Přeskočit na obsah

W123 / C123 / S123 Motory a převodovky 4 min čtení

Ve W123 se nová membrána pístu Strombergu montuje vždy s opěrným kroužkem

Membránu vzduchového pístu karburátoru Stromberg u benzinových W123 200 a 230 jde podle továrního listu vyměnit, aniž se karburátor sundá z motoru. U řady 123 k ní patří opěrný kroužek, i kdyby ho vůz z výroby neměl, a náhradní tlumič pístu už jen v provedení bez kapiláry, které jezdí na ATF celý rok.

Stříbrozelený sedan Mercedes W123 stojí v trávě před cihlovou zídkou, karoserii pokrývá vrstva prachu a listí
Sedan W123 230, tedy typ s karburátorovým čtyřválcem M 115. Foto: Jeremy from Sydney, Australia, Wikimedia Commons (CC BY 2.0)

Benzinové W123 se čtyřválcem M 115 měly karburátor Stromberg s proměnným průřezem hrdla, o kterém už vyšel přehledový článek. Podle anglické Wikipedie jezdil ten motor ve W123 200 do roku 1980 a v typech 230, 230 C a 230 T do roku 1981. Tovární sada StarTek vede karburátor pro řadu 123 jako 175 CDTU a od verze 175 CDT z předchůdce ho odlišuje mimo jiné jehlou s označením MB (list 07.2-090).

Výměnu vzduchového pístu, jeho membrány a jehly popisuje samostatný list 07.2-195. Karburátor kvůli ní z motoru dolů nemusí.

Píst, membrána a jehla vyjdou shora jako jeden celek

Postup začíná u víka karburátoru. Povolí se jeho šrouby, víko se sejme a vyndá se tlačná pružina pístu. Pak jde z tělesa ven celý vzduchový píst i s jehlou, membránou a u řady 123 i s opěrným kroužkem. Membránu drží na pístu přídržný kotouč pod dalšími šrouby; po jejich povolení se membrána i kroužek dají sundat.

Haynesova příručka ke karburátorům Weber, Zenith Stromberg a SU popisuje tutéž stavbu. Vzduchový ventil, jak píst nazývá, je podle ní sevřený uvnitř kuželové membrány ze syntetické pryže plastovým tvarovým dílem, deskou a čtyřmi šrouby. Jehla sedí v otvoru na spodku duté vodicí tyče a drží ji pojistný šroub. Typ 175 CDTU v příručce jmenovitě není. Její kapitola 14 se týká řad CD, CDS a CD-2S a řadu CD Haynes označuje za základní podobu Strombergu s konstantním podtlakem, ze které všechny pozdější řady vycházejí.

Jehla se zasouvá, dokud destička nelícuje se dnem pístu

Jehlu uvolní mírné povolení šroubu, který ji v pístu svírá. Tovární list pak žádá prohlédnout, jestli na ní nejsou rýhy od opotřebení, a když ano, vyměnit ji. Při montáži se jehla zasouvá do otvoru v pístu tak daleko, aby plastová destička na ní přesně lícovala se dnem pístu. Teprve potom se šroub dotáhne.

Totéž říká jinými slovy Haynes: osazení jehly má být v rovině se spodní plochou ventilu. Ve všeobecné části navíc radí zkontrolovat, jestli jehla není zkorodovaná a jestli je rovná. Kótu, o kterou by šla jehla posunout, neuvádí ani jeden z obou pramenů.

Od června 1980 se membrána dělá z odolnějšího materiálu

Uprostřed postupu má list poznámku k samotné membráně. Od června 1980 se vyrábí z materiálu, který lépe snáší natržení, a pozná se podle značky výrobce, na kterou výkres ukazuje šipkou. Tovární postup dovoluje montovat už jen tenhle druh. Které vozy ji dostaly přímo z výroby, list neuvádí.

U Haynese stojí, proč na membráně tolik záleží: hliníkové víko spolu s ní tvoří uzavřenou podtlakovou komoru nad pístem. V kapitole o generální opravě karburátoru pak radí prohlédnout všechny jeho membrány, jestli nejsou popraskané, a poškozené vyměnit.

Opěrný kroužek patří do řady 123 i tam, kde nikdy nebyl

U předchůdce, řady 115, se membrána nasazuje na píst: obrubou do drážky a výstupkem do zářezu. U řady 123 se montuje spolu s opěrným kroužkem. Výřez kroužku musí ležet nad zářezem v pístu a výstupek membrány musí zapadnout do toho výřezu. Pak se přiloží přídržný kotouč a utáhnou šrouby.

K tomu má list výslovnou poznámku. U řady 123 se s novou membránou opěrný kroužek montuje vždy, i když ho karburátor původně neměl. U řady 115 je dovolený, ale nutný není. Opěrný kroužek Haynes nezná vůbec. U řad CD popisuje jen membránu, plastový tvarový díl a ocelovou desku, jejíž výřezy zapadají do půlkruhových výstupků tvarového dílu.

Píst jde zpátky otvory k motoru a víkem se už neotáčí

Než se hotový píst vloží zpátky, odstraní se v tělese karburátoru opatrně otřep ze zářezu pro výstupek membrány. Píst se pak usadí tak, aby obruba membrány ležela vnějším okrajem v drážce tělesa a výstupek v zářezu. Vyrovnávací otvory ve dně pístu mají mířit k motoru. Podle Haynese je podtlaková komora nad membránou propojená s hrdlem právě otvory ve dně ventilu na straně ke škrticí klapce, tedy k motoru.

Následuje tlačná pružina a víko. To se nasazuje tak, aby se kryly značky na víku a na tělese karburátoru, a šrouby se utahují rovnoměrně; utahovací moment list neuvádí. Varování stojí přímo u kroku: víkem se po membráně nesmí otáčet, jinak se její výstupek vytáhne ze zářezu v tělese. Stejnou radu dává ke značkám i Haynes, jen z druhé strany. Víko podle něj nemá žádný vodicí prvek a dá se nasadit ve čtyřech polohách, proto se má před demontáží označit na obvodu víka i tělesa.

Náhradní tlumič pístu už nemá kapiláru

Uvnitř pístu sedí olejový tlumič. Podle popisu karburátoru v listu 07.2-090 nedovolí pístu, aby při prudkém otevření škrticí klapky hned vyjel nahoru. Podtlak na trysce tím na okamžik stoupne a směs se obohatí. Tlumič řad CD popisuje Haynes shodně: když ventil klesá, olej jím volně proteče, kdežto stoupajícímu ventilu klade velký odpor.

Když se tlumič mění, smí se podle listu 07.2-195 montovat jen nejnovější provedení bez kapiláry. Starší provedení bralo olej kapilárou ze zásobníku ve víku karburátoru; list 07.2-096 ho popisuje už u modelového roku 1974, tedy ještě u předchůdce. Jako náhradní díl se dodává jen nové provedení. Má bílé víčko a na pístku obvodovou drážku, jeho tyč je uzavřená a kapiláru k němu připojit nejde. Je naladěné tak, aby karburátor mohl jezdit celý rok na ATF, a na znamení se při montáži vymění červená zátka plnicího otvoru za žlutou s číslem 000 997 84 86. Od kdy se nové provedení dodává, list neříká.

Tabulka v listu 07.2-190 dělí náplň u řady 123 právě podle zátky. Se žlutou se tlumič plní ATF po celý rok, s červenou v létě motorovým olejem a v zimě ATF; náplň je asi 60 cm³. Zásobník se dolévá po spodní hranu závitu plnicího otvoru. Haynes vede pro řady CD jako olej do tlumiče plechovku Zenith Lube Oil; Mercedes předepisuje vlastní náplň, takže u oleje platí tovární list. Po montáži chce list 07.2-195 ještě seřídit volnoběh (07.2-100) a sytič (07.2-125).

Zdroje

Tovární listy i příručka jsou anglicky; údaje z nich jsme přeložili a přeformulovali, čísla jsou převzatá beze změny.

Dál k tématu

  1. W123 Motory a převodovky

    Tovární listy k W123 dávají ojničnímu šroubu dvě různé meze průměru dříku

    Ojniční šroub v motorech řady 123 má zúžený dřík, který se natahuje, a proto se před každou zpětnou montáží měří. Tovární listy ale neuvádějí jednu mez: čtyřválcový naftový svazek…

  2. W123 / C123 / S123 / W124 Motory a převodovky

    Dvoulitr M 102 měl ve W123 200 stejný výkon jako starší 2,3litrový M 115

    V létě 1980 nahradil nový motor M 102 ve dvoulitrovém sedanu řady 123 starý čtyřválec M 115. Podle typových listů archivu Mercedes-Benz měl 80 kW, tedy tolik co dosavadní typ 230,…

  3. W123 / C123 / S123 Motory a převodovky

    Regulátor systémového tlaku ve W123 280 E se seřizuje podložkami pod pružinou

    Mechanické vstřikování vstřikovaného šestiválce W123 drží tlak paliva v rozdělovači pístkem opřeným o pružinu. Tovární list ho opravuje sadou s novým O-kroužkem a tlak dolaďuje…

  4. W123 / C123 Motory a převodovky

    Továrna zkouší regulátor zahřívání u W123 280 E manometrem i na čas

    Vstřikovaný šestiválec W123 dostává za studena bohatší směs díky regulátoru zahřívání, který drží nízko řídicí tlak v rozdělovači paliva. Tovární list ho zkouší manometrem ve…