Kulatý přídavný klíč W123 otevře podle továrního návodu jen dveře a zámek řízení

Kdo dnes kupuje Mercedes řady 123, bývá rád, že k němu dostane vůbec nějaký klíč. Tovární návod k obsluze ale počítá se dvěma a rozdíl mezi nimi není v tom, že by jeden byl náhradní. Je v tom, co každý z nich otevře.

Čtyřhranná hlava na všechno, kulatá jen na dveře

Americký návod k obsluze z tovární dokumentační sady StarTek, psaný pro podvozek 123 D modelového roku 1985, rozlišuje klíče tvarem hlavy. Hlavní klíč má hlavu čtyřhrannou a podle návodu pasuje do všech zámků vozu. Přídavný klíč má hlavu kulatou a pasuje jen do zámků dveří a do zámku řízení.

Proč to tak je, stojí v téže odrážce: kulatý klíč se dává z ruky ve chvíli, kdy vůz zůstává v cizí péči. Návod mluví obecně o obsluze, které se vůz svěřuje; dneska bychom řekli hotel, hlídané parkoviště nebo myčka. A hned za tím následuje pokyn, který zní jako slušnost a přitom je celou pointou – schránku a kufr zamkněte hlavním klíčem.

S kulatým klíčem se tedy dá vůz odemknout, nastartovat a odjet s ním. Do kufru ani do schránky se s ním nikdo nedostane. Pro dnešního majitele z toho plyne možnost, na kterou se přijde v nejhorší chvíli: klíč, se kterým se vůz roky jezdí, nemusí být ten, který otevře všechno.

Zbytek oddílu popisuje samotné zamykání a dělí ho podle karoserie. Zvenku se zamyká klíčem, zevnitř u sedanu pojistným knoflíkem a u kupé páčkou. U zadních dveří návod dodává, že se zamáčknutým knoflíkem nejdou otevřít ani zevnitř, ani zvenku; otevřou se, teprve když se knoflík vytáhne. A dveře řidiče se dají zamknout jedině tehdy, když jsou zavřené a zámek v nich pořádně zapadl.

Kufr se z centrálu vyřadí otočením klíče

U vozů s příplatkovým podtlakovým centrálním zamykáním jde myšlenka o krok dál. Návod popisuje postup, kterým se zámek kufru ze soustavy dočasně vypojí: hlavním klíčem se ve víku kufru otočí po směru hodinových ručiček na doraz, až štěrbina vložky stojí svisle. Kufr od té chvíle na centrál nereaguje a otevře ho jedině čtyřhranný klíč, který si majitel nechal.

Zpátky to jde stejnou cestou. Vložka se hlavním klíčem otočí proti směru hodinových ručiček do vodorovné polohy a kufr se do centrálu vrátí, tedy zamyká a odemyká se zase s dveřmi řidiče. Celou soustavu přitom ovládá jen knoflík ve dveřích řidiče; knoflíky ostatních dveří se podle návodu jednotlivě zamáčknout nedají, zato přední dveře spolujezdce se dají hlavním klíčem zamknout i odemknout zvlášť.

Tohle se vyplatí u kupovaného vozu vyzkoušet. Kufr, který nereaguje na centrál, nemusí mít netěsný podtlakový člen. Může být prostě otočený do svislé polohy po někom, kdo vůz před patnácti lety půjčoval.

Zámek schránky drží čtyři západky a nápis OBEN

Co vlastně hlavní klíč ve schránce zamyká, popisují dílenské listy téže sady. Víko schránky se sundává podle úkonu 68-120: čtyři šrouby zevnitř víka, dvě matice s drážkou klíčem na drážkové matice, pak se postaví boční čep nastojato a vytáhne. List u něj má poznámku, kterou si nikdo nedomyslí – čep má zámek jen na jedné straně, takže když nejde ven, musí se otočit o půl otáčky.

Vlastní zámek je na řadě v úkonu 68-130. Drží ve víku čtyřmi západkami, které se stlačí kleštěmi, a při zpětné montáži platí jediné pravidlo: na zámku je vyražené slovo OBEN, tedy nahoře, a podle něj se osazuje. Přepis skenu u toho listu nemá nadpis a nemá ho ani druhá kopie sady, takže čeho se úkon týká, se pozná až z prvního kroku.

Dílenská příručka Haynes pro naftové vozy řady 123 popisuje totéž v kapitole 11, oddílu 35, a obě podrobnosti potvrzuje samostatně: čep s jednostranným zámkem se má při potížích otočit o 180 stupňů a horní plocha zámku nese OBEN. Rozchází se v pořadí kroků. Továrna začíná víkem, Haynes nejdřív vyndá celou schránku – sundá doraz, vypáčí čepy, vytlačí osvětlení a odpojí ho –, a teprve pak jde na víko. Na voze, kde je schránka plná a vadný je jen zámek, vede kratší cesta po tovární.

Že je schránka osvětlená, má v návodu vlastní větu a s ní i podmínku: světlo svítí jen s klíčem v zámku řízení v poloze 1 nebo 2. Otevírá se posunutím kličky do strany.

Číslo klíče nese karta, ne klíč

Poslední díl skládačky je papírový. Návod vede u vozu dvě datové karty a rozlišuje je přesně. Karta číslo 1 nese číslo klíče a podle návodu nemá nikdy zůstat ve voze; s ní se u prodejce objednává náhradní klíč, když se původní ztratí. Karta číslo 2 číslo klíče nemá, a proto smí ležet v servisní knížce.

Po čtyřiceti letech je to údaj, který se shání hůř než leckterý díl. Číslo klíče není vyražené na klíči a vůz ho nikde nenese. Kdo kartu číslo 1 nemá, zůstává odkázaný na to, co se dá odečíst z vložky zámku. Zeptat se na ni při prohlídce stojí jednu větu.

Na prohlídce se to pozná za minutu

Tři zkoušky vydají za celý tenhle text. Jestli klíč otevře kufr a schránku, nebo jen dveře. Jestli štěrbina vložky v zámku kufru stojí vodorovně, nebo svisle. A jestli se schránka vůbec dá zamknout, protože zámek se čtyřmi západkami je díl, který se dávno mohl ztratit při nějaké opravě přístrojové desky.

Klíče nejsou u řady 123 téma pro dílnu. Podle nás patří spíš ke kupní smlouvě – a zamykání, které na voze zbylo, řekne o jeho minulosti víc než leckterý díl pod kapotou. Postupy popsané výš pocházejí z dokumentace, ne z vlastní práce na voze, a výbava patří k modelovému roku a trhu, pro který byl návod psaný.

Zdroje

• Tovární dokumentační sada Mercedes-Benz StarTek pro řadu 123 na archive.org – americký návod k obsluze pro podvozek 123 D modelového roku 1985 (listy OM-8, OM-12, OM-13 a OM-83) a dílenské listy Chassis/68-120, 68-130 a 68-140
• Larry Warren, John H. Haynes: Mercedes-Benz Diesel 123 Series 1976 thru 1985, kapitola 11, oddíl 35
• Vlastní články webu: podtlakové centrální zamykání, přídavný zámek v klice dveří řidiče a poplašné zařízení proti vloupání

Návod k obsluze i dílenské prameny jsou anglicky. Údaje z nich jsou přeložené a přepsané vlastními slovy, ne převzaté doslova. Návod k obsluze a dokumentační sada mají téhož vydavatele, takže nezávislým druhým pramenem je tu jen Haynes.