W123 Dílna 2. 8. 2026 5 min čtení

Vůle ve volantu W123: než se sáhne na převodku, přijdou na řadu čepy

Řízení řady 123 vede od kuličkové převodky přes spojovací tyč a mezilehlou páku ke dvěma táhlům. Vůle na věnci volantu je součet šesti kulových čepů, dvou pouzder a převodky, takže sama o sobě neřekne, co je vadné. Dílenská příručka pro naftové vozy z let 1976 až 1985 popisuje, jak se hledá místo, ve kterém se pohyb ztrácí.

Volant Mercedesu řady 123, ročník 1982. Vůli, kterou ruka nahmatá tady, dělá obvykle něco o dva metry dál. Foto: Aditya Oberai, Wikimedia Commons (CC BY-SA 4.0)

Prospekt na naftové verze, který Daimler-Benz vydal v srpnu 1981, shrnuje řízení řady 123 do pěti hesel: kuličková převodka, tlumič řízení, polstrovaná deska na náboji volantu, deformovatelná trubka sloupku a převodka uložená daleko za přední nápravou. Posilovač stojí v seznamech výbavy 200 D i 240 D pod řádkem „na přání“. Sériově ho čtyřválce podle německé Wikipedie dostaly teprve v září 1982, při velké modernizaci řady.

Šest čepů, dvě pouzdra, jedna převodka

Převodka sama koly netočí. Na výstupní hřídeli má páku řízení, z ní vede napříč vozem spojovací tyč k mezilehlé páce na druhé straně a z obou pák jde vlastní táhlo k rameni těhlice. Plyne to z popisu demontáže v dílenské příručce Haynes pro naftové vozy z let 1976 až 1985: u převodky i u mezilehlé páky se odpojuje jednak spojovací tyč, jednak konec táhla.

Kulových čepů je tedy šest, počítají-li se oba konce spojovací tyče i obou táhel. Mezilehlá páka k tomu běží v pouzdrech, která podle příručky někdy vyjdou ven jen kladivem a mosazným trnem. Vůle na věnci volantu je součet všech těch míst naráz, takže sama o sobě neřekne, který díl je vytlučený.

Příznaky, které příručka jmenuje

Haynes jich uvádí čtyři a vztahuje je na zavěšení i řízení dohromady: vůle na volantu, než přední kola vůbec zareagují; přílišné kolébání v zatáčkách; pohyb karoserie na nerovné vozovce; a zadrhnutí v některé poloze při otáčení volantem. To poslední je jiná vada než první tři – nepatří k vůli, ale k zadírání, a hledá se jinde.

Jak se hledá místo, kde se pohyb ztrácí

Příručka na to má dva postupy a oba se dělají se zvednutou přídí. Vůz musí stát na podpěrách, ne na zvedáku, a zadní kola musí být zajištěná. Ten pokyn se v kapitole opakuje u každého kroku, který se dělá zespodu.

První postup je ve dvou lidech: jeden otáčí volantem ze strany na stranu, druhý zespodu sleduje, jestli se členy přenosu pohybují volně, o něco nedřou a nezadrhávají. Když řízení na pohyb volantu nereaguje, hledá se, ve kterém místě se pohyb ztratil. K témuž kolu patří i kontrola dotažení šroubů převodky; jsou přístupné z levého předního podběhu.

Druhý postup jde po čepech jednotlivě. Přední kolo se chytne rukama a střídavě natáčí do obou stran; jakmile se ukáže vůle, projde se konec po konci, který ji dělá.

Manžety: co vyteče, se nedoplní

Podvozek ani řízení téhle řady nemají mazací hlavice. Příručka to říká rovnou – díly jsou mazané na celou životnost a pravidelně se maže jen přední ložisko kola. Tím je dané, k čemu manžety na čepech jsou: drží uvnitř to jediné mazivo, které tam kdy bude. Natržená nebo netěsná manžeta proto podle příručky brzy vede k poškození řízení a zavěšení, protože mazivo z kloubu odejde.

Olej v převodce a hladina v posilovači

Převodka bez posilovače má vlastní olejovou náplň a kontrolní otvor. Postup podle příručky: kola se srovnají do přímého směru, vyšroubuje se zátka v převodce a hladina má sahat ke spodní hraně otvoru. Doplňuje se převodový olej – seznam doporučených maziv uvádí hypoidní olej SAE 90 s poznámkou, že konkrétní schválené značky má říct prodejce.

U posilovače se místo toho kontroluje nádobka, kterou příručka umisťuje za chladič v přední části motorového prostoru. Kola mají stát v přímém směru, motor je vypnutý a zahřátý na provozní teplotu, hladina patří k rysce pod okrajem nádobky. Když je třeba dolévat často, hledá se netěsnost – na hadicích, na jejich spojích, na čerpadle a na samotné převodce.

Po každém zásahu, při kterém se rozpojí hydraulické vedení, se soustava odvzdušňuje. Příručka na to jde ve dvou krocích: nejdřív se se stojícím motorem několikrát protočí volant z dorazu na doraz a doplní hladina, dokud klesat nepřestane. Teprve pak se nastartuje, motor běží na zvýšeném volnoběhu a volantem se otáčí ze strany na stranu bez dojetí na dorazy. Nádobka přitom nesmí vyschnout.

Jedno číslo, dvě různá zadání

Utahovací moment šroubů převodky uvádí táž kniha na dvou místech odlišně. V kapitole o pravidelné údržbě stojí 72 až 81 N·m (53 až 60 ft·lb), v kapitole o zavěšení a řízení 69 až 80 N·m (51 až 59 ft·lb). Který z nich platí, kniha neřeší. Rozdíl je malý, ale ukazuje, proč se momenty nepřebírají z druhé ruky: do dílny patří číslo z dílenské dokumentace k danému vozu, ne to, které vyjde jako první.

Seřídit jde, ale jen kousek

Klubová kupní příručka k řadě 123, kterou vydal německý klub majitelů a jejíž ceny jsou výslovně ke stavu ledna 2002, odbývá převodku jednou větou: seřídit se dá jen omezeně. Přidává k tomu poznávací znamení – když se volant po zatáčení sám čistě nevrátí do přímého směru, je řízení podle ní už seřízené příliš.

Haynes k tomu mlčí. Jeho kapitola o zavěšení a řízení má demontáž a montáž převodky, mezilehlé páky, spojovací tyče, táhel i tlumiče řízení, ale postup seřízení převodky v ní není. Kdo hledá, čím a o kolik se dotahuje, nenajde to ani v jedné z těch dvou knih – patří to do dílenské dokumentace.

Výměna konce táhla

Postup podle příručky: zajistit zadní kola, zvednout příď a podepřít ji, sundat kolo, vyndat závlačku a matici a stahovákem oddělit konec táhla od ramene těhlice. Pak se povolí svorník svorky a konec se vyšroubuje – ale napřed se jeho poloha označí bílou barvou, nebo se spočítá počet otáček, o kolik se vytočil. Nový se zašroubuje do téže polohy, dotáhne se svorka, čep se osadí na rameno těhlice a zajistí novou závlačkou. Geometrie se pak stejně nechává změřit – označení je vodítko, ne měření.

U spojovací tyče přidává příručka jednu věc navíc: než se vyjme, odpojí se tlumič řízení a poznamená se poloha podložek a krytek. A po zpětné montáži převodky se zkouší plný rejd na obě strany – páka řízení nebo mezilehlá páka má dosednout na dorazy na příčníku. Když nedosedne, jsou podle příručky táhla nestejně dlouhá a vůz patří na geometrii.

V jakém pořadí se do toho pouštět

Naše hodnocení: pořadí kroků určuje cena. Prohlídka manžet, dotažení šroubů převodky a zkouška vůle na jednotlivých čepech nestojí nic a zbaví většiny dohadů; převodka je z celé soustavy nejdražší díl a přijde na řadu poslední. A jedna zkouška se dá udělat ještě dřív, než se vůz vůbec zvedne: sledovat, jestli se volant po zatáčce vrací sám. Podle klubové příručky to rozliší vůz, na kterém vůli nikdo neřešil, od vozu, kde ji už někdo řešil dotažením převodky. Do kupní prohlídky se to vejde snadno.

Zdroje

Anglické a německé podklady jsme přeložili a přeformulovali. Popsané postupy pocházejí z dílenské a z klubové příručky, ne z vlastní práce na voze.