Čelní sklo W123 nedrží lepidlo, ale guma přetažená přes svařený lem

Guma přetažená přes lem, ne lepidlo

Čelní sklo řady 123 sedí v gumovém rámu, který je přetažený přes bodově svařovaný lem okenního otvoru. Tovární úkon 67-100 z dokumentační sady StarTek ho popisuje z obou stran. Při demontáži se guma zevnitř odsune plastovým klínem za lem a sklo se opatrně vytlačí ven. Při montáži se do přídržné drážky rámu vloží dvě namazané šňůry a guma se potře glycerinem nebo mastkem.

Sklo se pak nasadí zvenčí a pomocník zevnitř vytahuje šňůru, čímž se ret gumy převleče přes lem. Začíná se dole a šňůra se tahá rovnoběžně se sklem, aby se ret neroztrhl. Lepidlo v tom postupu nikde není. Potvrzuje to i kupní příručka Svazu klubů Mercedes-Benz: čelní skla téhle řady jsou podle ní montovaná postaru a nelepená, takže se po odštípnutí kamenem mění poměrně snadno.

Mezi vodou a plechem je val tmelu

Než se sklo vrátí, přijde do spáry okenního otvoru na svislé plochy asi 8 mm silný val těsnicího tmelu s číslem dílu 001 989 31 20 a vlhkým prstem se roztlačí do rohů. Tmelí se pak i spára mezi sklem a rámem a mezi rámem a karoserií, přebytek se podle příručky sbírá lepicí páskou. Vodu tak od lemu drží guma s tmelem, nic jiného v té spáře podle postupu není.

Jak se pozná, že povolil, popisuje britský kupní průvodce Classics World: vlhko v kobercích a v podlaze není zpráva o podlaze, ale o těsnění čelního skla. Sklo je vyměnitelný díl, jenže dostat vůz potom do sucha už podle téhož průvodce snadné není.

Pod chromovou lištu se bez skla nepodíváte

Ozdobný chromový rám sedí v drážce gumy a podle úkonu 67-120 se vyjímá až tehdy, když je sklo venku. Na lem pod ním se tedy při prohlídce vozu podívat nedá.

Krycí lišta na sloupku je jiný případ. Boční kus jde podle úkonu 68-405 vypáčit plastovým klínem se sklem na místě, kdežto horní lišta se vytahuje dopředu z rámu střechy a chce k tomu sundat vnitřní zpětné zrcátko, stropní světlo a sluneční clony. U vozů se střešním oknem drží horní lištu navíc chromovaná kolejnice, která se odšroubovává jako první.

Od září 1982 má sloupek širší kryt

Tovární list u čelního skla uvádí ročníkovou změnu: od září 1982 se na sloupek čelní stěny montují širší kryty. Kvůli výměně skla se sundávat nemusí, ale montáž je u nich jiná. Vlevo i vpravo se pod vnější ret těsnicího rámu vkládá další šňůra, kterou se ret po nasazení skla povytáhne, kdyby seděl nízko; příručka připouští tu šňůru přichytit tmelem.

Klubová příručka klade do září 1982 jiný předěl: vozy od tohoto data vydrží podle ní i bez velké péče, kdežto bezrezavý kus první série je rarita. Že by ty dvě věci spolu souvisely, netvrdí ani jeden z pramenů, shodné je jen datum. Kde koroze u téhle řady začíná a co v ní rozhoduje ročník, rozebírá starší text o plechu.

Zadní okno má dvě provedení a uzemnění v kufru

Úkon 67-200 rozlišuje u zadního skla dvě provedení. U prvního se uzemňovací vodič vyhřívání odšroubovává v kufru vpravo a kladný se rozpojuje v konektoru vlevo. Druhé se pozná podle vodicích lišt proudu vzduchu na zadním sloupku a vodiče se u něj rozpojují v konektorech na obou zadních sloupcích. Datum té změny list neuvádí, takže se provedení pozná jen na voze.

Vodu jmenuje u zadního skla i tovární poznámka: horní spára ozdobných rámů se má před nasazením krytek vyplnit tmelem, aby pod kryt nad zadním sklem nemohla natéct. Classics World popisuje druhý konec téhož příběhu. Sedany a kupé rezaví pod odkládací deskou za zadními sedadly a zvenku se to ohlásí bublinami kolem skla nebo u lišt sloupků; na vině bývají stárnoucí gumy zadního skla.

Kombi S123 má vlastní místo. Podle klubové příručky rezaví jeho páté dveře na všech koncích a v rozích, nejraději v prašné zóně u spodního těsnění skla. Táž příručka připomíná, že rez se ráda schovává i pod gumovou hranou dveří.

Práce pro autosklo, ne pro dvůr

Dílenská příručka Haynes se v kapitole 11, oddílu 40 výměně pevných skel vyhýbá: čelní, zadní i boční sklo má podle ní měnit prodejce nebo sklenářská dílna, protože si to žádá zvláštní postupy. Tovární popis to podpírá už tím, že s jedním párem rukou nepočítá – jeden člověk tlačí sklo zvenčí, druhý zevnitř vytahuje šňůru přesně v ten okamžik.

Postup i čísla tady pocházejí z dokumentace, ne z práce na voze. Pro prohlídku z nich plyne pořadí, které se drží toho, co jde vidět: nejdřív koberce a podlaha, potom boční lišta sloupku, kterou lze zvednout klínem, a teprve pak úvaha, jestli se sklo bude vyndávat.

Zdroje

• W123 StarTek CD set, tovární dokumentace k řadě 123 – úkony 67-100, 67-120, 67-200, 67-220, 68-400 a 68-405
• Kaufberatung W 123, Verband der Mercedes-Benz Clubs (PDF)
• Mercedes-Benz W123 buyer's guide, Classics World
• Mercedes-Benz Diesel 123 Series 1976 thru 1985, dílenská příručka Haynes, kapitola 11, oddíl 40
• Mercedes-Benz W123, anglická Wikipedie

Německé a anglické podklady jsou přeložené a přeformulované, ne převzaté větu po větě.