Americký W123 dostal pro Evropu místo katalyzátoru rovnou výfukovou trubku

Američan, který si vůz koupil v Německu a nějakou dobu s ním po Evropě jezdil, narazil na potíž, o které se doma dozvědět nemohl: benzin z evropských pump jeho katalyzátoru nesvědčil. Mercedes s tím počítal. Dokumentace k řadě 123 má pro takové vozy vlastní jméno, vlastní štítek a vlastní dílenský úkon.

Bezolovnatý benzin se v roce 1975 prodával ve třech zemích

Americký úřad pro ochranu životního prostředí to v tiskové zprávě ze 16. července 1975 napsal bez obalu: Kanada a Mexiko jsou kromě Spojených států jediné země, kde se bezolovnatý benzin prodává. Vůz s katalyzátorem, který jezdil kdekoli jinde, musel podle té zprávy dostat před dovozem do Států katalyzátor nový. Úřad k tomu uvádí, že olovnaté palivo funkci katalytické soustavy vážně zhoršuje, a u vozu, který na něm jel nepřetržitě, se proto předpokládá, že už federální emisní normy neplní. Čím olovo katalyzátoru a ventilovým sedlům škodí, rozebírá starší text o bezolovnatém benzinu.

Prodej sedanu řady 123 v Severní Americe začal podle anglické Wikipedie modelovým rokem 1977 a v nabídce byly typy 230, 240 D, 300 D a 280 E. Typ 230 je karburátorový čtyřválec: archiv značky ho vede jako 123.023 s motorem M 115 a u evropského provedení uvádí karburátor Stromberg 175 CDT. Právě svazek tohohle motoru má v tovární sadě skupinu, která popisuje celou americkou emisní výbavu, a v ní dva úkony o katalyzátoru.

Turistický vůz odjel z výroby bez katalyzátoru

List o přestavbě to vysvětluje jednou větou: když vozy jezdí dlouhodobě mimo Spojené státy a Kanadu, může olovnaté palivo katalyzátory poškodit, a proto je výrobce do turistických vozů vůbec nedává. Na štítku takového vozu pak stojí, že katalyzátor musí být namontovaný před dovozem do Států. Kontrolka CATALYST, která u řady 123 hlásila výměnu katalyzátorů, v listech čtyřválce nefiguruje ani jednou; vede ji svazek šestiválce M 110.

Dílenský personál mimo Spojené státy a Kanadu smí podle téhož listu výfuk z národní verze na turistickou přestavět sám. Je to jeden z mála zásahů do sériového stavu, ke kterému výrobce vydal číslovaný postup.

Katalyzátor se vyndává s hořákem v ruce

Postup začíná demontáží katalyzátoru podle sousedního úkonu. Odšroubují se matice přírubového spoje na výfukovém svodu, sundají se tepelné štíty a odpojí vedení vstřiku vzduchu na katalyzátoru. Pak jdou dolů boční podpěry na uložení převodovky, z rezonančního tlumiče se sundají gumové kroužky a celý výfuk se vyndá směrem dolů. Poslední krok je ten nepříjemný: spony nástrčných spojů se povolí, spoje se nahřejí svářecím hořákem a katalyzátor se vyndá.

O bezpečnosti u toho kroku příručka nepíše nic. Otevřený oheň pod vozem na podpěrách si žádá vychladlý výfuk a pořádně podepřenou karoserii – to je naše upozornění, v listu nestojí.

Na místo katalyzátoru se do nástrčných spojů zasune výfuková trubka 123 492 26 04 a spoj se jen lehce dotáhne. Zbytek montáže jde obráceně. Samojisticí šestihranné matice spon i příruby se mají vyměnit za nové a utahují se na 20 N·m (2 kpm). Tepelné štíty se podle poznámky v listu zpátky nemontují.

Vháněný vzduch u přestavěného vozu nemá kam jít

Americký čtyřválec fouká vzduch do výfuku, aby v něm dohořely nedopalky. Pumpu pohání klínový řemen od klikové hřídele a přepínací ventil posílá vzduch buď do kanálků v hlavě válců, nebo do katalyzátoru; přebytek jde při zpětném tlaku kolem 0,3 baru přetlakovým ventilem do atmosféry. Zkušební list téže skupiny u turistických vozů poznamenává, že přípojka, která u normálního vozu míří do katalyzátoru, vede k podlaze vozu a na jejím konci je tlumicí vzduchový filtr. Úkon o přestavbě o téhle části mlčí: uvádí jen, že se vedení od katalyzátoru odšroubuje, a kam se má potom natáhnout, neříká. Vůz přestavěný v dílně proto nemusí skončit ve stejném stavu jako ten, který odjel jako turistický přímo z výroby.

Cesta zpátky za oceán chce katalyzátor znovu

Úkon končí větou, že u vozu vráceného do Států nebo do Kanady je nutná přestavba zpět. Kdy přesně, se ale ze dvou míst téže sady čte různě. Svazek karburátorového čtyřválce má na štítku turistického vozu text, že katalyzátor se namontuje před dovozem; svazek šestiválce M 110 vede ve své skupině o emisích u téhož štítku, že se katalyzátory namontují po dovozu. Zpráva úřadu z roku 1975 mluví o vozu, který se bez nového katalyzátoru dovézt nesmí, takže blíž bude ta první věta.

Dnešního majitele dovezeného vozu tohle neváže; co u nás schválení dovezeného W123 opravdu žádá, stojí v textu o způsobilosti. Kdo ale kupuje americký kus z konce sedmdesátých let, má důvod se pod něj podívat: katalyzátor u téhle soustavy sedí pod podlahou před tlumiči a na jeho místě může být hladká trubka.

Zdroje

• Mercedes-Benz StarTek, dokumentační sada k řadě 123 (archive.org) – svazek motoru M 115, úkony 07.6-001, 07.6-050, 07.6-100, 07.6-200 a 07.6-210, identifikace vozu 00-015; svazek motoru M 110, úkon 14-001
• Working Catalysts Required on Imported Cars – tisková zpráva americké EPA ze 16. července 1975 (archiv úřadu)
• Typový list 230 / W 123 V 23 v archivu značky (typ, motor, doba výroby)
• Mercedes-Benz W123 na anglické Wikipedii, oddíl o severoamerickém prodeji

Tovární listy i zpráva úřadu jsou anglicky. Údaje z nich jsou přeložené a přepsané vlastními slovy, čísla ponechána tak, jak je uvádějí.