Kola Barock koval Fuchs nejdřív pro W109 a na řadě 123 zůstala vždy za příplatek

Výrobce Otto Fuchs je vyvinul začátkem sedmdesátých let ve spolupráci s Mercedesem a bylo to první kované hliníkové kolo, které jeho závod v Meinerzhagenu vyráběl ve velké sérii. Jméno Barockfelge, tedy barokní kolo, si vysloužilo podle zdobné optiky věnce – a drželo se ho tak pevně, že ho dnes používá i sám výrobce.

Nejdřív W109, potom řada 123

Podle firemní historie Fuchse se kola poprvé montovala na řadu W108/W109 v rozměrech 5½J × 14 a 6J × 14 a později přešla na řadu 123. Na trhu se držela patnáct let; vystřídala je až kola s plochým víčkem přezdívaná „Gullideckel“ – poklop kanálu –, která Fuchs koval pro nástupnickou řadu W126.

Firemní historie dodává, že se barokní kolo stalo synonymem značky a klasikou samo o sobě – u veteránů dnes patří k nejžádanějším dobovým doplňkům.

Rozměry a pneumatiky podle typových listů

Typové listy v archivu Mercedesu vedou pro řadu 123 dva rozměry ráfku podle modelu, u lité verze shodné s ocelovou:

• čtyřválce – 200 D, 240 D, 200 i 230 – jezdily na ráfku 5½ J × 14 H 2 s pneumatikou 175 SR 14;
• šestiválce a turbodiesel – 280, 280 E, 300 D Turbodiesel – dostaly 6 J × 14 H 2 s pneumatikou 195/70 R 14, u benzinových šestiválců v rychlostní kategorii HR;
• kombi jezdila na 6 J × 14 s pneu 195/70 SR 14 už od čtyřválcového 240 TD a podle německé Wikipedie šla na přání objednat i patnáctipalcová kola s jinými pružinami, která zvedla užitečnou hmotnost z 560 na 700 kg.

Rozměr pneumatik v palcích tu necháváme, jak se běžně značí. Písmena SR a HR nesou rychlostní kategorii – S do 180 km/h, H do 210 km/h – a čísla 88, 89 a 90 v označení jsou indexy nosnosti podle normalizované tabulky: 560, 580 a 600 kg na kolo. Šestiválec tedy nedostal širší pneumatiku pro parádu, ale kvůli vyšší hmotnosti a rychlosti.

Základ byla ocel, slitina vždy příplatek

Typové listy jsou v tomhle jednoznačné: sériově měla celá řada po celou dobu výroby ocelová lisovaná kola a lehká slitina byla volitelná výbava. U čtyřválcových modelů – 200 D, 240 D i kombi 240 TD – listy nabídku litých kol datují od ledna 1978, u šestiválců ji vedou bez data. Německá Wikipedie to u kupé shrnuje popiskem „aufpreispflichtig, aber beliebt“ – za příplatek, ale oblíbená. Na rozdíl od klimatizace tedy Barock nikdy nepovýšil do standardu: kdo dnes u řady 123 vidí lité kolo, dívá se buď na dobový příplatek, nebo na pozdější dosazení.

Poklice nejsou jen kosmetika, s kolem se i montují: dílenská příručka Haynes předepisuje při výměně kola nejdřív vypáčit celoplošnou poklici zúženým koncem klíče na kola a plán údržby přidává kontrolu dotažení kolových šroubů při každé výměně oleje, tedy po 7 500 km. Platí to pro ocel i pro slitinu – povolený šroub se u obou pozná dřív, než se něco stane.

Pro kupujícího z toho plyne jednoduchá kontrola: rozměr ráfku má odpovídat modelu. Čtyřválcový sedan s koly 6 J × 14 nese kola z jiného vozu – což samo o sobě nevadí, oba rozměry řada používala, ale pneumatiky pak patří k ráfku, ne k původnímu typovému listu.

Zdroje

• Story – Barockrad, firemní historie Otto Fuchs
• typové listy 240 D, 280 E a 240 TD v archivu Mercedes-Benz
• Mercedes-Benz Baureihe 123, německá Wikipedie

Německy a anglicky psané prameny jsou přeložené a přeformulované, ne převzaté větu po větě.