Vybitá baterie zamrzne podle tovární příručky řady 123 už při dvanácti stupních mrazu

Baterie se v zimě nepokazí, jen se ukáže, jak na tom byla celý rok. U naftového vozu si navíc svoje vezmou žhavicí svíčky ještě dřív, než se vůbec roztočí startér. Tovární dokumentace řady 123 na to má vlastní list, úkon 54-005 v dokumentační sadě StarTek, a stav baterie v něm nerozhoduje voltmetr, ale hustoměr.

Hustota kyseliny říká, kolik v baterii zbývá

List začíná prohlídkou zvenčí, jestli baterie někudy netéče, a hladinou elektrolytu, která má sahat po rysku. Když se doplňovala destilovaná voda, má se baterie potom dobít až do plynování. Teprve pak se měří hustota kyseliny, a to v každém článku zvlášť.

stav nabití	mírné pásmo	tropy	co s tím
nabitá	1,28 kg/dm³	1,23 kg/dm³	nic
poloprázdná	1,20 kg/dm³	1,16 kg/dm³	dobít
vybitá	1,12 kg/dm³	1,08 kg/dm³	dobít ihned

Hodnoty platí při 20 °C a u nabité baterie k nim list připouští odchylku 0,01 kg/dm³ na obě strany. Teplota se do výsledku promítne sama: na každých 15 °C rozdílu se naměřená hustota posune o 0,01. Příklad je přímo v listu – při teplotě kyseliny 34 °C je hodnota vztažená ke 20 °C o 0,01 vyšší, než co hustoměr ukázal. Kdo měří v chladné garáži nebo hned po jízdě, má tedy k číslu ještě jeden krok navíc.

Rozdíl mezi články prozradí, co je uvnitř

Hustota má vyjít ve všech článcích stejně a na odchylkách list staví rozpoznání vadné baterie. Jeden článek znatelně níž než ostatní znamená podle něj zkrat v tom článku. Dva sousední články níž (list bere za příklad druhý a třetí) znamenají prasklou stěnu mezi nimi: netěsná přepážka a spojka nad ní se chovají jako vodič, kterým se ty dva články samy vybíjejí.

Kyselina je žíravina a nad články se drží vodík. Otevřený oheň, cigareta ani jiskra k baterii nepatří a brýle a rukavice ano – to je pokyn z obou příruček, ne opatrnost navíc.

Zkouška zatížením přijde na řadu až nakonec

Zkoušet baterii velkým proudem se podle listu smí teprve tehdy, když předchozí kroky žádnou závadu nenašly, a jen když je hustota ve všech článcích stejná a nejméně 1,24 kg/dm³. Zkušební proud je zhruba trojnásobek kapacity:

kapacita	44 Ah	55 Ah	66 Ah	88 Ah	90 Ah
zkušební proud	135 A	165 A	200 A	265 A	270 A

Po deseti sekundách se odečte napětí. Při hustotě 1,24 kg/dm³ nesmí klesnout pod 9 V, při 1,28 kg/dm³ pod 10 V. Napětí se má za těch deset sekund ustálit; drobné kolísání list nezajímá, ale znatelný propad nebo zhroucení znamená vadnou baterii. Kapacity v tabulce list neváže na model ani na rok výroby – jaká baterie ve voze je, se čte z jejího štítku.

Nabíjecí proud je desetina kapacity

Nabíjí se jedině stejnosměrně a s baterií odpojenou od elektrické soustavy vozu, plus na plus a minus na minus. Proud má být desetina kapacity, tedy 5,5 A u pětapadesátiampérhodinové baterie. Při dobíjení smí být vyšší, ale jen do chvíle, než začne plynování, které list klade na 2,4 V na článek. Nabíjí se tak dlouho, dokud hustota a napětí během dvou hodin ještě rostou.

Americká dílenská příručka Haynes pro naftové vozy řady 123 z let 1976 až 1985 k tomu přidává dvě věty, které tovární list nemá: s připojenou nabíječkou se motor nestartuje a před nabíjením se odpojují oba kabely. Odpojuje se u ní nejdřív záporný kabel, připojuje nejdřív kladný.

Kolik mrazu baterie snese

U odstavení vozu má list tabulku, která se hodí před zimou i bez odstavení. Udává, do jaké teploty elektrolyt nezamrzne, a rozdíl mezi řádky je propastný.

stav nabití	mírné pásmo	tropy
nabitá	−65 °C	−40 °C
poloprázdná	−30 °C	−13 °C
vybitá	−12 °C	−6 °C

Vybitá baterie tedy zamrzá při teplotě, jakou u nás dá běžná lednová noc. Odstavuje-li se vůz na delší dobu, chce po majiteli list tři věci: hustotu nejméně 1,26 kg/dm³ (v tropech 1,21), odpojený záporný pól, aby baterii nevysál klidový odběr nebo hodiny, a dobití po třech měsících. Vybitá baterie se nemá odložit ani na chvíli – desky se zasulfátují a to je začátek jejího konce.

Americký návod k obsluze z téže sady klade bod zamrznutí vybité baterie zhruba na −10 °C a zamrzlou ji před startováním z cizí baterie nechává nejdřív rozmrazit.

Když nedobíjí, alternátor je na řadě poslední

Haynes má na kontrolu dobíjení vlastní postup a začíná v něm zase u baterie: svorky, hustota kyseliny, vodiče u alternátoru, stav a napnutí řemene, dotažení držáků, a teprve pak se poslouchá, jestli alternátor nedělá nezvyklý hluk. Až potom přijde voltmetr na pólech baterie. Při stojícím motoru má ukázat aspoň 12 V, po zapnutí klíče má napětí lehce klesnout a při vyšších volnoběžných otáčkách vystoupat asi o 2 až 3 V nad klidovou hodnotu. Po rozsvícení světel se nemá výrazně hnout. Nezvedne-li se vůbec, je podezřelý alternátor; roste-li dál s otáčkami nebo drží nad 18 V, je podle příručky vadný regulátor napětí v něm. Že alternátor točí, se dá na naftovém voze poznat i jinak – otáčkoměr bere signál z jeho svorky W.

Slabé dobíjení umí předstírat i zkorodovaný spoj na kostře, protože proud se přes něj vrací z celého vozu. Kde takové spoje na řadě 123 sedí, vede tovární seznam zemnicích bodů.

Baterie s ochranou proti přeplnění se doplňuje jinak

Poslední oddíl listu patří bateriím s gumovými membránami a odvzdušňovacími kanálky v hrdle víka. Voda teče do článku štěrbinami a vytlačený vzduch odchází čtyřmi otvory; jakmile hladina dosáhne rysky „max“, kanálky se uzavřou, v článku zůstane vzduchový polštář a další voda už dovnitř nenateče. Hladina se u nich čte z rysek na boku skříně, ne pohledem dovnitř. Membrána se nesmí propíchnout ani vyndat a zátky ze starší baterie bez téhle ochrany se do víka nedávají, protože mají odvzdušňovací otvor navrchu. Hustota se měří odsávací baňkou hustoměru prostrčenou skrz trojitě proříznutou membránu, která se po vytažení zase uzavře; list u toho uvádí mez 9 mm, ale co přesně se tou kótou měří, ukazuje jen obrázek, který textová podoba skenu neobsahuje.

Pod baterií se drží voda

Kupní příručka německého klubu (VDH, Kaufberatung W123) upozorňuje, že zadní odtok u čelní stěny se ucpává u všech provedení. Nečistota se pak drží právě pod posilovačem brzd a pod baterií a proreziví odtud do kabiny. Kdo baterii vyndává, vidí na to místo shora; patří k místům, kde koroze řady 123 začíná.

Zdroje

• Tovární dokumentační sada StarTek k řadě 123, list 54-005 Battery test, service and maintenance
• Larry Warren, John H. Haynes: Mercedes-Benz Diesel 123 Series 1976 thru 1985, kapitola 1 oddíl 5 a kapitola 5 oddíly 2, 4 a 9
• VDH: Kaufberatung W123 (PDF)
• Mercedes-Benz W123 na anglické Wikipedii

Oba dílenské prameny jsou cizojazyčné; údaje z nich jsou přeložené a přepsané vlastními slovy. Postupy jsou převzaté z dokumentace, ne z vlastní zkoušky na voze.