Zadní nápravu W123 měřila továrna po nehodě na měřicím stole, když geometrie nerozhodla

Zadní kola vozu řady 123 drží dvě šikmá ramena a nosník nápravy, tedy pomocný rám na pryžových lůžkách. Ani jeden z těch dílů nemá stavitelný spoj. Tovární listy skupiny 35 proto k odklonu a ke sbíhavosti vzadu nevedou seřizovací postup – vedou kontrolní kóty, meze a větu o tom, co se s dílem stane, když je překročí.

Měřilo se po nehodě, a jen někdy

List 35-410 má v záhlaví Checking on Test Bench of Vehicles Involved in and Suspected of being Involved in an Accident, tedy kontrolu vozů po havárii a vozů z havárie podezřelých. Sáhnout po ní má dílna ve dvou případech: když se vůz kvůli těžkému poškození předku nedá proměřit na geometrii, a když měření geometrie sice proběhne, ale o zadní nápravě nic jasného neřekne. Sednou-li pak hodnoty do tolerancí, ramena ani nosník se už zvlášť nekontrolují.

Platí to i obráceně. Když je deformace vidět okem, celá sestava se na stůl nedává vůbec a jde se rovnou po dílu, o který jde. Naměřené hodnoty před opravou a po ní se zapisují do tiskopisu 800 99 510 01 z května 1979, který má pro obojí vlastní sloupec a vedle řady 123 platí i pro řady 107, 114, 115, 116 a 126.

Stůl dva krát jeden metr místo optiky

Optický obdélník vytyčovaný kolem vozu nahrazuje na dílně měřicí stůl 2 000 × 1 000 mm. Má souřadnicové díry o průměru 13 mm po 150 mm, podélně číslované 1 až 13 a příčně písmeny A až G; do nich se přišroubují kontrolní podpory. Sestava na nich stojí tak, aby ramena byla v konstrukční poloze, tedy jako u středně zatíženého vozu.

Před tím jde ven brzdový třmen s kotoučem a z nosníku se vytlačí obě přední pryžová lůžka, o kterých web psal u vůle dorazu zadní nápravy. Pak se nastavují tři kóty, pro každý model jiné. U řady 123 je rozteč kontrolních podpor 1 190 ± 0,3 mm, výška od stolu k hornímu okraji středu nosníku vpředu 314 ± 0,5 mm a výška k hornímu okraji dosedací plochy kola na přírubě poloosy 287,5 ± 0,5 mm. Sestavu drží tři zvedáčky stavitelné od 100 do 160 mm.

Házivost, odklon, sbíhavost

Kontrola má tři části. Nejdřív se úchylkoměrem na magnetickém stojánku měří boční házivost příruby poloosy vlevo i vpravo; dovolená je 0 až 0,12 mm. Když příruba mez překročí, vyndá se a do nosiče kola přijde místo ní měřicí příruba 116 589 31 21 00.

Odklon se odečítá úhloměrem se zvonovým nástavcem. Sbíhavost se měří jinak: na přírubu poloosy se přišroubuje pravítko dlouhé 750 mm, srovná se do vodorovné polohy a hloubkoměrem se změří jeho vzdálenost od hrany stolu vpředu a vzadu. Rozdíl obou čísel je sbíhavost jednoho kola, součet obou kol celková sbíhavost. Vnitřní značky na pravítku leží 185 mm od středu kola a odpovídají čtrnáctipalcovému ráfku, vnější 370 mm od středu slouží ke kontrolnímu přeměření a jejich hodnota se dělí dvěma. List k tomu tiskne převodní tabulku milimetrů na úhly: 0,5 mm je 0° 4′ 30″, 10 mm je 1° 30′.

Duben 1977 posunul obě čísla

Nosník zadní nápravy řady 123 se od dubna 1977 změnil v konzolách, ke kterým se ramena věší. Odklon celé sestavy se tím posunul asi o 15 úhlových minut do záporných hodnot a sbíhavost asi o 1,0 mm na kolo do plusu. První provedení má v tabulce odklon 0° 45′ do záporných hodnot s tolerancí ± 30′, sbíhavost na kolo + 0,5 mm a celkovou + 1,0 mm; druhé provedení má na kolo + 1,5 mm a celkově + 3,0 mm, u obou s dovolenou odchylkou ± 1,0 mm na kolo. Řádek s odklonem druhého provedení a sloupec s tolerancí celkové sbíhavosti jsou ve skenu rozpadlé, takže obě čísla odtud doložit nejdou.

Poznávací znamení druhého provedení přibylo až v lednu 1978: díra o průměru 10 mm navíc v pravé vnitřní konzole. Devět měsíců mezi oběma daty proto rozsoudí až tabulka koncových čísel podvozku pod tím. Kupé (123.043, 123.050, 123.053 a 123.150) i kombi (123.083, 123.086, 123.093, 123.183 a 123.190) v ní začínají číslem 000 001, tedy prvním vyrobeným kusem; naftový sedan 123.123 od 033 764 a benzinový 123.023 od 048 372.

Když odklon nesedí, hledá se nosič kola

Zadní ramena dělí tovární list na dva druhy a s každým počítá jinak. U plechového ramene klasické kyvadlové nápravy může být příčinou zkroucené rameno i konzola na nosníku, ale podle zkušenosti se deformace projeví hlavně odchylkou ve směru sbíhavosti. U lehkoslitinového svázaného ramene, které patří k nápravě s vyrovnáním hnacího momentu, se list vyjadřuje jednoznačněji: litý díl sám v obou směrech nepovolí, takže vada bývá v samostatném nosiči kola, v konzolách nosníku, nebo v obojím.

Z toho plyne i rozhodnutí, co se mění. Je-li nosič kola zkroucený jen mírně ve směru odklonu, smí rameno zůstat a dostane nový nosič. Přesáhne-li odchylka odklonu jeden stupeň, jde rameno ven – list to zdůvodňuje rizikem počínajících trhlin, ne geometrií.

Rameno a nosník mají vlastní listy

Když se měří jednotlivý díl, platí jiná čísla. Pro rameno je v listu 35-420 nastavovací kóta 293,5 ± 0,5 mm, odklon 0° ± 20′ a sbíhavost na kolo od − 0,5 do + 1,0 mm. K tomu má omezení, které se snadno přehlédne: obě ramena jedné nápravy smějí mít dohromady odchylku nejvýš 1,5 mm do plusu a 1,0 mm do minusu, a i to jen tehdy, když celková sbíhavost celé nápravy sedí. Kontrola je přitom pro plechové i lehkoslitinové rameno stejná.

Nosník má vlastní list 35-430. Rozteč předních uložení je u řad 123 a 126 shodně 1 290 ± 2 mm, odchylka odklonu na vnějších konzolách smí být 0 až 1,0 mm a odchylka sbíhavosti 0 až 0,5 mm. Čte se pohledem proti světlu: do díry v konzole se zasune kolík 116 589 16 15 00 a rovnoměrná světlá spára kolem něj znamená nulovou odchylku, dosednutí kolíku na okraj díry milimetr. Kontrolní podpory pro řadu 123 mají číslo 123 589 03 23 00 a jsou udělané na druhé provedení nosníku – u prvního proto kolík dosedne dřív, ve směru minusové sbíhavosti asi při 0,5 mm a ve směru plusového odklonu asi při 0,2 mm. Kdo na to zapomene, odepíše zdravý díl.

Proč se to na voze udělat nedá

Rameno se z vozu nesundá samo. Podle listu 35-310 musí nejdřív ven celá zadní náprava i s nosníkem a teprve pak se povolí matice, kterými rameno visí na nosníku; jejich moment je 120 N·m. Měření na stole tedy není alternativou k práci pod vozem, ale její poslední fáze.

Dílenská příručka Haynes pro naftové vozy řady 123 zadní geometrii neřeší vůbec – slovo alignment v ní padne jedině u přední nápravy. Její kapitola o podvozku má zadní tlumič, zadní stabilizátor a výměnu pryžového lůžka předního uložení nápravy, postup na rameno v ní není. Přesto mezi příčinami sjetého vnějšího okraje pneumatiky jmenuje ohnuté nebo zkroucené rameno a posílá právě do té kapitoly. Kupní příručka klubu VDH k tomu přidává, kde ramena po letech opravdu končí: u hodně najetých vozů s vyrovnáváním zádi bývají pod pružinami prorezlá dokola a prasklá.

Sbíhavost, která vzadu nesedí, není u řady 123 věc nastavení, ale dílu.

Zdroje

• Mercedes-Benz StarTek, dokumentační sada k řadě 123 – listy Chassis/35-310, 35-410, 35-420 a 35-430
• Larry Warren, John H. Haynes: Mercedes-Benz Diesel 123 Series 1976 thru 1985 – kapitoly 1, 10 a oddíl hledání závad
• VDH: Kaufberatung Mercedes-Benz W 123 (PDF)

Tovární listy a Haynes jsou anglicky, kupní příručka německy; údaje jsou přeložené a přeformulované, ne převzaté doslova.