Motor střešního okna W123 sedí v kufru, těsnost dělá milimetr výšky víka

Střešní okno nebylo u řady 123 součástí základní výbavy. Anglická Wikipedie ho vede v seznamu příplatkové komfortní výbavy, a to ve dvou provedeních – ručním a elektrickém. Tovární dílenská dokumentace je proto popisuje zvlášť. U elektrického přitom začíná tam, kde by pohon čekal málokdo.

Motor sedí pod krytem v zavazadlovém prostoru

Úkon 77-180 tovární příručky vede demontáž pohonu takhle: sundá se kryt vlevo v zavazadlovém prostoru, odpojí se vodiče od motoru střešního okna a odšroubuje se držák i s motorem a převodovkou. Od převodovky k víku vede teleflexové lanko v trubce – ohebné lanko, které přenese otáčení na místo vzdálené přes celý vůz. Když se lanko v trubce zadře, příručka opravu vede přes rozebrání převodovky, protože jinak se ven nedostane.

První praktický důsledek je banální a přesto se na něm dá strávit odpoledne: kdo hledá motor střešního okna nad hlavou, hledá ho marně. Pod stropnicí je jen víko, kluzáky, kolejnice a konec lanka.

Nejdřív pojistka, pak spojka, teprve potom mechanika

Tovární postup pro hledání závady má pevné pořadí: elektrická část, prokluzová spojka převodovky, až nakonec víko a přenos síly. Sled dává smysl, protože každý další krok znamená víc rozebraného vozu než ten předchozí.

Zkouška elektriky se obejde bez měřáku. Ovládá se spínač v obou směrech a rukou se sahá na pryžovou spojku mezi motorem a převodovkou. Když v ní jde cítit pohyb nebo zkroucení, je elektrická část v pořádku a závada je mechanická. Příručka výslovně žádá, aby přitom běžel motor vozu, jinak není jisté, že je k dispozici plné provozní napětí. Pozor na prsty, rukávy a řetízky – sahá se na spoj, který se v tu chvíli točí.

Když se pryž nehýbe, jde tovární tabulka po čtyřech příčinách: přepálená pojistka, vadný spínač, poškozený svazek vodičů, vadný motor. Pohon elektrického střešního okna je podle příručky jištěný 25 A; tuhle hodnotu nese u řady 123 modrá torpédová pojistka. K motoru přidává příručka poznámku, kterou je snadné vzít za závadu: má tepelnou ochranu proti přetížení, která při velké zátěži přeruší proud. Po několikerém otevření a zavření se má nechat vychladnout.

Prokluzová spojka se měří momentovým klíčem

Druhý krok už má číslo. Okno se otevře do poloviny, sundá se krytka nouzové kliky, na kliku se nasadí dlouhá nástrčka 21 mm a na ni momentový klíč. Klíč se drží a pomocník mezitím ovládá spínač; odečtená hodnota má být 5 až 6 N·m. Ruka s klíčem je v tu chvíli pevně spojená s běžícím pohonem, takže se dopředu domluví, kdo kdy spíná a na jaké znamení.

Nastavuje se šestihrannou maticí pod červenou plastovou krytkou: zašroubováním moment roste, vyšroubováním klesá. Aby se přitom neotáčel hnací hřídel, příručka radí okno při zvyšování momentu otevřít a při snižování zavřít. Jeden krok omezuje na nejvýš 60 úhlových stupňů a pak chce moment změřit znovu. Zvlášť upozorňuje, že spojka nesmí blokovat – při úplném otevření a zavření má pomalu prokluzovat, nikdy se zaseknout. V témže oddílu stojí ještě druhé číslo: se správně seřízenou spojkou nemá motor odebírat víc než 17 A.

Když drží elektrika i spojka, zbývá mazání a vůle

Na těžký chod víka nabízí tovární tabulka jediný postup: sundat víko, vyčistit a pořádně namazat kolejnice, kluzné lišty a kluzáky pastou MB slide paste, vyměnit zmáčknuté kluzáky a víko znovu vymezit tak, aby kluzáky dosedaly po stranách a víko sedělo přesně uprostřed otvoru. Táž pasta se podle úkonu 77-100 nanáší i při zpětné montáži víka, štětcem nebo kusem plsti na prodloužení, a to až po zadní konce kolejnic.

U rachotícího víka příručka jiné řešení nepřipouští: mazat a vymezit vůli. Kluzáky, které se už zmáčkly, se mění.

Netěsnost je otázka jednoho milimetru

Oddíly o seřízení začínají v tovární příručce u elektrického i u ručního okna prakticky toutéž větou: netěsnostem a hluku větru se dá předejít správnou výškou víka. A ta výška je popsaná na milimetr. Přední hrana zavřeného víka má být 0 až 1 mm pod plochou střechy, zadní hrana 0 až 1 mm nad ní. Dílenská příručka Haynes k naftovým vozům téže řady píše totéž v palcích jako 0,04 in (1 mm), takže se obě čísla potkávají.

Vpředu se výška nastavuje šrouby na kolejnicích, vzadu maticí zdvihového držáku a podložkou pod ním, kterou se otáčí trnem. U ručního okna přibývají dorazové tyčky. Nejdřív se jimi víko posune podélně tak, aby přední hrana dokonale těsnila, a potom se při napůl otevřeném oknu seřídí tak, aby šlo víko zastavit v každé poloze a páka se dala ovládat běžnou silou.

Příručka počítá i s tím, že rám střešního okna má po celé šířce výrobní tolerance, a proto žádá kontrolovat boční vůli na několika místech, ne na jednom. Postupy tady popsané pocházejí z dokumentace, ne z vlastní práce na voze.

Podle nás z toho plyne pořadí, které se v praxi obrací: u zatékajícího střešního okna má jako první přijít na řadu měřítko na výšku víka, a teprve když sedí, má smysl shánět těsnění.

Zdroje

• W123 StarTek CD set, tovární dokumentace k řadě 123 – úkony 77-100, 77-110, 77-180, 77-190, 77-195 a 77-210
• Mercedes-Benz Diesel 123 Series 1976 thru 1985, dílenská příručka Haynes, kapitola 11, oddíl 29
• Mercedes-Benz W123, anglická Wikipedie

Anglicky psané prameny jsou přeložené a přeformulované, čísla ověřená proti původnímu znění.