S chladivem odchází z klimatizace W123 i olej, který maže kompresor

Olej v klimatizaci se nechová jako olej v motoru: část ho chladivo odnáší do okruhu a vozí s sebou. Tovární list 83-520 z dokumentační sady StarTek k řadě 123 z toho vyvozuje pravidlo: uniklo-li chladivo, uniknul s ním nejspíš i olej, takže se náplň kompresoru kontroluje před každým doplněním soustavy.

Hranici, pod kterou se měřit nemusí, dává list taky. Doplňuje-li se za rok asi do 200 g chladiva, hladinu oleje nikdo neměří. Nad tím už tovární postup posílá hledat netěsnost. Americká dokumentace k tomu dělí klimatizace řady 123 na tři soustavy, kompresory jsou ale jen dva.

Nejdřív vypustit a nikde poblíž nemít oheň

Pracovat se podle listu 83-506 smí jen na vypuštěné soustavě, a i v ní může u některého spoje zůstat zbytkový tlak, který se má snižovat pomalu. Bezpečnostní list 83-504 přidává, co na autě té doby platí dodnes: kapalné chladivo udělá na kůži totéž co omrzlina, na oči patří brýle a vypouštět se nemá v uzavřené místnosti, protože plyn je těžší než vzduch a v montážní jámě se drží.

Dvě věty z téhož listu stojí za přečtení dvakrát. Na dílech okruhu ani v jejich blízkosti se nesmí svařovat, protože teplo vžene do soustavy vysoký přetlak. A R 12, za běžné teploty nejedovaté, se v plameni rozkládá na kyselinu chlorovodíkovou a fluorovodíkovou; mezi produkty rozkladu list jmenuje chlor a fosgen.

Poslední pokyn míří na majitele: poškozená nebo netěsná soustava se nechá vypnutá, protože kompresor se chladí a maže tím, co okruhem prochází.

York má vanu a měrku z mosazného drátu

První provedení nese v dokumentaci jméno York a má v klikové skříni olejovou vanu s kontrolním šroubem. Hladina se v ní odečítá měrkou, jenže ta v katalogu nářadí není. List ji vede jako podomácku vyrobený nástroj z mosazného drátu o průměru 3 mm, rozvinuté délky 210 mm a se třemi vruby v daných roztečích, zvlášť pro kompresor uložený vodorovně a zvlášť pro svisle stojící.

Čísla jsou tři. Minimum je 180 cm³ při hloubce 22 mm, normální stav 240 cm³ při 25 mm a maximum 300 cm³ při 28 mm. Pod dolní hodnotu se jít nesmí, nad horní taky ne, protože přebytek oleje podle listu soustavě škodí a bere jí chladicí výkon. Z výroby dostal každý kompresor asi 0,3 litru, tedy horní hodnotu; u vyměněného kusu už nemá náplň přerůst tu normální. Motorový ani strojní olej do kompresoru nepatří.

Po vypuštění soustavy se kontrolní šroub vytáčí pomalu, aby z klikové skříně odešel zbytkový tlak. Hřídel se pootočí tak, aby drážkování čepu mířilo nahoru; u kompresoru s vestavěnou elektromagnetickou spojkou, kde na drážkování vidět není, se otáčí po hmatu, dokud měrka nepropadne do nejnižšího místa skříně. Pak se měrka otře, změří se hladina a šroub jde zpátky s novým O-kroužkem navlhčeným v témž oleji, na 6 až 8 N·m.

Delco vanu nemá, a tak se náplň zjistí jedině vypuštěním

Druhé provedení je čtyřválcový kompresor Delco a liší se v tom podstatném: olejovou vanu nemá, takže část náplně za provozu koluje soustavou spolu s chladivem. Nový kus se plní 170 cm³ a kolik oleje bylo v tom starém, se nezjistí jinak než tak, že se z něj nechá vytéct. Sundaný kompresor se drží hřídelem nahoru asi deset minut a otáčení hřídele spojky vytékání urychlí.

Podle vyteklého množství se řídí všechno ostatní. Vyteklo-li ze starého kusu víc než 40 cm³ a okruh se nepropláchl, nalije se do nového kompresoru stejné množství čerstvého oleje; ten, se kterým přišel z výroby, se předtím vypustí a uschová v uzavřené nádobě. Vyteklo-li míň než 40 cm³, přijde do něj 90 cm³. Po propláchnutí okruhu prostředkem R 11 se nedolévá nic. U opravovaného kompresoru platí totéž s jednou odchylkou: nad 40 cm³ se vrací vyteklé množství a 30 cm³ navíc.

Protože olej prochází celým okruhem, odejde jeho část s každým vyměněným dílem a list dává číslo ke každému z nich: kondenzátor 50 cm³, výparník 70 cm³, sběrač se sušičem 40 cm³. Doplňuje-li se do soustavy víc než 200 g chladiva nebo se po netěsnosti plní celá, přidá se 30 cm³. Sušič jde ven i při výměně kompresoru, olej se do něj ale nelije.

Do naplněné soustavy se olej dostane olejovou pumpou přes servisní ventil, u které list žádá zjistit skutečný objem několikerým nasátím a vytlačením.

Sousední list 83-522 přidává dva pokyny, které cenu opravy zvednou. Mění-li se kompresor kvůli zadření, jde ven i potrubí s hadicemi, protože brusné částice z něj propláchnutí nedostane beze zbytku. A kompresor, do kterého se olej lil, se bere jako nový: při prvním spuštění motoru má běžet nejméně čtyři minuty jen na volnoběh, jak žádá servisní informace S 83/26 z 25. 7. 1979. Šrouby M 12 mezi kompresorem a držákem mají 60 ± 10 N·m, potrubí ke kompresoru 50 ± 3 N·m a obě hadice o velikosti 7/8 palce po 29 až 37 N·m.

Kde se prameny rozcházejí

Který vůz dostal které provedení, tovární listy neříkají a datum té změny v nich není. List 83-522 dělí postup podle motoru: York vede u šestiválce 110 i u motorů 115, 615, 616 a 617, Delco u motorů 615, 616, 617.912 a 617.952. Tytéž naftové motory tedy stojí v obou oddílech a rozhodne pohled do motorového prostoru.

Rozpor je i v jednom čísle. List 83-520 dává kontrolnímu šroubu 6 až 8 N·m, kdežto 83-522 u téhož šroubu tiskne 6 až 9. Hodnota v kilopondmetrech je v obou listech shodná (0,6 až 0,8 kpm), takže tu devítku máme za chybu skenu, ne za druhý předpis.

Druhý nezávislý pramen, dílenská příručka Haynes pro naftovou řadu 123, končí dřív, než začnou čísla. Její kapitola 3 má v oddílu 14 demontáž kompresoru: nechat soustavu vypustit v dílně, odpojit záporný pól baterie, sundat řemen, zvednout předek vozu na stojany a kompresor vyjmout zespodu. Oddíl 13 pak přiznává, že opravy klimatizace nad rámec prohlídky kondenzátoru, hadic a řemene nepokrývá, a o oleji v kompresoru v té knize není ani slovo. Odpojení baterie naopak tovární list nežádá.

Původní chladivo se dnes koupit nedá

Soustava se podle listu 83-514 plnila 1,2 kg chladiva R 12. Dnes je to slepá ulička: nařízení (EU) 2024/590 vede dichlordifluormethan (CFC-12) v příloze I mezi látkami poškozujícími ozonovou vrstvu s potenciálem poškozování 1,0 a potenciálem globálního oteplování 11 200 a jeho čl. 4 odst. 1 zakazuje výrobu, uvádění na trh, další dodání i používání látek z té přílohy. Výjimky, které nařízení připouští, míří na vstupní suroviny a na laboratorní účely, ne na doplnění klimatizace v osobním voze. Jde o dnešní znění; starší nařízení (ES) č. 1005/2009 se podle čl. 31 zrušuje.

Tovární listy na to odpověď nedávají, byly psané pro chladivo prodávané v lahvích po 7,5 kg. Bez ohledu na náplň z nich platí dál ta část o oleji: hladina se měří před plněním, ne po něm.

Zdroje

• Tovární dokumentační sada StarTek pro řadu 123, listy 83-504, 83-506, 83-514, 83-520 a 83-522 (archive.org)
• Larry Warren, John H. Haynes: Mercedes-Benz Diesel 123 Series 1976 thru 1985, kapitola 3, oddíly 13 a 14 (archive.org)
• Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2024/590 o látkách, které poškozují ozonovou vrstvu, čl. 4, čl. 31 a příloha I (EUR-Lex)

Tovární listy i příručka Haynes jsou psané anglicky. Údaje z nich jsou přeložené a přeformulované, ne opsané.