Benzinové W123 měly do poloviny roku 1980 karburátor Stromberg 175 CDT

Dokud v červnu 1980 nenastoupil motor M102, měly benzinové W123 200 a 230 pod kapotou čtyřválec M115 a s ním karburátor Stromberg 175 CDT s proměnným průřezem hrdla. Tovární servisní příručka k němu popisuje sytič, tlumič škrticí klapky i emisní verzi pro americký trh se zpětným vedením výfukových plynů a vzduchovým čerpadlem.

Motor přišel z předchůdce a ve W123 vydržel čtyři roky

Čtyřválec M115 nezačal u W123 - vyráběl se od roku 1968 a do řady 123 přešel z předchůdce Strich-Acht, tedy ze čtyřválcové řady W115. Ve W123 ho dostal dvoulitr 200 (typ M115.938, 70 kW, od roku 1975/76) i jeho nižší kompresní varianta M115.939, a dvaadvacítka 230 s typem M115.954 (81 kW). Sedan 200 a 230 dostal místo něj motor M102 v červnu 1980; přehled variant motoru M115 ale uvádí pro kupé 230 C a kombi 230 T rozsah výroby až do roku 1981, tedy o rok déle - přesné datum výměny u téhle karosářské verze žádný z dostupných zdrojů neuvádí.

Píst s jehlou mění průřez hrdla podle zátěže

Stromberg 175 CDT je karburátor s jedním hrdlem o průměru 45 mm (odtud číslo 175 v označení, vychází z palcové míry) a s proměnným průřezem - místo pevné trysky a klasického difuzoru v něm nad palivovou tryskou stoupá píst, který táhne kuželovou jehlu. Pro řadu 123 ho tovární sada vede v upravené verzi 175 CDTU, která má mimo jiné jehlu s označením MB (úkon 07.2-090). Podtlak pod pístem řídí membrána: čím víc vzduchu motor nasává, tím výš píst vystoupá a tím širší část jehly uvolní průřez trysky. Palivo tak dostává podobný poměr ke vzduchu v celém rozsahu otáček bez přepínání mezi tryskami, jak to dělají klasické stupňové karburátory. Při prudkém otevření plynu brzdí olejový tlumič uvnitř pístu jeho stoupání, takže podtlak na trysce na okamžik vzroste a směs se obohatí. Náplň je asi 60 cm³: u provedení s červenou zátkou v létě motorový olej a v zimě převodový olej ATF, u novějšího tlumiče se žlutou zátkou ATF po celý rok. Jak se tlumič a membrána pístu mění, popisuje samostatný článek.

Sytič řídí studený start, ne dusí motor

Automatický sytič má na krytu bimetalovou pružinu, která se podle teploty motoru sama přestavuje na jednu ze dvou zaskočných poloh škrticí páky - vyšší pro startovací obohacení za studena, nižší pro dojíždění krátce po nastartování. Karburátor navíc nasává buď studený vzduch, nebo vzduch ohřátý u výfukového potrubí, podle klapky v sacím hrdle - u starší verze z předchůdce (v příručce označené jako „model 115“) přepíná klapka na teplý vzduch už pod 15 °C, u verze upravené pro W123 („model 123“) teprve pod 40 °C. Je to jedno z mála míst, kde se tovární postup mezi předchůdcem a W123 skutečně liší - jinak je karburátor prakticky totožný. Kontrolu a seřízení sytiče podle továrních listů popisuje samostatný článek.

Emisní verze pro USA má vlastní obvod

Vozy pro severoamerický trh (v příručce „national version“) měly navíc zpětné vedení výfukových plynů, vzduchové čerpadlo vhánějící vzduch do výfukového potrubí a nádobku s aktivním uhlím, která zachytávala benzinové páry z plovákové komory. Elektromagnetický ventil přepínal odvětrání komory podle toho, jestli motor běží - za chodu šly páry zpátky do karburátoru, po vypnutí zapalování do nádobky s uhlím. Samotný karburátor má navíc elektromagnetický odpojovací ventil volnoběhu: po vypnutí zapalování ještě 6 až 16 sekund drží uzavřený přívod směsi, aby motor nedosedal a nezakašlal (takzvané dieselování).

Seřízení volnoběhu potřebuje přístroje

Příručka udává pro evropskou verzi volnoběh 800 až 900 ot./min a hodnotu CO 1,0 až 2,0 %; u severoamerické emisní verze z let 1977 až 1981 to bylo 850 ot./min a CO 0,4 až 2,0 % bez vzduchového čerpadla. Volnoběh se nesmí seřizovat na přehřátém motoru, například hned po rychlé jízdě, a CO se měří s nasazeným vzduchovým filtrem, ale s odpojeným odvětráním klikové skříně - jinak výsledek neodpovídá provozu. Regulátor zpomalovacích otáček se kontroluje s odpojenou podtlakovou hadičkou: otáčky mají vyskočit na 1 200 až 1 400 ot./min a mezera mezi pákou škrticí klapky a stavěcím šroubem zůstat kolem 0,5 mm. Plovák se seřizuje na výšku 16 až 17 mm při zatlačené jehle plovákového ventilu (samotná jehla má průměr 2,25 mm, těsnicí kroužek pod ní 1,5 mm). K seřízení dílna používala otáčkoměr, přístroj na CO a teploměr oleje - bez nich je seřízení jen odhad.

Zdroje

• Mercedes-Benz StarTek, dokumentační sada k řadě 123 (archive.org) - úkony 07.2-090, 07.2-100, 07.2-102, 07.2-110, 07.2-125, 07.2-128, 07.2-180, 07.2-182, 07.2-190 a 07.6-100
• Mercedes-Benz W123 - anglická Wikipedie
• Mercedes-Benz M115 engine - anglická Wikipedie

Tovární příručka je anglicky. Údaje z ní jsou přeložené a přepsané vlastními slovy, čísla ponechána tak, jak je uvádí.