Olej do naftového W123 se volí podle podnebí a s filtrem ho motor vezme až osm litrů

Čtyřicet let staré doporučení přitom není přežitek: viskozita se u OM615, OM616 a OM617 volila podle teploty vzduchu, ne podle kalendáře, a tovární čísla náplní se liší podle motoru víc, než napovídá lidové „šest litrů a dost“.

Viskozita podle podnebí

Americký návod k obsluze naftové řady 123 z tovární dokumentační sady StarTek uvádí hned na úvodní straně celoroční vícerozsahové oleje 10W-40 a 10W-50. Tabulka viskozit na straně 86 pak řadí jednorozsahové stupně SAE podle okolní teploty a v poznámce dovoluje čistou SAE 40 jen tam, kde teplota trvale drží nad +30 °C. Dílenská příručka Haynes pro naftové vozy řady 123 z let 1976 až 1985 k tomu pro americký trh přidává výkonové třídy API CC nebo CD a u konkrétní viskozity posílá čtenáře právě do návodu k obsluze podle oblasti a podnebí.

K podnebí patří i poznámka o palivu: pod bodem mrazu předepisuje návod zimní naftu a při jejím nedostatku dovoluje přimíchat petrolej, do −10 °C nejvýš 30 %. Je to dobový postup pro dobová paliva, dnešní nafta má zimní aditivaci z rafinerie.

Kolik oleje se vejde

Haynes uvádí náplň včetně filtru 6,5 litru pro atmosférické motory a 7,5 litru pro turbodiesel. Tovární návod k obsluze modelového roku 1985, který v USA platil pro turbodiesel, ale píše 8,0 litru celkové náplně při výměně oleje i filtru. Oba prameny se tedy u přeplňovaného pětiválce o půl litru rozcházejí a rozhodnout to z dálky nejde – směrodatná je ryska. Mezi horní a dolní značkou měrky je podle téhož návodu 1,5 litru, takže „doleju litr od oka“ znamená klidně čtvrtinu toho rozpětí vedle.

Intervaly: 7 500 kilometrů, v těžkém provozu polovina

Plán údržby v Haynesovi předepisuje výměnu oleje s filtrem každých 5 000 mil, tedy 7 500 km, nebo po pěti měsících – podle toho, co přijde dřív. Britská vydání po srpnu 1982 dostala 6 000 mil, tedy 10 000 km. V těžkém provozu – hodně krátkých jízd, hory, velmi vlhké podnebí – padá interval na polovinu: 2 500 mil, tedy 3 750 km, nebo dva měsíce. Tovární návod přidává ještě jednu podmínku, na kterou se dnes zapomíná: při nafte s obsahem síry nad 0,5 % hmotnosti se olej měnil častěji, protože síra okyseluje jeho zplodiny. K výměně oleje patřila i kontrola ventilové vůle, která má u těchhle motorů vlastní tovární postup.

Co má olejový okruh hlídat

Tovární list 18-005 popisuje okruh s hlavním průtokovým filtrem a u starších provedení navíc s obtokovým čisticím elementem. Za provozní teploty smí tlak na volnoběh klesnout k 0,5 baru; při přidání plynu musí okamžitě růst a na 3 000 otáčkách dosáhnout nejméně 3 barů. Obtokový ventil filtru se otevírá při rozdílu 3,5 baru mezi špinavou a čistou stranou – zanesený filtr tedy motor nezastaví, jen do něj pustí nefiltrovaný olej. Ručička tlakoměru na palubní desce je proto u naftové řady 123 užitečnější přístroj, než bývá zvykem ji vnímat.

Staré třídy už nekoupíte a nevadí to

API CC a CD z dobových předpisů se dnes už nevyrábějí; nahradily je vyšší třídy a evropské normy ACEA. Mercedes vede schválené provozní kapaliny na webu Operating Fluids, kde jsou listy schválení podle typu motoru – to je dnešní podoba dobových „Betriebsstoffvorschriften“, na které se návod odvolával. Jednorozsahové letní a zimní oleje z tabulek zmizely spolu s klimatem, které je vyžadovalo: celoroční vícerozsahový olej dělá přesně to, co tabulka řešila ruční výměnou podle sezóny.

Zdroje

• W123 StarTek CD set, tovární dokumentace k řadě 123 – americký návod k obsluze 1985 (strany 86 až 90) a list 18-005
• Mercedes-Benz Diesel 123 Series 1976 thru 1985, dílenská příručka Haynes, kapitola 1 (kapacity a plán údržby)
• Mercedes-Benz Operating Fluids, dnešní listy schválených olejů

Anglicky a německy psané prameny jsou přeložené a přeformulované, ne převzaté větu po větě.