W123 / W126 / W116 Dílna 5 min čtení
Tovární postup seřizuje snímač horní úvrati ve W123 přes ventil opřený o dno pístu
Snímač horní úvrati sedí u naftových motorů řady 123 na destičce, kterou jde posunout. Tovární úkon 03-345 jeho polohu kontroluje úchylkoměrem opřeným o dřík sacího ventilu prvního válce; ventil přitom leží na dnu pístu. Hledá se poloha 3,63 mm za úvratí, kde má kolík zapadnout do aretačního přípravku.

Naftový W123 má vpředu na motoru snímač, o kterém většina majitelů neví. K čemu je, dílenské listy neříkají. Odpověď dává až americké schéma zapojení pro modelový rok 1982: vede ho pod zkratkou TDC a jeho zesilovač klade do víčka diagnostické zásuvky. Snímač tedy hlásí polohu klikové hřídele ven, do dílenského přístroje.
Snímač přitom nesedí pevně. Drží na destičce, která se dá povolit a posunout – a právě proto má v tovární dokumentaci vlastní kontrolní úkon.
Kolík nestojí pod snímačem v úvrati, ale kus za ní
Úkon 03-345 se ve svazku pro pětiválec 617 jmenuje kontrola a oprava nastavení posuvné destičky snímače horní úvrati a hned v úvodu má větu, která celou práci vysvětluje: kolík ve vyvažovacím kotouči má stát přesně pod snímačem, když je kliková hřídel dvacet stupňů za horní úvratí. Kolík tedy projde pod snímačem až za úvratí, ne v ní.
Ve svazku pro čtyřválce 615 a 616 se tahle věta do textové podoby skenu nedostala vůbec. Kdo má po ruce jen tenhle svazek, ten úhel z něj nevyčte. Hodnota, na kterou se měří, je přitom v obou shodná. Liší se, kde kolík vlastně je: čtyřválcový list mluví o kolíku v tlumiči kmitů, pětiválcový o kolíku ve vyvažovacím kotouči.
Kdy se kontrola dělá, vypisuje čitelně taky jen pětiválcový svazek. Jsou to tři případy: výměna samotné posuvné destičky, výměna klikové hřídele i s vyvažovacím kotoučem a tlumičem kmitů, a kompletace základního motoru. Ve svazku čtyřválců zbyla z týchž tří bodů jen písmena a), b) a c).
Měří se na ventilu, který leží na dnu pístu
Nejzajímavější na postupu je to, čím se poloha pístu měří. Úchylkoměr se do válce nedostane, takže tovární list použije jako prodlouženou ruku sací ventil prvního válce: sundá se jeho pružina, ventil se nechá padnout na dno pístu a měří se jeho dřík.
Napřed se uvolní cesta k hlavě. Jde dolů kryt ventilátoru, ventilátor a řemeny čerpadla posilovače řízení a kompresoru klimatizace, u pětiválce k tomu podtlakové čerpadlo. Pak víko hlavy. Vozy s automatem mají na přepínacím ventilu podtlaková vedení, která se musejí odpojit – a list u toho varuje, ať se nezamění; nátrubky i hadičky jsou proto barevně značené.
Následuje přední skupina vahadel; vačková hřídel se předtím natočí tak, aby vahadla nebyla zatížená. Tady stojí druhé varování a platí i při jiných pracích: motorem se nesmí otáčet za vačkovou hřídel, jen za klikovou, k čemuž slouží nástrčný klíč 27 mm.
Píst prvního válce se postaví do horní úvrati. Na sacím ventilu se šestihran misky pružiny přidrží klíčem a dvěma ventilovými klíči 14 mm se povolí uzavírací a pojistná matice; miska a pružina jdou ven, těsnicí kroužek dříku se stáhne šroubovákem nebo kleštěmi. List u toho připomíná, ať se nepoškodí dřík ani vodítko. Ventil se pak zatlačí na dno pístu.
Teprve teď se měří. Klikovou hřídelí se vrátí zpátky asi o deset stupňů, do svorníku v hlavě se našroubuje držák úchylkoměru a rameno se posadí na dřík ventilu s předpětím 2 mm. Pomalu se otáčí ve směru chodu motoru, dokud se velká ručička nezastaví – to je úvrať. Pak se úchylkoměr povolí, nasadí znovu s předpětím 5 mm a stupnice se srovná na nulu. Otáčí se dál a hledá se okamžik, kdy ručička klesne o 3,63 mm.
V té poloze se do posuvné destičky vloží aretační přípravek. Když do jeho drážky kolík zapadne, je hotovo a nic se neseřizuje. Když ne, destička se povolí a posune tak, aby kolík zapadl; potom se dotáhne a přípravek vyndá. Zpátky se jde opačně, s novým naolejovaným těsnicím kroužkem dříku naraženým přes nasazovací pouzdro, a než se víko hlavy vrátí na místo, přeměří se ventilová vůle.
Čtyřválec a pětiválec to mají každý jinak
Oba svazky popisují touž práci, ale pětiválcový je podrobnější. Přidává krok navíc: před nasazením úchylkoměru se snímač vyšroubuje a vytáhne, na konci se vrátí. Čtyřválcový list o tom nemá ani slovo. Pětiválcový k tomu jmenuje modely 116.120, 123 a 126.120 zvlášť, protože se u nich liší cesta, kudy vede podélná hřídel regulace plynu, a u vozů řady 123 s automatem 722.303 žádá stáhnout centrální konektor podtlakových vedení a vyháknout bowden.
Kratší cestu popisují oba svazky stejně a platí při větší opravě: když je hlava dole, opře se měřicí dotek rovnou o dno pístu a úchylkoměr drží magnetický držák postavený na dělicí ploše bloku. Kolem ventilu se pak nemusí rozebírat nic a z celého postupu zbydou u pětiválce kroky 7, 14 a 17 až 24.
Nářadí, čísla a jedna past v tabulce
Speciálních nástrojů je osm a pětiválcový svazek je vypisuje i s čísly takhle: nástrčný klíč 27 mm s půlpalcovým čtyřhranem 001 589 65 09 00 na protáčení motoru, měřicí prodloužení 123 589 09 63 00, aretační přípravek posuvné destičky 116 589 19 21 00, trn na těsnicí kroužky dříků 617 589 00 43 00, dva ventilové klíče 14 mm 615 589 00 01 00, přidržovací klíč misky pružiny 615 589 00 03 00, držák úchylkoměru 121 589 00 21 00 a magnetický držák 116 589 12 21 00. Samotný úchylkoměr je běžné zboží: list žádá typ A 1 podle DIN 878 a u něj jmenuje Mahr z Esslingenu, objednací číslo 810.
Táž tabulka ve svazku čtyřválců má ale názvy nástrojů a sloupec čísel v textové podobě skenu posunuté proti sobě, takže měřicí prodloužení v ní vypadá jako trn na těsnicí kroužky a aretační přípravek jako ventilový klíč. Kdo čte jen ten svazek, objedná podle pořadí špatný kus. Totéž potká utahovací momenty: pětiválcový list dává maticím víka hlavy 15 N·m, kdežto čtyřválcový má u jediného popisku dvě hodnoty a přiřadit se nedají.
Haynes tenhle postup nemá
Dílenská příručka Haynes pro naftové vozy řady 123 seřízení destičky nepopisuje – spojení, kterým ji tovární listy označují, v ní nepadne ani jednou. Použitelná je na něco jiného: v kapitole 2, části B, oddílu 11 se snímač spolu se záslepkou vyšroubuje při demontáži spodních vnitřních vodicích lišt rozvodového řetězu a fotografie u téhož kroku ukazuje šroub držáku. Kdo dělá řetěz, snímače se tedy dotkne, i když o něj nestojí. V klíči ke schématu zapojení pro 300 TD z roku 1981 vede příručka snímač i jeho adaptér mezi běžnými elektrickými díly vozu.
Úkon má proto smysl přesně tam, kde si ho listy samy vyžadují – po zásahu do rozvodů a po výměně klikové hřídele. Když dílenský přístroj po takové opravě ukazuje nesmysl, stojí za to podívat se nejdřív na destičku pod snímačem.
Zdroje
- Tovární dokumentační sada StarTek pro řadu 123 – listy Engine/615/03-345 a Engine/617/03-345 (kontrola nastavení posuvné destičky), Engine/615/03-340 (řemenice, tlumič kmitů a vyvažovací kotouč) a schéma ETM 82_300
- Haynes: Mercedes-Benz Diesel 123 Series 1976 thru 1985 – kapitola 2, část B, oddíl 11 a klíč ke schématu zapojení 1981 300 TD
Obě příručky jsou anglické. Čísla i postup jsou z nich ověřené, text je psaný vlastními slovy, ne přeložený větu po větě.