Střed zadní nápravy W123 přišel v únoru 1981 o boční víka ložisek

Hnací moment jde u řady 123 z kardanu do skříně, které tovární dílenské listy říkají rear axle center piece, tedy střed zadní nápravy. Je v ní talířové kolo, pastorek a diferenciál a ven z ní vedou dvě poloosy ke kolům. Vpředu i vzadu je střed přišroubovaný k nosníku diagonální kyvadlové nápravy, vzadu ho ke dnu karoserie drží ještě vlastní pryžové uložení.

Malý střed, velký střed a od února 1981 ještě jeden

Tovární list 35-500 z dokumentační sady pro řadu 123 dělí skříně diagonálních kyvadlových náprav na tři provedení a popisuje, čím se poznají. Velký střed má odvzdušnění vpravo na tělese a obě boční víka ložisek přišroubovaná osmi šrouby; ve výčtu modelů, které ho dostaly, řada 123 není. Malý střed s bočními víky drží každé víko šesti šrouby a odvzdušnění má na zadním víku skříně. Tohle provedení měl W123 sériově do ledna 1981 a podle téhož seznamu i jeho předchůdci W114 a W115.

Od února 1981 nastoupil u řady 123 malý střed bez bočních vík ložisek. Liší se ještě v jedné věci: radiální těsnicí kroužky v něm mají větší průměr a jinak vedený spirálový závit. Není to skříň vymyšlená kvůli W123 – do řady 126.02 ji podle listu Mercedes montoval už od ledna 1980.

Tentýž list nese i tabulku převodových poměrů po jednotlivých typech. Ve veřejně dostupném skenu se ale její sloupce rozpadly a poměr se ke konkrétnímu vozu přiřadit nedá, takže tady žádný neuvádíme.

Litr hypoidního oleje a hladina po okraj plnicího otvoru

Dílenský list 35-520, který má vlastní oddíl přímo pro model 123, předepisuje hypoidní převodový olej SAE 90 a objem jeden litr. Plní se plnicím otvorem, dokud olej nezačne přetékat přes jeho okraj; jiné měřidlo hladiny rozvodovka nemá. Dílenská příručka Haynes pro naftové vozy řady 123 uvádí totéž mazivo a 1,01 litru, ale výslovně dodává, že je to údaj přibližný a rozhoduje hladina v otvoru.

Bezúdržbová ta skříň není. Haynesův plán údržby žádá kontrolu hladiny po každých 7 500 km, u britských vozů vyrobených po srpnu 1982 po 10 000 km. Výměna oleje připadá v britském sloupci na 45 000 km a u vozů vyrobených po srpnu 1982 na 60 000 km; americký sloupec téhož plánu počítá s 30 000 mílemi nebo třiceti měsíci, tedy zhruba 48 000 km v našem přepočtu. Kvílení, které se mění s rychlostí vozu, vede Haynes v seznamu závad jako příznak nedostatku oleje.

Těsnění pastorku se dotahuje podle třecího momentu

Výměna radiálního těsnicího kroužku na pastorku má v listu 35-530 pořadí, které se obrátit nedá. Ještě před demontáží se změří třecí moment celého rozvodu a zapíše se; poloosy u toho musí být zhruba vodorovně a destičky ani čelisti ruční brzdy se nesmějí o nic dřít. Nová drážkovaná matice se pak dotahuje tak dlouho, dokud se zapsaný třecí moment nevrátí. Utáhnout ji o kus víc znamená sešlápnout pružnou distanční objímku pod ní a muset ji vyměnit. Dolní mez tovární list klade na 180 N·m, a když se jí při správném třecím momentu nedosáhne, patří objímka ven i tak. Haynes žádá u téže matice rovněž dodržet mez z tabulky momentů a popisuje navíc náhradní postup pro dílnu bez měřidla – provázek namotaný na čep příruby a siloměr.

Samotný kroužek se za výroby změnil: od listopadu 1979 se podle listu dodávají už jen kroužky s vratným olejovým závitem a pogumovaným plechovým pláštěm a s tou změnou zmizel broušený závit na přírubě kardanu. Plášť se před naražením potírá kluzným prostředkem nebo hypoidním olejem.

Co se při demontáži zničí nejdřív

List 35-520 dává varování rovnou do kroku, ve kterém se poloosa vytahuje z příruby: poloosa nesmí spadnout dolů, protože se tím poškodí těleso vnitřního kloubu a začne z něj téct. Tlumiče se přitom neodpojují, drží celou nápravu. Svěrný kotouč pod hlavou šroubu poloosy je na jedno použití a při montáži se pod hlavou naolejuje; samojisticí matice a šrouby se rovněž mění zásadně za nové.

Momenty z téhož listu: pryžové uložení na střed 120 N·m, střed na nosník nápravy samojisticími maticemi 100 N·m, pryžové uložení k podlaze 30 N·m, šrouby poloosy do příruby 30 N·m, svěrná matice kardanu 30 až 40 N·m a pevný třmen brzdy 90 N·m. U prvního provedení pryžového uložení, které drží šroub s vnitřním šestihranem a zúženým dříkem, žádá list 35-540 dokonce 140 N·m. Haynesova tabulka má pro tatáž tři uložení 119, 100 a 30 N·m (89, 74 a 22 ft·lb), tedy u toho prvního o newtonmetr míň než továrna.

Vozy s ABS mají snímač otáček přímo ve skříni

Postup demontáže má vlastní větev pro vozy s protiblokovacím systémem: snímač otáček sedí v tělese rozvodovky a snímá ozubený rotor na pastorku. Vyšroubuje se šroubem s vnitřním šestihranem, při zpětné montáži se mění O-kroužek i ten šroub a na magnetické hraně snímače nesmí zůstat kovová nečistota. Haynes tutéž větev zná taky, jen ji podmiňuje tím, jestli je snímač otáček na rozvodovce vůbec namontovaný. Podle německé Wikipedie byl u řady 123 systém ABS k dispozici od roku 1980 za vysoký příplatek; pramen k té větě heslo neuvádí, doložená je tím pádem jen existence obou variant v dílenské dokumentaci.

Co řekne olej, který vyteče

Zevnitř té skříně nevidí nikdo nic, dokud se neotevře, takže jediná zpráva o jejím stavu vyteče spolu s olejem. Haynes proto zakončuje postup pokynem prohlédnout vypuštěný olej na kovové částice a třísky: když v něm jsou, patří skříň na pořádnou prohlídku, ne jen na dolití. A protože vůz stejně visí na zvedáku, je to jediná chvíle, kdy se dá bez práce navíc přečíst i počet vík a poloha odvzdušnění.

Zdroje

• Tovární dokumentační sada Mercedes-Benz StarTek pro řadu 123 – dílenské listy 35-500 (provedení středu zadní nápravy), 35-520 (demontáž a montáž středu, model 123), 35-530 (výměna radiálního těsnicího kroužku na pastorku) a 35-540
• Larry Warren, John H. Haynes: Mercedes-Benz Diesel 123 Series 1976 thru 1985 – kapitola 1 (plán údržby, mazivo a objem, výměna oleje) a kapitola 8 (rozvodovka, poloosy, těsnicí kroužky, tabulka momentů)
• Mercedes-Benz Baureihe 123 na německé Wikipedii – zavěšení náprav, dostupnost ABS
• Mercedes-Benz W123 na anglické Wikipedii – přehled řady a jejích karosářských variant

Tovární listy i Haynes jsou anglicky; údaje z nich jsou přeložené a převyprávěné, ne opsané.