asi 9,5 litru, při které se rozsvítí kontrolka.

Táž tabulka má ale ještě druhý sloupec s asi 80 litry a rezervou 10,5. Označení trhu se v naskenovaném listu rozpadlo a čitelné z něj je jen rozmezí modelových let 1977 až 1979, takže víc než „větší nádrž existovala a byla vázaná na trh a ročník“ se z tohohle pramene říct nedá. Kombi má v listu vlastní oddíl, jenže právě u něj se čísla do textové podoby skenu nedostala vůbec. Týž oddíl platí i pro vozy s cizí karoserií a typové listy jim dávají 70 litrů pod zadní podlahou.

Sítko v nádrži nese vyražené slovo diesel

Palivo z nádrže neodchází volně. Na výstupu sedí sítko dotažené momentem 35 až 43 N·m, které se při každé demontáži vyfouká, prohlédne a dostane nový těsnicí kroužek. Jak je jemné, popisuje týž list u předchozí řady 115: čtvercové oko o šířce 0,6 mm, a aby se sítko nezaměnilo s tím pro benzin, je do něj vyražené slovo diesel. U řady 123 se ten odstavec neopakuje – tam už list žádá jen vyfoukání a kontrolu poškození.

Hrubé nečistoty tedy končí ještě v nádrži. Co projde, chytají dva filtry v motorovém prostoru: hlavní našroubovaný na tělese vedle hlavy válců a předfiltr vložený do hadice vlevo. Haynes je vede oba jako jednorázové a mění je naráz – v americkém plánu po 30 000 mil nebo 30 měsících, v britském po 45 000 km a u vozů vyrobených po srpnu 1982 po 60 000 km. Olej se přitom u týchž motorů mění mnohem častěji, po 7 500 km nebo po pěti měsících.

Odvzdušnění se za výroby změnilo dvakrát

Nádrž musí dýchat na obě strany a list to tak i popisuje: přetlakové odvzdušnění odvádí páry, podtlakové pouští vzduch zpátky. První provedení sedanu a kupé mělo prosté vedení se sběrnou vaničkou uvnitř nádrže. Asi od června 1978 přibyla odvzdušňovací objímka s membránou, která v nádrži zvedne tlak zhruba o 10 mbar; tankovací pistole proto vypne dřív. Tovární list k tomu dodává pokyn, který se dnes hodí znát: při opravě se objímka s membránou montuje i na starší vozy, jen se odvzdušňovací vedení musí natočit ústím dolů – a při ohýbání nesmí zalomit.

Třetí změna je vázaná na trh. Legenda výkresu vede odvzdušňovací ventil s poznámkou, že ho mají vozy pro USA od roku 1981; otevírá se při přetlaku 30 až 50 mbar a podtlaku 1 až 30 mbar v nádrži. Evropský vůz z téhož roku ho tedy nemá a hledat ho na něm nemá smysl.

Kombi řady S123 řeší odvzdušnění jinak: v levém zadním blatníku má expanzní nádobku o objemu 4,5 litru, ke které vedou dvě spojovací vedení a jedno odvzdušňovací. Páry odcházejí ven na podlaze rámu před zavěšením zadní nápravy, u kombi vpravo, u sedanu vlevo.

Ukazatel paliva je plovák a k němu jeden samostatný spínač

Snímač je ponorná trubka s plovákem: klesající hladina posouvá kluzný kontakt po dráze, odpor roste, napětí klesá a ručička jde dolů. Když hladina klesne dost, sepne ve snímači zvláštní rezervní kontakt a ukostří kontrolku rezervy. Kontrolka tedy není odečtená z odporové dráhy, je to samostatný spínač v témž snímači.

Kombi a vozy s karoserií od jiného výrobce mají v konektoru snímače navíc srovnávací odpor, aby týž přístroj ukazoval správně i nad jinak tvarovanou nádrží. Tovární list si u jeho hodnoty odporuje sám se sebou: v textu stojí 4,7 ohmu i s barevným kódem (žlutá, fialová, zlatá, zlatá), kdežto popiska téhož obrázku píše 7 ohmů. Barevný kód odpovídá textu.

Momenty a jeden rozpor mezi příručkami

Pro sedan a kupé dává tovární list matice nádrže 17 až 25 N·m, sítko 35 až 43 N·m, sací hadici 24 až 32 N·m a snímač ukazatele 35 až 43 N·m; samojisticí matice se dotahují na 26 až 34 N·m. Dílenská příručka Haynes má tutéž tabulku, ale nesamojisticí matice v ní vede na 35 až 43 N·m, tedy zhruba dvojnásobek toho, co žádá továrna. Není to chyba přepočtu: Haynes u obou řádků tiskne i americké hodnoty v ft·lb (19 až 25 a 26 až 32) a ty s jeho newtonmetry sedí. Ve sporu je bližší originálu tovární list.

Dvě věci z téhož postupu se přitom po dotažení nedají poznat. Nádrž se montuje s výztužnými plechy a podložkami, které k ní patří – bez nich se podle listu můžou držáky z nádrže vytrhnout. A pěnové proužky, na kterých leží, se lepí univerzálním lepidlem Mercedes-Benz 000 989 92 71; plsť ani nic podobného továrna výslovně zakazuje, protože pod ní nádrž koroduje.

Vlastní práce na nádrži není běžná oprava

Oba prameny mají u téhle práce varování a v obou stojí hned u prvního kroku. Tovární list posílá vypustit a vypumpovat nádrž tak, aby v ní nezůstalo žádné palivo, a dodržet bezpečnostní předpisy. Haynes je konkrétnější: opravu nádrže nebo plnicího hrdla má dělat člověk, který tuhle práci umí, protože i po vyčištění a propláchnutí v nádrži zůstávají výbušné páry. Vymontovaná nádrž proto nepatří do garáže s plynovým spotřebičem – zapálit páry stačí jeho zapalovacímu plamínku.

A proč se u naftového vozu vyplatí brát kontrolku rezervy vážněji než u benzinu: dojetá nádrž znamená vzduch v palivové soustavě, a ten se sám nevypudí. Podle Haynese se stejně jako po výměně filtrů musí odvzdušnit ruční pumpičkou – povolit šroub na tělese filtru a pumpovat, dokud z něj neteče palivo bez bublin. Než se to udělá, vstřikovací čerpadlo nemá co dodávat.

Zdroje

• Tovární dokumentační sada StarTek k řadě 123 – listy 47-700, 47-710, 47-715 a 47-720
• Mercedes-Benz Diesel 123 Series 1976 thru 1985, dílenská příručka Haynes – kapitola 1 (plán údržby, oddíly 16, 17 a 30) a kapitola 4A (oddíly 5 a 6)
• Typový list 240 D v archivu Mercedes-Benz

Anglicky psané prameny jsou přeložené a přeformulované, ne převzaté větu po větě.