U vůle dorazu zadní nápravy W123 si tovární list a Haynes odporují

Zadní náprava Mercedesu řady 123 nesedí na karoserii napevno. Celý nosník i s rozvodovkou a oběma šikmými rameny visí v pryžových lůžkách a u části vozů ho shora hlídá doraz. Právě u něj se dvě příručky rozejdou tak, že to nejde přehlédnout.

Vpředu dvě lůžka, vzadu jedno

Nosník diagonální kyvadlové nápravy drží tři pryžová lůžka. Přední dvě zapadají do vedení v podlaze rámu a zdola je přidržuje opěrná deska přišroubovaná do podlahy. Vzadu visí náprava na jediném lůžku, které je z jedné strany přišroubované na víko středu nápravy a z druhé do podlahy.

Momenty vydá oddíl C listu 35-010, psaný přímo pro model 123. Přední lůžka do podlahy 120 N·m, opěrné desky 40 N·m, zadní lůžko na víko nápravy taky 120 N·m a odtud do podlahy 30 N·m. Šrouby zadního lůžka jsou samojisticí, mají mikrozapouzdřený plastový povlak a list u nich žádá jedno jediné použití.

Doraz nedostal každý vůz

Vpředu na nosníku sedí u části vozů doraz s gumovým nárazníkem. List 35-040 ho u řady 123 jmenuje jen pro vozy s motorem 617, s motorem 616 od března 1978, s motorem 115 od září 1979 a s motorem 102. Naftový čtyřválec 615 ani šestiválec 110 v tom výčtu nestojí.

Rozdíl je i v tom, co na voze naopak není. Kusy s nastavitelným dorazem nemají gumový doraz na podlaze, který ostatní vozy mají – jeden díl je tu místo druhého, ne navíc. K čemu doraz slouží, list neuvádí. Popisuje montáž a seřízení, důvod ne.

Plechový úhelník místo měřidla

Vůle mezi gumovým nárazníkem dorazu a opěrnou deskou má být u vozu v pohotovostním stavu 2 až 3 mm. Měřidlo na to postup nemá. Místo něj si má dílna vyrobit plechový úhelník o tloušťce 2,5 mm, délce 60 mm, výšce 20 mm a šířce 10 mm.

Pak už je to pár kroků. Doraz se nasadí volně, úhelník se vsune mezi nárazník a desku, doraz se lehce zatlačí nahoru, šroub se dotáhne na 40 N·m a úhelník jde ven. Tloušťka toho plechu přitom leží přesně uprostřed předepsaného rozmezí, takže seřízení míří na jeho střed, ne na krajní hodnotu.

Haynes u téže vůle uvádí dvacet milimetrů

Dílenská příručka Haynes pro naftové vozy řady 123 tutéž vůli zná. V kapitole 1, oddílu 12 posílá čtenáře pod vůz se zavěšením zatíženým vlastní vahou a říká, že vůle mezi nárazníkem a opěrnou deskou má být přibližně 20 mm. Seřídí se podle ní povolením matice nahoře na dorazu; moment neuvádí.

Obě čísla popisují tutéž mezeru mezi týmiž dvěma díly, a přesto stojí 2 až 3 milimetry proti přibližně dvaceti. Rozhodnout to z obou pramenů nejde. Tovární hodnotu drží dva různé listy nezávisle na sobě a podpírá ji i tloušťka předepsaného úhelníku; Haynes žádnou podobnou oporu nemá. Nakolik je jeho číslo přepsané, nebo naopak myšlené jinak, se z jeho textu nepozná.

Zajímavé je i to, kam tu kontrolu každý pramen zařadil. Haynes ji má mezi pravidelnou údržbou, hned vedle zkoušky tlumičů zhoupnutím rohu vozu a prohlídky gumových manžet. Tovární listy ji vedou jako poslední krok montáže nápravy, tedy jako práci, ke které se dílna dostane jednou za řadu let.

Slisované lůžko jde ven

Pryžové lůžko, které je zmáčknuté, se podle listu 35-040 zásadně vyměňuje. U řad 107, 114, 115 a 116 se vytahuje stahovákem přes trn o průměru 10 mm a délce asi 160 mm. Model 123 má vlastní postup: lůžko se vytlačuje ven tak dlouho, dokud na ně nedosáhne dvouramenný stahovák.

Nové lůžko se potře kluznou kapalinou Naphtolen H nebo kluznou pastou Fahr, kterou tovární list vede pod číslem 000 989 08 60, a vtáhne se do nosníku přípravkem 116 589 11 61 00. Když vůz visí na zvedáku, musí se příslušné zadní kolo nadzvednout zvlášť, jinak nosník neklesne dost nízko na to, aby se nástroj vešel.

Haynes popisuje v kapitole 10, oddílu 9 totéž jinak. Staré lůžko vypáčí dvěma šroubováky, nové namaže gumovým mazivem nebo mýdlovou vodou a vtáhne montážním šroubem s maticí a několika podložkami. Tovární přípravek ani Naphtolen nežádá. Momenty pro tohle uložení jeho tabulka vede, ale čísla v ní leží odtržená od popisků, takže se z ní vzít nedají.

Když jde náprava dolů celá

Výměna předního lůžka se dá udělat na voze. Sundat celou nápravu je jiná práce: ven jde výfuk, u modelů 123.03, 123.05 a 123.09 i jeho tepelná clona, pak mezilehlá páka ruční brzdy, obě brzdové hadice, spojovací hřídel, tlumiče, pružiny a stabilizátor. Vozy s ABS mají navíc kabel snímače otáček, který se protahuje gumovou průchodkou v podlaze.

Jedno upozornění patří vozům s pětistupňovou převodovkou od října 1981. Než se spojovací hřídel vysune dopředu, musí se v přírubě uvolnit lícované objímky trnem o průměru 10 mm a délce asi 150 mm, jinak se poškodí unášecí kotouč. Na konci postupu se kontroluje hladina oleje v rozvodovce, výška vozu a seřízení světlometů.

U té výšky vozu má postup slepý konec: odkazuje na úkon 40-300, jenže skupina 40 v téhle dokumentační sadě končí u listu 40-113. Kdo chce vůz po práci přeměřit, musí si předpis najít jinde.

Zdroje

• Tovární dokumentační sada StarTek pro řadu 123 – listy Chassis 35-010 (demontáž a montáž zadní nápravy, oddíl C pro model 123), 35-040 (přední pryžové lůžko a seřízení dorazu) a 35-050 (zadní pryžové lůžko)
• Haynes: Mercedes-Benz Diesel 123 Series 1976 thru 1985 – kapitola 1, oddíl 12 (prohlídka zavěšení a řízení) a kapitola 10, oddíl 9 (výměna předního lůžka zadní nápravy)
• Mercedes-Benz W123 a hesla o motorech OM 616, OM 617, M 115 a M 102 – označení motorů a roky výroby

Tovární listy i dílenská příručka jsou psané anglicky. Údaje z nich jsou přeložené a přepsané vlastními slovy, ne převzaté doslova.