Tovární list řeší klepání poloosy W123 výměnou šroubu M12 za tenčí M8

Ke každému zadnímu kolu vede u W123 jedna poloosa a na obou jejích koncích sedí kloub. Tovární dílenský list 35-620 ze sady pro řadu 123 je vede jako synchromesh joints; česky jsou to homokinetické klouby, které přenášejí otáčky rovnoměrně i pod úhlem. Vnitřní zajíždí do středu zadní nápravy, vnější do příruby u náboje kola.

Šest kuliček a nalisovaný náboj

Rozebraný kloub má podle listu 35-660 dva kříže, náboj a šest kuliček mezi nimi. U nového kloubu jsou kuličky usazené s mírným přesahem a jdou ztuha, v ojetém se pohybují snáz. Samo o sobě to důvod k výměně není; ta přijde až s torzní vůlí nebo s vyběhanými drahami kuliček, a mění se pak celá hřídel.

Náboj kloubu se na drážkování poloosy nalisuje a list u toho žádá tlak nejméně 5 000 N. Pojistný kroužek, kterým se náboj dřív ještě jistil, se od ledna 1973 nemontuje.

Šroub M 12, šroub M 8 a klepání

K přírubě u kola drží poloosu jediný šroub a ten má dvě provedení. První je šestihranný M 12 s tlustou podložkou a dotahuje se na 95 N·m; list ho datuje do prosince 1973. Druhé je M 8 se svěrným kotoučem a distanční objímkou, moment 30 N·m, a nastoupilo v lednu 1974. Jeden list pokrývá řady 107, 114, 115, 116, 123 a část 126, takže se v jeho tabulce potkávají vozy z obou stran toho data; řady 114 a 115 jsou z té starší.

V listu je ale ještě poznámka, kvůli které se vyplatí ho otevřít i bez rozebrané nápravy. Přijde-li reklamace na klepání, žádá tovární postup vyměnit šroub M 12 s tlustou podložkou za šroub M 8 s příslušnou distanční objímkou a svěrným kotoučem. Aby se tenčí šroub měl kam zašroubovat, vloží se do závitu v poloose závitová objímka; utahuje se na 30 N·m a montuje nástrojem, který si dílna vyrobí sama podle výkresu. Svěrný kotouč je na jedno použití a pod hlavou šroubu se před dotažením naolejuje.

Haynesova příručka pro naftové vozy řady 123 vede v tabulce momentů u šroubu poloosy jediné číslo, 30 N·m (22 ft·lb), tedy druhé provedení. Číselné sloupce má v tabulce odtržené od popisků, takže hodnota sedí podle pořadí – a u zadního víka vychází shodně s továrnou. O záměně kvůli klepání v ní není nic.

Vůli vymezuje distanční kroužek, tvrdí továrna

Na vnitřním konci zajíždí poloosa do satelitu diferenciálu a drží ji tam pojistný kroužek. Mezi vnitřním kloubem a skříní je navíc kroužek distanční a podle něj se celé usazení seřizuje: mezi kloubem a skříní nesmí být znatelná axiální vůle, ale pojistný kroužek se musí v drážce ještě dát pootočit. Když to nevyjde, sáhne se po silnějším nebo tenčím distančním kroužku. Pojistný kroužek se po jednom použití mění.

Haynes popisuje týž krok jinak. V kapitole 8 u montáže píše, že veškerou vůli musí odstranit tloušťka pojistného kroužku – tedy toho dílu, u kterého tovární list naopak chce, aby se dal otočit. Každý pramen ukazuje na jiný kroužek a rozhodnout to podle nich nejde.

Písmena L a R na čele kloubu

Poloosy nejsou zaměnitelné strana za stranu. Tam, kde na hřídeli dosedá radiální těsnicí kroužek, mají vratný olejový závit a ten je vlevo a vpravo veden opačně. Poznávacím znakem je „L“ nebo „R“ vypsané na čele vnitřního kloubu. U řady 123 to podle listu platí do února 1981; pozdější poloosy vratný závit nemají a patří k nim těsnicí kroužek se střídavým závitem. Haynes tutéž značku zná, ale datuje ji jen slovy „u raných vozů“.

Obnovuje se smirkovým plátnem zrnitosti 180, pod úhlem asi 20° a v délce 20 až 30 mm; s kroužkem se střídavým závitem přebrušovat netřeba.

Manžeta se prohlíží s vozem na zvedáku

Manžety jsou na poloose dvě, na voze tedy čtyři. Haynes je řadí do kontroly hnacího ústrojí: u amerických vozů po 15 000 mílích nebo patnácti měsících, v britském sloupci po 10 000 mílích (15 000 km) do srpna 1982 a po 12 000 mílích (20 000 km) potom. Radí umýt je mýdlem a vodou, protože olej a mazivo gumu ničí, a zkontrolovat dotažení objímek. Prasklá nebo mastná manžeta má jít ven hned: jinak se do kloubu dostane voda a nečistota.

V jeho seznamu závad stojí ojetý kloub poloosy mezi příčinami hluku, který zní stejně při tahu i při dojíždění, a netěsná manžeta mezi příčinami úniku oleje z nápravy.

Oprava s přípravky, nebo rovnou nová hřídel

Tovární výměna manžety v listu 35-660 stojí na nářadí, které běžná dílna nemá: řezací přípravek na otevření dorazového pouzdra (115 589 40 63 00), lemovací přípravek na jeho zavření (115 589 36 63 00), montážní pouzdro přes drážkování (115 589 01 63 00), tříramenný magnetický držák kuliček (115 589 05 63 00) a dvoje upínací čelisti. Do každého kloubu přijde 230 gramů kloubového oleje, u řady 123 stejně do vnitřního i vnějšího; olej je v opravné sadě manžety.

Jedna výjimka je v listu natvrdo: teče-li velký vnitřní kloub mezi manžetou a křížem nebo na lemu dorazového pouzdra, mění se celá poloosa – na velký kloub řezací ani lemovací přípravek neexistuje.

Haynes tuhle práci nepopisuje. Píše, že chce zvláštní nářadí a postup, a posílá ji k prodejci nebo do vybavené dílny. Kupní příručka klubu VDH k řadě 123 jde dál: netěsné manžety podle ní vyjdou „nejlevněji“ výměnou celé hřídele, u Mercedesu za odhadovaných 500 eur, v neoriginále méně. Ceny v ní jsou ovšem ze stavu leden 2002, takže o dnešním trhu neříkají nic.

Co poloosu zničí při demontáži

List 35-620 dává varování rovnou do kroku, ve kterém se hřídel vytlačuje z příruby: při snímání přípravku je potřeba ji držet, protože pádem se poškodí těleso kloubu a ten pak teče. Ze stejného důvodu se nesmí zalomit do ostrého úhlu. Haynes totéž opakuje u montáže.

Po nasazení nové nebo repasované poloosy s jednodílnou manžetou vnějšího kloubu žádá list kontrolu, kterou by u hnacího ústrojí nikdo nečekal: podívat se na šikmé rameno nápravy tam, kde manžeta pracuje, a obrousit zbytky svaru. Nechají-li se tam, manžeta se o ně prodře. Když je při otáčení hřídele slyšet dření, patří rameno přebrousit taky.

Zadní víko skříně, které se při demontáži sundává, se zpátky sází s těsnicím prostředkem a utahuje na 45 N·m; Haynes má totéž číslo a přidává val tmelu široký čtvrt palce, tedy asi 6,4 mm (přepočet vlastní).

Třetí list téže skupiny, 35-680, popisuje dělená prstencová závaží na vnitřních kloubech proti kvílení z rozvodovky. Vypisuje k nim jen řady 107 a 126, ne 123.

O poloose se mluví, až když klepe nebo teče. Obojí má v dokumentaci vlastní odpověď a ani jedna nezačíná demontáží celé nápravy. Mezi opravou a novou hřídelí ale rozhodne teprve pohled na dráhy kuliček, a k němu se člověk dostane až s rozebraným kloubem.

Zdroje

• Tovární dokumentační sada Mercedes-Benz StarTek pro řadu 123 – listy 35-620 (poloosa, momenty, kroužky, značení stran), 35-660 (manžety, přípravky, olej) a 35-680 (závaží)
• Larry Warren, John H. Haynes: Mercedes-Benz Diesel 123 Series 1976 thru 1985 – kapitola 1 (kontrola hnacího ústrojí a interval), kapitola 8 (poloosa, manžety, momenty) a hledání závad
• Kaufberatung W123 klubu VDH (PDF) – netěsné manžety poloos a odhad ceny, stav leden 2002
• Mercedes-Benz W123 na anglické Wikipedii – přehled řady

Tovární listy i Haynes jsou anglicky, kupní příručka německy; údaje z nich jsou přeložené a převyprávěné, ne opsané.