W123 Motory a převodovky 5 min čtení
Tovární dokumentace zná u naftového W123 tři různá podtlaková čerpadla
Tovární listy skupiny 43 vedou u řady 123 hned tři konstrukce podtlakového čerpadla: jednomembránovou, dvoumembránovou a pístovou. Každá má vlastní opravné sady a u dvoumembránové jde vyměnit jen sedm dílů, cokoli dalšího znamená celé čerpadlo. Jestli je díl ještě dobrý, se pozná z času, za který natáhne půl baru, ne z pocitu na pedálu.

Zážehový motor podtlak nikde shánět nemusí. Vzniká mu sám v sání za škrticí klapkou a posilovač brzd si ho odtud jen bere. Vznětový motor škrticí klapku nemá, takže si podtlak musí vyrobit: u řady 123 ho dělá čerpadlo přišroubované zepředu na blok. A nevisí na něm jen brzdy – ze stejného zdroje žije i podtlakové zamykání dveří.
Tři konstrukce, které se poznají až na voze
Tovární dokumentační sada StarTek k řadě 123 vede podtlaková čerpadla ve skupině 43 a rozlišuje tři konstrukce: jednomembránovou (list 43-610), dvoumembránovou (43-615) a pístovou (43-618). Liší se tím, čím podtlak dělají: membránou taženou vahadlem, dvěma membránami, nebo pístem s kroužkem ve vložce válce.
Pohon mají všechny tři zevnitř motoru. Vahadlo se opírá kladkou o vačku na unášecím kotouči a ten sedí na předlohové hřídeli s řetězovým kolem; dvoumembránové provedení je k téže hřídeli spojené ozubeným mezikusem a jeho výkres vede vedle čerpadla i časovač vstřikování.
Co v listech naopak není: ani jeden z nich neuvádí, který motor nebo který měsíc výroby dostal které provedení. V záhlaví stojí pokaždé jen „model 123.1“. Které čerpadlo konkrétní vůz má, se pozná z jeho tvaru a z počtu přípojek, ne z ročníku.
Dvoumembránové čerpadlo odděluje brzdy od zámků
Rozdíl mezi provedeními není jen v počtu dílů. Dvoumembránové čerpadlo jako jediné dělí soustavu už uvnitř sebe: list 43-625 mu kreslí dva okruhy, brzdový a komfortní, a ke každému vlastní sací přípojku – značí je SB a SK –, vlastní membránu a dvojici talířových ventilů. Výtlačná přípojka je jedna. Jednomembránové provedení má proti tomu jednu membránu a dva talířové ventily (43-620), pístové jeden píst a tři ventily (43-628), takže okruhy v nich oddělené nejsou.
Pístové provedení má zvláštnost jinde, přímo ve šroubení podtlakového potrubí. Podle listu 43-618 v něm sedí olejový zádržný ventil a jeho úkolem je zabránit tomu, aby se po zastavení čerpadla, dokud v soustavě podtlak zůstává, dostal motorový olej do posilovače brzd.
Zkouška se měří na vteřiny, ne na pocit z pedálu
Dílenská příručka Haynes pro naftové vozy řady 123 odbývá zkoušku čerpadla jednou větou (kapitola 9, oddíl 18): na potrubí se připojí ruční podtlaková pumpička s tlakoměrem, nastartuje se a přidá plyn, a když ručička stoupá s otáčkami, čerpadlo pracuje. Odpověď je ano, nebo ne.
Tovární list 43-660 se ptá jinak: za jak dlouho čerpadlo natáhne 0,5 baru. Podtlakoměr 116 589 25 21 00 – týž, kterým se u téhle řady hledá netěsnost centrálního zamykání i kterým se zkouší posilovač brzd – se připojí do vedení mezi zpětný ventil a posilovač. Měřicí spojku si dílna podle listu pájí sama z kusu starého potrubí. Pak se motor drží na 750 otáčkách za minutu a měří se čas. Běží přitom s odkrytým předkem, takže ruce i měřicí hadice patří dál od ventilátoru a řemenů.
Časy se liší podle toho, jak velký posilovač brzd čerpadlo plní; devítipalcový má průměr 228,6 mm, desetipalcový 254 mm:
| Posilovač brzd a čerpadlo | Prázdné brzdy i komfortní okruh | Prázdný jen brzdový okruh |
|---|---|---|
| jednomembránový posilovač 9 i 10 palců, jednomembránové čerpadlo | 15 až 18 s | 10 až 13 s |
| devítipalcový dvoumembránový posilovač, jednomembránové čerpadlo | 25 až 26 s | 17 až 18 s |
| devítipalcový dvoumembránový posilovač, dvoumembránové čerpadlo | 18 až 19 s | 12 až 13 s |
| devítipalcový dvoumembránový posilovač, pístové čerpadlo | 13 až 14 s | 9 až 11 s |
| desetipalcový jednomembránový posilovač, pístové čerpadlo | 12 až 13 s | 7 až 9 s |
Sloupce s časy leží ve skenu odtržené od popisků řádků, takže se k sobě přiřazují podle pořadí; nižší číslo je pokaždé to, kde čerpadlo plní jen brzdový okruh.
Po zastavení motoru smí podtlak klesnout nejvýš o 0,2 baru za 30 sekund. Když čas nevyjde nebo podtlak padá rychleji, posílá list nejdřív hledat netěsnost v celé soustavě. Teprve když se žádná nenajde, přijde na řadu oprava nebo výměna čerpadla.
Opravné sady jsou tři a každá umí jen svůj kus
Jednomembránové čerpadlo se podle listu 43-620 rozebírá na montážní desce 115 589 14 21 00, na které se táhlo membrány předepne na kótu 26 mm. Membránu drží imbusový šroub a ten jde zpátky s novým měděným kroužkem, se závitem potřeným Loctitem a momentem 9 N·m; drážkové šrouby víka čerpadla 5 N·m. Sady jsou dvě, 000 586 40 43 na ventily a 000 586 41 43 na membránu, a na vahadlo je ve vedlejším listu 43-630 ještě třetí, 000 586 08 43.
U dvoumembránového provedení je seznam opravitelných dílů krátký a list 43-625 ho vyjmenovává natvrdo: dvě membrány, čtyři talířové ventily a zpětný ventil. Cokoli jiného znamená celé čerpadlo. Sady nesou čísla 000 586 12 43 a 000 586 13 43, membrány z nich jsou šedozelené a kotoučky pod nimi se mění vždycky, protože vyndané kusy jsou podle listu trvale zdeformované. A jeden krok stojí za zapamatování: než se dotáhne víko, natáhne se přes montážní víko 617 589 03 63 00 podtlak nejméně 0,5 baru a musí držet bez dopumpování. Čerpadlo se tedy zkouší na těsnost už při skládání, ne až na voze.
Pístové čerpadlo má sadu 000 586 17 23 a na vahadlo 000 586 18 23. Momenty jsou u něj jiné než u membránových: drážkové šrouby víka 2,5 N·m, samojisticí matice na pístní tyči 9 N·m a jen na jedno použití, zátka hřídele vahadla 8 až 10 N·m s Loctitem. A pak je tu mez, u které postup končí: vyběhaná vložka válce nebo rýhy v ní znamenají výměnu celého čerpadla.
Tři místa, kde se prameny rozcházejí
Haynes posílá při výměně dolů chladič a všechny překážející řemeny. Tovární listy tak velkou práci žádají jen u dvoumembránového provedení: podle 43-615 se vypustí část chladicí kapaliny, sundá se ventilátor, plášť chladiče a řemen čerpadla posilovače řízení. Jednomembránové i pístové jde podle 43-610 a 43-618 ven po povolení podtlakového potrubí a imbusových šroubů do bloku. Chladicí kapalina se pouští z vychladlého motoru, ne z teplého.
Druhý rozchod je v pohonu. Haynes vypisuje v kapitole 1 mezi díly hnanými klínovými řemeny i podtlakové čerpadlo. Jeho vlastní kapitola 2, část B, ale čerpadlo odšroubovává právě proto, aby se dílna dostala k časovači vstřikování a k předlohové hřídeli, a tak ho kreslí i tovární listy. Pro čerpadla z listů skupiny 43 ta věta o řemenech neplatí.
Třetí rozdíl je v těsnění pod čerpadlem. Tovární list mu dává tloušťku 0,2 mm, chce ho vždycky nové a o tmelu nemluví. Haynes v kapitole 2, části B, oddílu 24 žádá potřít obě strany těsnicím tmelem a navíc před nasazením čerpadla natočit kolo časovače vstřikování tak, aby prohlubně na čele vačky stály svisle. Ten krok listy skupiny 43 nemají.
Zdroje
- Mercedes-Benz StarTek, tovární dokumentační sada k řadě 123 (archive.org) – listy skupiny 43: 43-610, 43-615, 43-618, 43-620, 43-625, 43-628, 43-630, 43-635 a 43-660
- Larry Warren, John H. Haynes: Mercedes-Benz Diesel 123 Series 1976 thru 1985, 4 and 5 cylinder (Haynes Repair Manual, 1986; archive.org) – kapitola 1 (klínové řemeny), kapitola 2 část B, oddíly 11 a 24, kapitola 9, oddíly 3, 17 a 18
Oba prameny jsou anglicky. Čísla, momenty i postupy jsou z nich přeložené a přeformulované vlastními slovy, ne opsané.