Do silnějšího naftového motoru W123 patří jen ventilová pružina se žlutým značením

Naftové motory OM615, OM616 a OM617 mají ventilový rozvod postavený tak, že se pružina vyndá dvěma plochými klíči. Konec dříku ventilu má závit a na něm sedí pojistná matice a nad ní krytková matice, kterou se zároveň seřizuje ventilová vůle. Miska pružiny leží pod oběma, takže se pružina uvolní odšroubováním, ne stlačením. Stahovák ventilových pružin sice Haynes vede v seznamu nářadí pro generální opravu, ale v postupu pro tyhle motory po něm nesáhne ani jednou.

Každý ventil má pružinu a Rotocap

Tovární úkon 05-250 popisuje sestavu stručně: každý ventil má jednu pružinu a jeden Rotocap. K čemu ten díl přesně je, list neuvádí; přidává jen doporučení vyměnit u motorů s vysokým nájezdem Rotocapy spolu s pružinami. Znění je shodné v listu pro čtyřválce i v listu pro pětiválec.

Příručka Haynes pro naftové vozy řady 123 kreslí tutéž sestavu, ale Rotocap v ní má jen výfukový ventil a v postupu k němu stojí dovětek „je-li jím vůz vybaven“. Tovární listy takovou výhradu nemají ani v jednom ze dvou provedení. Kdo díl objednává, měl by se tedy podívat, co na konkrétním motoru opravdu je.

Dvě pružiny, dvě barevné tečky

Poznat se dají na první pohled. Pružina s číslem dílu 180 053 06 20 nese dvě tečky, buď obě zelené, nebo fialovou a zelenou; pružina 615 053 01 20 má obě žluté, nebo fialovou a žlutou. Ta druhá patří motorům se zvýšeným výkonem, tedy do téhož dělení, jaké rozhoduje i u tvaru předkomůrky.

Tabulka údajů v úkonu 05-260 dává ke každé z nich čísla. Slabší pružina má vnější průměr 30,2 mm, drát 3,8 mm, volnou délku 50,5 mm a předpjatou 29,9 mm; nová dá při té délce sílu 463 až 530 N a mez je 417 N. Silnější má 30,4 mm, drát 3,9 mm, volnou délku 51,2 mm a předpjatou 28,0 mm, nová 589 N a mez 530 N. Měří se zkoušečkou pružin nebo siloměrem, a to silou při předepsané délce.

Zákaz je jednosměrný. Do motoru se zvýšeným výkonem se slabší pružina 180 053 06 20 montovat nesmí, kdežto silnější 615 053 01 20 příručka připouští i v motoru se základním výkonem.

Které motory to jsou, říká každý list jinak přesně. Čtyřválcový mluví obecně o motorech se zvýšeným výkonem, kdežto pětiválcový datuje: silnější pružiny se montují na motor 617.950 od ledna 1979, konkrétně od koncového čísla podvozku 006 303, a na motory 617.951 a 617.952 od začátku výroby. Rozhoduje tedy číslo podvozku, ne rok vozu.

Krytková matice má tři provedení a jedno je povinné

Poškozená krytková matice patří ven a na výběr jsou tři verze: první s malou dosedací plochou, druhá nahoře zesílená a s větší plochou, třetí zesílená a tvrdě chromovaná, poznatelná stříbrnou barvou. Motory s vačkovým hřídelem z tvrzené litiny a s vahadly s tvrdou návarovou plochou smějí mít podle listu jen chromované provedení. Naopak chromovaná matice se hodí i na motory, které mají vahadla indukčně kalená a chromovaná. Náhradní díly se podle poznámky v obou listech dodávají už jen v chromovaném provedení; jeden list u toho jmenuje sklad v Esslingen-Mettingen, druhý v Sindelfingenu.

Jak se pružina dostane ven

Postup začíná sundáním víka hlavy. U vozů s automatickou převodovkou a podtlakově řízeným modulačním tlakem se přitom odpojují podtlaková vedení na přepínacím ventilu a příručka u toho varuje, aby se nezaměnila; spoje i hadičky jsou barevně značené. U řady 123 s automatem 722.303 se stahuje společný konektor podtlakových vedení a z držáku se vytáhne bovden.

Pak jdou ven vahadla i s jejich stojany. Vačkový hřídel se předtím natočí tak, aby vrcholy vaček nemířily na vahadla; sestavy se značí, protože každé vahadlo patří zpátky na své místo. Tady má tovární list poznámku, která práci umí prodražit: výměna vahadel si vyžádá i výměnu vačkového hřídele, a jen u vahadel s tvrdou návarovou plochou se mění pouze ta poškozená.

Píst příslušného válce se pak postaví na horní úvrať. Proč, to list neříká. Motorem se otáčí buď nástrčným klíčem 27 mm na klikovém hřídeli, nebo ručním spínačem u startéru. Sousední úkon o seřízení vůle, který sahá po témž spínači, má jako vlastní krok táhlo start-stop v poloze stop a klíč zapalování na nule; v úkonu o pružinách ten pokyn není.

Na misku pružiny se nasadí přidržovací klíč 615 589 00 03 00. Krytková matice se odšroubuje ventilovým klíčem 14 mm, přičemž druhým stejným klíčem se přidržuje pojistná matice pod ní. Po odšroubování pojistné matice jde miska i pružina z dříku ven. Haynes popisuje tentýž hmat na sundané hlavě a výslovně žádá povolovat pomalu, dokud tlak pružiny nepovolí.

Při montáži se pružina vkládá hustěji vinutými závity k hlavě, což znamená barevnými tečkami nahoru. Obě příručky se na tom shodnou a Haynes to má i na obrázku. Výstupek na misce musí zapadnout do drážky v dříku ventilu, jinak sestava nedosedne. Nakonec se vrátí vahadla, dotáhnou se stojany momentem 38 N·m, seřídí se ventilová vůle a nasadí víko hlavy: matice na 15 N·m, u motoru 615 šrouby na 5 N·m.

Kde se prameny rozcházejí

Rozměry pružin uvádí Haynes shodně s továrnou na kus, včetně obou barevných kódů. Sílu pružiny ale nemá, takže jeho měřítko je jiné: kontroluje opotřebení konců a důlky a pak měří volnou délku, přičemž kratší pružina je podle něj sesedlá a nepatří zpátky. Tovární list měří sílu při dané délce a má k ní mezní hodnoty. Podle Haynese tedy stačí posuvné měřítko, kdežto tovární postup chce zkoušečku pružin nebo siloměr.

Moment stojanů vahadel obě příručky uvádějí shodně, 38 N·m, Haynes k tomu přidává převod na 28 librostop. Je to jedno z mála čísel kolem hlavy, kde se prameny nemusí srovnávat.

Postup ani hodnoty tady nejsou z práce na voze, ale z dokumentace. Kdo pružinu mění kvůli podezření na stav motoru, měl by mít nejdřív změřený kompresní tlak. O stavu jádra motoru řekne víc než kterýkoli jednotlivý díl rozvodu.

Zdroje

• Mercedes-Benz StarTek, dokumentační sada k řadě 123 – úkony 05-250 a 05-260 ve složkách motorů 615 a 617, úkon 05-235
• Mercedes-Benz Diesel 123 Series 1976 thru 1985, dílenská příručka Haynes – kapitola 2, část B, oddíly 7 až 10 a tabulka údajů

Tovární úkony i příručka Haynes jsou anglicky; údaje z nich jsou přeložené a přeformulované, ne opsané.