Páté dveře kombi W123 smějí sedět nejvýš milimetr pod střechou a zadními sloupky

Sedan má vzadu víko, které nese jen sebe. Kombi řady 123 má místo něj dveře od nárazníku po střechu, se sklem, stěračem, vyhříváním a u lépe vybavených vozů i s podtlakovým zamykáním. Čím víc toho takové dveře nesou, tím hůř se usazují do otvoru – a tovární příručka na to má vlastní očíslovaný úkon.

Tentýž milimetr nahoře i po stranách

Úkon 72-351 začíná povolením šroubů v závěsech. Dveře se pak posunou v podélných drážkách závěsu tak, aby vnější plech střechy a horní hrana dveří ležely v jedné rovině – nebo aby dveře seděly nejvýš o milimetr hlouběji. Výš než okolní plech tedy stát nesmějí vůbec.

Druhá půlka postupu platí pro boky. Povolí se šrouby dorazů na zadním sloupku a šrouby třmenu zámku, dveře se zavřou a znovu se měří totéž: buď lícují se sloupkem, nebo sedí nejvýš milimetr hlouběji. Teprve pak se obojí dotáhne.

Uprostřed toho kroku stojí věta, kterou by v dílenské příručce nikdo nečekal. Když se dveře do polohy nedostanou, list radí zavřít je o něco energičtěji pro přizpůsobení, případně je zatáhnout dozadu. Je to jediné místo úkonu, kde příručka nechává výsledek na síle ruky.

Podložky rozhodují o tom, jestli zámek chytne

Když se dveře v zámku vzpříčí, řeší to distanční podložka u třmenu: přidáním nebo odebráním se změní vzdálenost třmenu vůči zámku. Boční poloha dveří se stejným způsobem srovnává přidáním podložek u dorazu na dveřích, zvlášť vlevo a zvlášť vpravo. Tloušťky podložek pro páté dveře list neuvádí.

U bočních dveří je tovární příručka konkrétnější. Úkon 72-260 vede podložky v tloušťkách 0,5 a 1,5 mm, žádá po seřízení dotáhnout třmen momentem 17 až 20 N·m a nový třmen namazat kluznou pastou Mercedes-Benz. Mez přesahu je i tady milimetr, jen obráceně: boční dveře smějí z plechu vystupovat, ne do něj zapadat.

Vzpěra má jediný předepsaný moment

Plynovou vzpěru popisuje 72-360 a práce začíná uvnitř: sundá se obložení vzadu na střešním rámu. Dveře se musí podepřít dřív, než se vzpěra odpojí – bez ní je nic nedrží a padnou. Zadní konec vzpěry uvolní pojistná spona a vysunutý čep, přední drží imbusový šroub, na který se jde montážním otvorem v obložení stropu. Když otvor šroub nezachytí, musí obložení ven celé.

Při zpětné montáži se vzpěra šroubuje ke střešnímu rámu momentem 25 N·m. Je to jediný utahovací moment, který tovární listy k pátým dveřím vůbec mají.

Haynesova příručka pro naftové vozy řady 123 popisuje tentýž postup v kapitole 11, oddílu 12, ale moment neuvádí – píše jen, že se šroub dotáhne pevně. Na druhou stranu žádá to, co tovární list nemá: odpojit před prací záporný pól baterie.

Osm vodičů a značka, bez které se seřizuje znovu

Demontáž celých dveří (72-350) je skoro celá o tom, co jimi vede. Nejdřív jde ven obložení střešního rámu, pak se povolí kabelové spoje a svazek se vyvlékne z příchytek. Vozy se zadními reproduktory je mají vyndat i s držákem. Odpojuje se hadička ostřikovače zadního okna a u vozů s centrálním zamykáním k tomu podtlaková vedení.

Krok 7 je ten, na kterém stojí všechno ostatní: označit polohu závěsu na dveřích. Kdo to vynechá, seřizuje po montáži celý úkon 72-351 od začátku.

Svazek má osm vodičů a příručka je vypisuje zleva doprava ve směru jízdy: světle hnědá jako kostra, pak černo-fialová, černo-modro-fialová, fialovo-bílá, černo-fialovo-bílá, černá, šedo-fialová a hnědo-šedá. Haynes má týž klíč jako obrázek 11.2 v kapitole o karoserii a oba prameny se shodují do posledního vodiče.

Páté dveře rezaví na koncích a v rozích

Kupní příručka německého klubu VDH vede páté dveře kombi mezi místy, kde řada 123 rezaví nápadně: podle ní hnijí na všech koncích a v rozích, nejraději v místě pod spodním těsněním skla, kde se drží prach. Táž příručka si u dveří všímá koroze schované pod gumovou hranou a u víka kufru toho, že postupuje od spodní lišty.

Příručka do téhož odstavce přidává pozorování, které nemá vysvětlení: kapoty kombi podle ní rezaví víc než u ostatních provedení téže řady. Nabízí k tomu jedinou domněnku – že se to do brémského závodu doneslo po Borgwardu. Doklad k tomu neuvádí a ani tovární listy, ani Haynes o korozi téhle části neříkají nic; oba popisují demontáž, ne stav.

Rozdíl mezi oběma prameny je nakonec v tom, kam kontrolu usazení zařadí. Mercedes jí dal vlastní číslo a devět kroků, takže se dá udělat samostatně, aniž se dveře sundají. Haynes ji má jako poslední bod jejich montáže, tedy jako věc, ke které se dílna dostane až s dveřmi v ruce.

Zdroje

• Tovární list 72-351, seřízení pátých dveří kombi ze sady StarTek pro řadu 123 na archive.org
• Tovární list 72-360, plynová vzpěra a 72-350, demontáž a montáž pátých dveří, tamtéž
• Tovární list 72-260, třmen zámku bočních dveří, tamtéž
• Haynes: Mercedes-Benz Diesel 123 Series 1976 thru 1985, kapitola 11, oddíly 12, 13 a 20
• Kupní příručka klubu VDH k řadě 123 (PDF), oddíl o přídavných dílech

Tovární listy a Haynes jsou psané anglicky, kupní příručka německy; citované úseky jsou přeložené.